Předjarní počasí zatím jen výjimečně přinese teplejší dny, a tak jsme se rádi ohřáli v expozici ZOO Rajské ostrovy a přitom shlédli malou ukázku flóry a fauny tropických ostrovů, celkem 4 patra, z nichž každé je věnováno jinému světu, včetně toho podvodního, s několika krásnými mořskými akvárii. Prohlídka se moc líbila a navnadila nás, abychom se již těšili na chvíli, kdy se příroda zazelená, a přijdou teplejší dny.

Konec zimy se pomalu blíží, ačkoliv jsou dny, kdy se zima ještě pořádně připomene. Přesto se nepovalujeme jen někde v teple a pohodlí, ale často vyrážíme do okolí Děčína do přírody. Navštívili jsme například vyhlídku Růžový hřeben, Vlčí jezero, Maxičky a Čertovu Vodu. Nachodili jsme desítky kilometrů, tu po ledu, tu bahnem, ale vše jsme zvládli a rozhodně nás neubylo. Naopak, obohatili jsme se o nové zážitky a poznání a to je rozhodně něco, co stojí za tu trochu námahy.

Studené počasí končící zimy je ideálním časem pro různá tvoření ve chvíli, kdy není počasí na to, jít ven. Takže tvoříme a tvoříme, každý podle vlastní chuti a nápadů. Někdo maluje kameny, jiný skládá puzzle z 1000 dílků, vyrábí modely, či s ostatními hraje společenské hry. Poznáváme nové věci, inspirujeme se, rozšiřujeme své schopnosti a dovednosti a to je určitě pro každého velkým přínosem.

Dnes jsme si vyrobili papírové srdce k nadcházejícímu svátku Svatého Valentýna. Srdce jsme si vyrobili obkreslením šablony a vystřižením z kartonu. Tento polotovar si děti ozdobily zbylými staršími šablonami z puzzlí, které na povrch srdce přilepily tavnou pistolí. Výsledný výrobek byl nastříkán dekorativním sprejem stříbrné barvy, ještě jsme ho dozdobili velkou červenou mašlí a dekorativními srdíčky. Práce děti bavila a všichni byli spokojeni s výsledným výrobkem.

O víkendu jsme si společně s dětmi vyzkoušeli úplně novou techniku - práci s papírovou hmotou DAS, se kterou jsme si vyrobili domeček. K práci jsme potřebovali jednu prázdnou pet lahev od coly, alobal, kus kartonu, vodu, tavnou pistoli a samozřejmě hmotu DAS. Děti si připravily pet lahev do požadované velikosti, přilepily si ji ke kartonu a následně na ni vrstvily hmotu, kterou pomocí vody uhlazovaly. Téma bylo zajímavé, práce je bavila a s výsledným výrobkem jsme byli všichni spokojeni. Hotový výrobek byl ještě domalován barvami.

V sobotu 26. 1. 2019 jsme se se skupinou vydali na turistický výlet z Ludvíkovic přes Kvádrberk do Děčína, trasa čítala cca 9 km. Vyjeli jsme autobusem do Ludvíkovic a pod místním obchodem jsme se vydali podél potoka směrem do Děčína. V polovině cesty jsme se ocitli na skalách nad kaňonem Labe, odkud byl velmi pěkný pohled do zasněženého údolí. Odtud jsme pak postupovali pomalu po skalních vyhlídkách směrem k Děčínu. První vyhlídkou je Labská stráž, pak cesta vede po skalnatém hřebení, kde jsou průhledy na řeku Labe mezi vzrostlými stromy a cestu uzavírá vyhlídka Kvádrberk. Pro celkem krásné zimní počasí a dobrou náladu všech účastníků se výlet vydařil a všichni byli spokojeni.

Dnes jsme si s dětmi vyzkoušeli vyrobit z plátu keramické hlíny africkou domorodou masku. Jednalo se o jednoduchou masku zdobenou vrstvením plátů keramické hlíny. Hlavní důraz byl kladen na velké oči a pusu, které byly hlavními znaky všech domorodých masek, kdy měly strašit a zahnat nepřítele. Práce děti velmi bavila a šla jim od ruky, procvičily si jemnou motoriku a naučily se trpělivosti, přesnosti a čistotě práce. Výsledek byl velmi pěkný a děti byly ze své práce nadšené.

Mrazivé sobotní dopoledne jsme věnovali pravidelnému generálnímu úklidu v prostorách internátu. Práce šla rychle od ruky zejména i pro to, že odpoledne se měl uskutečnit očekávaný výlet na rozhlednu Chlum. Všichni věděli, do čeho jdou. Čekalo nás asi 16 kilometrů, víceméně příjemné procházky, jen malá část trasy vedla do místy strmého kopce. Poměrně silný noční mráz se postaral o to, že bahnitý terén pod vrcholem kopce zamrzl a nebyl tak pro nás žádnou překážkou. Přímo pod rozhlednou je krásné ohniště, které bylo po předchozích turistech plné žhavého popela, a tak nám nedalo práci oheň oživit a opéct si buřty. Všichni chlapci byli překvapeni, jak vysoko jsme vystoupali a kam až bylo z rozhledny vidět. Zpáteční cesta zčásti proklouzaná po namrzlých lesních cestách byla pro chlapce přímo adrenalinovým zážitkem.

Včerejších 16 kilometrů z cesty na Chlum se v nohách rozleželo a nedělní plánovaná výprava za zvířátky do útulku s následným venčením se zdála být nad síly téměř všech. Poté, když jsme si prohlédli všechny pejsky, nám byl přidělen ten, který nejvíce potřeboval opustit prostor zařízení. Ač byla dopředu domluvena a stanovena pravidla, kdo a kdy bude mít pejska na starost, nastala situace, kdy se všichni domáhali možnosti být tím prvním, který se o pejska postará. Došli jsme po cyklostezce kolem areálu zemědělské školy Libverda s výběhy pro koně až ke splavům na Ploučnici. Po cestě kolem řeky byly velkým lákadlem pro všechny poměrně rozsáhlé zamrzlé kaluže, na nichž probíhaly soutěže v tom, kdo je na ledě nejobratnější. Tento víkend se vydařil a všichni už se těší na další volné dny trávené v zimní přírodě.

Nevlídné odpoledne plné sněhových přeháněk s deštěm jsme využili k návštěvě knihovny. Ukázalo se, že někteří již mají s tímto prostředím zkušenosti, pro jiné to bylo poprvé a právě tito jedinci byli překvapeni, kolik zajímavých knih si mohou prohlédnout a i vypůjčit. Největší zájem byl o příběhy o Harry Poterovi a komiksy. V hromádce vypůjčených knih se ale objevily i ty o elektrotechnice, což není až tak běžná záliba. Vidina večerního čtení podnítila všechny k tomu, aby si co nejrychleji a nejlépe splnili své povinnosti, aby se už mohli věnovat četbě. Postupem času se ukázalo, že vypůjčené rozsáhlé knihy jsou pro některé nad jejich síly. Část dětí však vydržela a četbě se věnuje často. Doufejme, že pro ty, kteří doposud v knihovně nebyli, to bude podnět pro jejich další cesty za knihou. Třeba zjistí, že informace a zábavu nenaleznou jen u počítače, tabletu či mobilu.

Dosavadní průběh zimy byl na příděly sněhu skoupý, a tak jsme s radostí při pohledu z okna přivítali jeho letošní první větší příděl. Ač napadlo jen několik centimetrů, byl to povel k oprášení uskladněných ježdíků a k urychlenému opuštění internátu a k cestě na nejbližší kopec. Protože před námi ještě nikdo nejezdil, vrstva neporušeného sněhu počáteční pokusy spíše brzdila, což přineslo rozpaky. Ty se ale záhy rozplynuly a zavládla soutěživá atmosféra našich jezdců. Jízda střídala jízdu a došlo i na budování trati se skokánky. Část chlapců se rozhodla, že postaví sněhový val, což se s ohledem na jeho sypkost moc nedařilo. Poté, kdy zjistili, že je to marná práce, vrátili se k ostatním a soutěžili ve sjíždění kopce, v rychlosti a délce dojezdu. Mezitím začalo pršet a rozmáčený sníh poměrně rychle pronikal do šatů jezdců. To nás přinutilo místo opustit a před odchodem na večeři se museli všichni kompletně převlékat. Byli jsme rádi, že jsme si mohli alespoň jedno odpoledne užít zimních radovánek, neboť následující deštivo a teplo kouzlo zimy zlikvidovaly.

V neděli odpoledne směřovaly naše kroky do prostoru nad částí Děčína Letná. Původní záměr vystoupat na Popovický vrch nám znemožnila obleva a nedávno probíhající těžba a svoz dřeva, což udělalo z lesních cest neproniknutelnou bažinu. V místech, kde to terén dovolil, jsme v lese vypátrali betonový kryt se střílnou. Nález podnítil fantazii chlapců a jejich historky vztahující se k různým podobným stavbám, které měli v minulosti možnost navštívit nebo vidět, nebraly konce. Každý si mohl z mála napadaného sněhu postavit svého letošního prvního mini sněhuláka a zkusit, jak to klouže. Výsledkem bylo příjemné odpoledne a velká hromada práce pro pračku.

Naše první delší výprava s novou skupinou vedla do prostoru lesoparku na Stoliční hoře, odkud jsme se dostali až k Ludvíkovicím a na vyhlídku Labská stráž. Promočený terén a místy náročné stoupání prověřilo síly a odolnost všech. Často bylo po cestě od stále stejných jedinců slyšet stížnosti na náročnost túry, ale nakonec to zvládli všichni. Odměnou nám byl krásný výhled na Děčín. Mohli jsme se seznámit s tím, co se kde nachází a říci si, kam budou směřovat naše další výpravy.

Během zimních měsíců nemůžeme vždy vyrazit ven, a tak věnujeme čas jiným činnostem. Jednou z oblíbených je výroba nejrůznějších modýlků. Tradiční je výroba lodiček, která začíná opracováním kusu dřevěného hranolu v dílně a následným dokončením a nabarvením na klubovně.

Chlapci, ale také dívky pracují se zaujetím a vždy se dostaví nějaký výsledek, na který mohou být hrdí. Posledním přírůstkem do flotily se staly dvě pirátské galeony a obě rozhodně stojí za podívanou.

Dalším modýlkem se stala papírová stíhačka F-35, která dokonce i docela slušně létá, což radost z výrobku násobí. Již pracujeme na dalších modelech, ale o tom zase příště.

Ani v zimě nezahálíme, a byť s omezením, vyrážíme ven. Pokud to počasí dovolí, dáme si klidně i větší túru. Jako například okruh kolem rozlehlého jezera Milada s pozorováním ptactva a seznámením se s příkladem rekultivace poničené krajiny. Další túra nás přes Dolní Žleb a Maxičky dovedla k mnohem menšímu jezeru Vlčímu, které má zase díky okolním lesům jiné kouzlo. Pohyb na čerstvém vzduchu prospívá tělu i mysli, což znamená, že další túra na sebe nenechá dlouho čekat a opět někam brzy vyrazíme.

Pomalu se nám blíží čas touženého odjezdu domů a také toho, že si zde užijeme poslední sváteční večeři. Všichni se těší domů, na čas s rodinou a s blízkými, a také na čas dárků, klidu a pohody. Když se otočíme zpět, můžeme zavzpomínat, jak jsme s dětmi vyzdobili stěnu na chodbičce a sami si vytvořili vánoční strom. Úžasný vánoční strom si děti také postavily a samy vyzdobily i na klubovně. Nejvíce je bavilo zdobení barevnými kouličkami a také světýlky, která na stromku večer vždy krásně přibližovala atmosféru, která se kvapem blíží. Také jsme navštívili rozsvěcení vánočního stromu na náměstí na první adventní neděli, i přesto, že pršelo, se dětem vše líbilo. Nejvíce asi socha, tentokrát to byl objímající se pár, poselství, které by mělo být aktuální nejen o vánocích. Krásné svátky všem

Pečení k vánočnímu času tradičně patří. My jsme se také pustili do sladkého pečení, tentokrát do výborných perníčků. Zapojili se všichni. Nejdříve jsme si vytvořili těsto, které se muselo den odležet, a pak jsme mohli vykrajovat krásné motivy. Samozřejmě, že nám vánočně vonělo celé patro a každý musel alespoň malinko ochutnat.

Dnes jsme navázali na keramické tvoření, práci s hlínou, kdy si děti postupně vytvořily z plátu keramické hlíny válec, který z jedné strany uzavřely. Stěny takto vytvořeného válce po krátkém zaschnutí prořezaly a vytvořily otvory, kterými bude časem problikávat světlo dovnitř vložené svíčky. Práce byla rozvržená do dvou etap, kdy v první proběhla práce s čistou hlínou a po prvotním vypálení se následně výsledný výrobek glazoval. Dále si děti mohly barevně naglazovat odlitky prasátek, hrníčků a žabek. Práce je bavila, výsledný efekt byl pěkný a děti si odnesly maličkosti jako dárky pro rodiče.

Protože se blíží vánoční svátky, rozhodli jsme se vyrobit tuto klasickou dekoraci. Téměř všem se zamlouvalo, že odpoledne budeme trávit v teple klubovny. Pomůcky pro výrobu šly rychle z ruky do ruky, připraveného materiálu ubývalo a každý se snažil, aby právě jeho svícen byl ten nejlepší. Výsledek předčil některá očekávání a všichni mají připraven drobný dárek pro rodiče.

V sobotu nedošlo na předpověď počasí slibující přeháňky, a tak jsme se s radostí vypravili do Ústí nad Labem, kde je v místě bývalého prostoru pro dobývání uhlí u Chabařovic vybudován relaxační areál s jezerem Milada. Ani poměrně větrné počasí nám nedokázalo pokazit krásné odpoledne zčásti prosvícené sluncem. Na hladině byla spousta vodního ptactva a odvážlivců provozujících vindsurfing. Někteří chlapci měli možnost poprvé vidět v akci potápěče. I když jsme se vrátili pěkně profoukaní podzimním větrem, můžeme konstatovat, že to byl moc pěkný výlet.

Páteční odpoledne jsme využili k návštěvě muzea. Jako tradičně měla velký ohlas expozice věnovaná historii plavby na řece Labe a vývoji lodní dopravy. Bez ohlasu nezůstala část věnovaná ptactvu žijícímu v oblasti Děčína. Jako nejzajímavější exponát si většina vybrala kosterní ostatky muže a ženy nalezené v místě prvního osídlení Děčína na Mariánské louce, pocházející ze 13. století. Nenáročný odpočinkový program všichni přivítali a byli rádi, že nemuseli „zbytečně“ v sychravém počasí chodit venku.

I přes chladnější listopadové počasí jsme opět vyrazili na túru do přírody. Naším hlavním cílem byla Růžovská vyhlídka, odkud je nádherný výhled na kaňon řeky Labe. Viditelnost byla dobrá, i přes podzimní opar a rozhodně to stálo za tu trochu námahy.

V chladných dnech pokročilého podzimu máme více času věnovat se výtvarným činnostem, a tak zkoušíme, co dovedeme a zvládneme. Inspirací nám jsou motivy z pobytu venku, jako například podzimní les, či naposledy večerně osvětlené OC Pivovar, které vídáme denně cestou na večeři. I přes počáteční nedůvěru ve své schopnosti se děti pustily s chutí do díla a výsledky rozhodně stály za to. Vyzkoušely si kombinaci různých technik a rozhodně obohatily svou škálu dovedností.

Sychravé podzimní počasí a čas v pátečním odpoledni jsme využili k další návštěvě knihovny. Dříve zapůjčené knihy byly téměř všechny poctivě přečteny, a proto se všichni těšili na várku další literatury. Každý si vybral podle svého vkusu, největší zájem byl o knihy obsahující návody na skládání papírových skládanek. Ihned po návratu na internát a splnění běžných povinností se všichni pustili se zájmem a zaujetím do výroby krabiček, letadel, parníků, zvířátek a mnohého dalšího. Už večer před spaním se každý s chutí pustil do zdolávání vypůjčených novinek.

Dalším cílem jedné z našich výprav byly vyhlídky na Děčín v prostoru nad čtvrtí Loubí. Poté, kdy jsme prošli centrem Děčína, jsme se nejdříve vydali na Šibeniční (nebo také Popravčí) vrch. Stojí zde pískovcový pavilón, který dříve zdobila socha Bohemie. Dále jsou zde ruiny vyhořelého kostela, který je jedinou památkou na starokatolickou církev v Děčíně. Naše další cesta vedla místy náročným stoupáním k vyhlídce Labská stráž, k Růžovému hřebenu a na Stoliční horu. Prohlédli jsme si část Děčína a kaňon řeky Labe. Na zpáteční cestě jsme se zastavili na několika dětských hřištích, a děti si zahrály kopanou. Výlet se všem líbil a už se těšíme na další poznávání okolí našeho města.

Již se stalo pravidlem, že chodíme do útulku pro opuštěná zvířata na Starém Městě. Vždy před příchodem do zařízení panují vzrušené debaty o tom, jakého pejska dnes dostaneme, zda jich bude víc a zda to bude ten správný pro zkušené pejskaře, za které se většinou děti považují. Opět nám „překvapivě“ nebyl půjčen žádný velký a dominantní pes, ale jako vždy, zcela obyčejný a poslušný. I ti nejvíce zklamaní se s tím brzy smířili, a tak jsme si mohli vychutnat pobyt na čerstvém vzduchu a našemu pejskovi dopřát radost z možnosti pohybu mimo kotec. Jako vždy jsme se na zpáteční cestě do SVP zastavili na několika dětských hřištích a vyzkoušeli jejich atrakce.

Na sobotu jsme měli naplánovaný turistický pochod na rozhlednu Chlum. Bohužel nám ale deštivé počasí nedovolilo náš záměr uskutečnit. Po obědě jsme tedy vyčkávali předpovídanou změnu počasí a přitom jsme hráli na klubovně společenské hry. Poté, kdy přestalo pršet, jsme se vypravili na zkrácený výlet do prostoru nad Bělou. Prošli jsme tamní vyhlídky a podzimním lesem jsme se dostali až na vyhlídku na Přípeř. Opět jsme se utvrdili v tom, že Děčín, rozkládající se kolem řeky Labe, je krásný za každého počasí.

Vánoce se blíží, a tak s dětmi tvoříme hlavně na toto téma. Tentokrát jsme si vytvořili úplně sami vánoční hvězdy. Základ jsme vytvořili z lékařských dřívek, která jsme zalepili tavnou pistolí. Důležitá pro práci je nejen trpělivost, ale také přesnost, která byla nejdůležitější. Pak jsme si hvězdu omotali jutovým provázkem a dozdobili ji drobnými hvězdičkami a andílky. Nejvíce práce nám dalo vše pečlivě omotat. Výsledek je na světě a sami můžete posoudit, jak se zdařil.

Děti si na pobytu mají možnost vyzkoušet různé výtvarné techniky. Pro tentokrát jsme se rozhodli pro práci s bublinkovou fólií. Tu děti mají rády už pro její malinké praskající bublinky. Jako téma jsme si zvolili blížící se zimu a jako jsme podklad zvolili modrý papír. Namalovali jsme si zimní siluetu stromu a pak bublinkovou fólií pomalu zasněžili celý prostor. Výsledek děti opravdu překvapil.

Pro děti je keramika odpočinková a tvořivá práce. Rády si užívají práci s hlínou a rozvíjejí tak svou fantazii. Někteří tvoří podle rady, ukázky či obrázku, jiní díky různým vykrajovátkům, která mají k dispozici, každý si při práci s hlínou najde svoji cestu. A tady jsou naše výtvory. Zatím ještě před prvním vypalováním. Musíme jim dát ještě barevný kabátek.

Tvoříme si i drobné dárky domů pro rodiče. Technika “ macramé“ u nás známá jako drhání děti zaujala. Je to technika vázání drobných uzlíků, které vytváří vždy nějaký motiv. Nejen, že se při této technice rozvíjí jemná motorika, ale i trpělivost. Drobný dáreček si tak vytvořily dívky, ale i jeden chlapec.

Pravidelně s dětmi uklízíme okolí budovy, uklízíme popadané větvičky, hrabeme listí. Některé děti tak poprvé drží hrábě v ruce, ale jsou to zdatní pomocníci. Zametá se a čistí také vstupní chodník k budově. Tato činnost je prováděna celoročně a myslím, že nejvíce se děti těší, až napadne trochu sněhu.

Na víkend se děti vždy těší. Mají více prostoru pro sport a výlety a také si vždy upečeme něco dobrého. Pomáhají všichni a každý si zkusí jeden malý krůček. A tentokrát nám vyšlo sladké dílo. Bábovka je dobrý zákusek a děti ho milují hlavně s teplým kakaem. Všichni se těšili na ochutnávku a nejraději by ji snědli ještě teplou, protože byla výborná.

Workoutové hřiště děti milují. Prověří si zde fyzickou zdatnost, mohou posilovat a porovnat tak i svoji šikovnost a obratnost s vrstevníky. Na dětském hřišti mohou vyzkoušet skluzavky, houpačky a jiné důmyslné prolézačky. Počasí nám doposud přálo, a tak jsme si vyzkoušeli vše, co nám hřiště mohlo nabídnout. Děti, které byly na workoutovém hřišti poprvé tak mají velký zážitek.

S dětmi se snažíme co nejvíce času trávit na čerstvém vzduchu a hodně sportovat. Děti jsou šikovné a sport na hřišti je velmi baví, a protože je ještě krásné podzimní počasí, chceme využít poslední hřejivé paprsky. Na blízkém hřišti hrajeme florbal, fotbal, košíkovou a jiné hry zaměřené na rozvoj obratnosti a fyzické zdatnosti a děti se v neposlední řadě učí hrát fair play.

Podzimem zbarvené listí nás inspirovalo k vytvoření koláže za použití listů nasbíraných na jedné z procházek po podzimní přírodě v okolí města. Barevný papír, suché pastely, lepidlo, listy a spousta fantazie, to byl ten správný recept na skvělý výsledek. No ne? :-)

U příležitosti haloweenu jsme se s dětmi rozhodli vyrobit si strašidelnou dýni. Pro výrobu jsme si vybrali nafukovací balonek, který jsme nejprve pokryli útržky z novin, které jsme nalepili lepidlem a po zaschnutí jsme pro lepší práci celý povrch zpevnili chirurgickým obvazem. Po celkovém zaschnutí jsme dýně nabarvily správnými barvami a opatřili je stopkou a listem. Celé dílo bylo dozdobeno strašidelným obličejem. Práce se dětem velmi líbila, všichni byli spokojeni. Pro další výzdobu jsme vystřihovali z papíru duchy, netopýry a kočky. Mimo jiné jsme si z polystyrenového kroužku za pomoci bavlnek vyrobili ještě halloweenský věnec.

Tento měsíc se nám podařilo vyrobit krásné věci z keramiky. Skupina starších dětí vyrobila a odlila výrobky z formy, ať již to byla forma prasátka či hrnečky. Společně jsme si pak všichni vyzkoušeli, jaké je to nazdobit a vytvořit si svůj první dokonalý hrneček. Barev na výběr byla velká škála a tvoření a fantazie nabraly konce. Všem se nám to líbilo a hlavně jsme si na odjezd domů odváželi krásné a křehké dárečky.

V sobot 20. 10. 2018 jsme se se skupinou vydali na turistický výlet z Ludvíkovic přes Kvádrberk do Děčína, trasa čítala cca 9 km. Vyjeli jsme autobusem do Ludvíkovic a pod místním obchodem jsme se vydali podél potoka směrem do Děčína. V polovině cesty jsme se ocitli na skalách nad kaňonem Labe odkud je velmi pěkný pohled do údolí. Odtud jsme postupovali pomalu po skalních vyhlídkách směrem do Děčína. První nově opravenou vyhlídkou je Labská stráž, pak cesta vede po skalnatém hřebení, kde jsou průhledy na řeku Labe mezi vzrostlými stromy a cestu uzavírá vyhlídka Kvádrberk. Pro krásné počasí a dobrou náladu všech účastníků se výlet vydařil a všichni byli spokojeni.

Krásné počasí babího léta bylo jako stvořené pro toulky přírodou a rozhodně jsme se v tomto směru činili a nachodili spoustu kilometrů v širším okolí Děčína. Jen namátkou... Sněžník, Maxičky, Mlýnký rybník, Červený vrch, Kvádrberk, Slunečná brána.... A rozhodně nekončíme a už se těšíme na další místa.

Letos potřetí a vzhledem k počasí asi naposledy, jsme vyrazili na in-line brusle do Těchlovic. Pro některé to již byla rutina, pro někoho první seznámení s tímto druhem sportu. Počasí bylo nádherné, pravé nefalšované babí léto, a tak jsme si jízdu náležitě užili. Doufejme, že brzy budeme moci vyrazit zase.

Již dvakrát jsme letos navštívili knihovnu, abychom si zde vypůjčili něco pěkného na čtení. Zájem dětí je veliký, každý si nějakou knihu dle svého uvážení vybral a také pak alespoň část přečetl. Někteří zvládli i více knih, což je jenom dobře, neboť četba je velmi ušlechtilá záliba a rozšiřuje obzory. A kdo si čte, nezlobí... Brzy budeme proto muset pro novou várku knih.

Po delší době jsme se opět vydali do dílny, abychom si připravili dřevěný polotovar pro výrobu lodičky. Smrkový hranol jsme opracovali do podoby budoucí loďky, ke slovu přišla ruční pila, hrubý i jemný pilník, trocha úsilí a šikovnosti a výsledek se dostavil. Polotovar máme hotový.

Část členů naší skupiny odjela domů na dovolenku. Ti, kteří měli tuto možnost minulý týden, zůstali na internátě a v sobotu je čekala nezábavná činnost, kterou je generální úklid. Povinnosti se zhostili pečlivě a zodpovědně a očekávanou odměnou byla výprava za zvířaty do místní ZOO.

Nejprve jsme se vydali do její oddělené části, do Rajských ostrovů. Jde o netradičně upravený činžovní dům uprostřed města. Prohlídka Rajských ostrovů je stylizovaná jako cesta kolem světa, při které lze poznat neuvěřitelný svět na mořském dně, mangrovovém pobřeží, v tropických pralesích či na polopouštích. Představuje ohrožené druhy plazů, obojživelníků, ryb a bezobratlých. Plni dojmů jsme se pak přesunuli do vlastní ZOO. Ta chová přibližně 450 kusů zvířat ve více než 150 druzích. Hlavním záměrem je chov vzácných a málo známých druhů zvířat, se kterými se v naší zemi jinde nesetkáme. Patří k menším, ale díky svému umístění v lesním prostředí také k nejkrásnějším zoologickým zahradám v ČR.Zde jsme si užili nádherné podzimní odpoledne plné slunce a pohody.

V neděli jsme se vydali již společně s navrátilci z dovolenek do zařízení, které pečuje o opuštěná a nalezená zvířata na Starém Městě. Prošli jsme si celý areál, prohlédli si pejsky a kočičky. Potom jsme si půjčili ročního křížence Péťu a tomu dopřáli odpolední pobyt mimo neútulný kotec. Došli jsme až do Březin, kde na fotbalovém hřišti právě probíhal zápas místního SK se Šluknovem. Kluci chvíli fandili, potom si sami zakopali. Poté jsme pokračovali v procházce zpět do útulku. Společně jsme si užili další nádherný den babího léta.

Páteční odpoledne jsme se rozhodli využít k návštěvě hřiště na Starém Městě, které většinu chlapců při první návštěvě velice zaujalo. Měli opět možnost vyzkoušet, co hřiště nabízí a hlavně zvýšit svou fyzickou kondici. Nezalekli se obřích pneumatik, ani různě vysokých hrazd, předháněli se v tom, kdo jakých cviků udělá víc, kdo je silnější a kdo mrštnější. Odpoledne velice rychle uběhlo a nikomu se ani nechtělo vracet se na internát.

Dnes 6. 10. 2018 jsme navštívili město Terezín, kde jsme měli možnost se zúčastnit ukázky největších historických slavností 18. století v Evropě, které tehdy byly uspořádané k založení města Terezína. Prohlédli jsme si vojenské tábory jednotlivých armád, výstavu policejní techniky, vyslechli jsme přednášku o vzniku zbraní od primitivního kyje až po střelné zbraně 18. století.

Cílem návštěvy Terezína byl především hlavní bod programu, a to bitva o dobytí pevnosti. Tato, asi hodinová dechberoucí podívaná byla doprovázena poutavým přednesem o staviteli pevnosti a posléze jejím prvním vojenském veliteli Carlu Niclasi Johannovi Nepomuku von Steinmetz. Tento velitel se velké bitvy o dobytí pevnosti v 18. století zúčastnil a také ji hrdě uhájil. Bitva byla doprovázena ohromujícími salvami z děl a mušket, celé představení se všem velmi líbilo a rozpoutalo zajímavou debatu o období těchto bitev.

V neděli jsme se vydali na návštěvu místního muzea, kde jsme si prohlédli expozice dokumentující historii města Děčína a lodní dopravu na Labi. Potom jsme prošli městem na Smetanovo nábřeží, kde probíhala akce k připomenutí osobnosti děčínského rodáka Miroslava Tyrše, který se narodil 17. 9. 1832. Podílel se mimo jiné i na založení organizovaného tělovýchovného hnutí v Čechách, zejména Sokola.

Na Mariánské louce se konala prezentace sportovních oddílů a klubů. Mohli jsme si vyzkoušet sporty dostupné v našem městě a možná si vybrat pro sebe ten pravý, kterému se budou děti dále věnovat. V nabídce byl volejbal, basketbal, fotbal, florbal, hokej, karate, atletika, tanec, biatlon, judo, kanoistika, korfbal, mažoretky, sokol a požárníci. Tato nabídka se setkala s velkým zájmem a bylo obtížné nasměrovat děti k hlavnímu cíli, jímž bylo plnění úkolů Tyršovy stezky. Základní škola Dr. Miroslava Tyrše připravila pro děti stezku s několika stanovišti, na kterých jsme plnili různorodé úkoly, a to jak sportovní a pohybové, tak i vědomostní.

Po absolvování celé stezky byli účastníci odměněni za předvedené výkony. I díky krásnému počasí jsme prožili pohodový den.

Také poslední zářijový den se vydařil a slunce lákalo k pobytu v přírodě. Naše cesta vedla do Lesního parku, odtud po vrstevnici nad Loubí a dále náročným terénem ve směru na Ludvíkovice. Při obcházení Kvádrberku jsme se zastavili na Slunečné bráně, odkud byl nádherný výhled na kaňon řeky Labe, která tudy plyne ke státní hranici. Na zpáteční cestě jsme se zastavili na hřišti u školy Vrchlického. Kluci si zde zahráli svůj oblíbený fotbálek. Pak už jsme spěchali na internát, neboť poměrně náročný turistický program posledních třech dní, kdy jsme ušli celkem cca 46 kilometrů, sebral všem mnoho sil.

Poslední zářijovou sobotu jsme se vydali směrem k obci Maxičky. Čekalo nás zhruba 15 kilometrů orientace a pochodu v členitém terénu. Očekávali jsme, že v lese budeme soutěžit ve sběru hub, ale ve vyschlém porostu se dařilo jen muchomůrkám červeným. Po cestě se nám podařilo nasbírat jen nevelké množství ořechů a větší množství semen z buků. Na louce u vodní nádrže u bývalého hotelu si kluci zahráli kopanou a všichni jsme si odpočinuli před zpáteční cestou. Ta byla o poznání veselejší, neboť vedla výhradně z kopce. Na nábřeží Labe jsme si prohlédli Hladový kámen a pak už jsme spěchali na večeři, protože všem po náročné cestě vyhládlo.

S dětmi jsme vyrazili poznávat okolí a rozhodli jsme se vydat na rozhlednu Chlum. Počasí nám přálo, sice se cestou zatáhlo, ale nakonec nám nepršelo. A i když bylo chladněji než minulé dny, svižný krok nás pěkně zahřál. Cestou jsme našli pár ořechů a nasbírali jsme si plnou tašku kaštanů. Také na nás ještě zbyla ochutnávka sladkých podzimních jablek. Na rozhledně bylo chladno, foukal vítr, ale my jsme měli naplánované malé opékání buřtů. Měli jsme štěstí, právě odtud odcházela jedna rodina, ohýnek ještě lehce planul, a tak jsme měli minimum práce. Buřty byly vynikající, zážitek veliký, protože pro jednu z děvčat to bylo vůbec první opékání buřtů na ohni. Cesta zpět utíkala rychle, chroupali jsme jablka a povídali si o skvělém zážitku a také jiných výletech, které děti zažily.

V den zářijového svátku jsme společně podnikli turistický výlet do Jetřichovic. Zde jsme navštívili pozůstatky hradu Falkenštějn a dále pak Dolský mlýn. Cesta nás zavedla k nově opravenému vstupu na pozůstatky hrádku, kde jsme překonali asi 250 schodů a kochali se krásným výhledem po okolí. Poté jsme se vydali k Dolskému mlýnu, který jsme si také prohlédli a připomenuli si jeho slavnou historii spojenou s filmovým natáčením. Počasí se vydařilo, i když cestou zpátky mrholilo. Výlet se všem líbil, děti byly spokojené a výlet si užily.

Podzim je tu, a když chodíme s dětmi ven, je všude spousta kaštanů, žaludů a jiných drobností na výzdobu. S dětmi jsme se rozhodli vdechnout trošku podzimu a ozdobit si prostory internátu, a tak jsme si na začátek zvolili papírová jablíčka tak trošku 3D a pak jablíčka zabalená do barevné vlny. Ta se líbila hodně, protože jsou měkká a hebká, děti si hned při výrobě vzpomněly na své plyšáky. A pak jsme se odvážili jít i do něčeho náročnějšího a to byla výroba věnce z různých přírodnin. Děti práce s tavnou pistolí bavila a fantazii se meze nekladly. A tak se přilepovaly šišky, žaludy, šípky i zajímavé slupky z bukvic. A výtvor – rozhodně moc hezký, můžete sami posoudit.

Na výlet jsme se všichni těšili, ale bohužel nám nedělní počasí tolik nepřálo. Velmi se ochladilo a občas zamrholilo. Když jsme z Děčína přijeli do Sloupu, děti byly nadšené z krásného lesního divadla, kde se mohly všude podívat a třeba si za účasti malého publika něco zahrát a zazpívat. Dále jsme se vydali na rozhlednu, ale ta byla, díky počasí, uzavřena, a tak jsme si alespoň prohlédli okolí. Pak už nás čekala cesta k Modlivému dolu, který se nachází ve vesničce Svojkov. Na cestě se kluci mohli zhoupnout na jedné lesní houpačce, kde jsme se zdrželi a užili si spoustu legrace. Modlivý důl se všem líbil, přečetli jsme si o něm povídání a vydali jsme se zpět, protože čas se nachyloval. Terén nám občas dal zabrat, mrholení se změnilo v déšť, proto jsme se cestou zpět už těšili na teplo a na večeři.

V sobotu jsme se za letního počasí vypravili do prostoru zemědělské školy Libverda, kde se konala tradiční výstava. V prostoru areálu bylo takové množství návštěvníků, že bylo obtížné udržet celou naší skupinu pohromadě. Nabízený program byl velice pestrý a rozsáhlý. Poté, kdy jsme prošli skleníky, viděli jsme výstavu exotického ptactva, akvarijních ryb, skotu, koz, ovcí, slepic, králíků a hus. Navštívili jsme i expozici výpěstků drobných zahrádkářů se stánkem se spoustou jedlých i nejedlých hub, které se dají nyní najít v lese. Ve stájích jsme mohli z blízka pozorovat ustájené koně a péči o ně. Velice zajímavá byla přednáška o chovu včel a názorná ukázka toho, jak vypadá život v úle. Chlapce zaujalo zejména velké množství vystavené zemědělské techniky. Potom jsme si u jednoho ze stánků prověřili své znalosti z oblasti života pod vodou a v jejím okolí. V části výstavy věnované prezentaci místní školy jsme se seznámili s tím, jaké obory je zde možno studovat. Zajímavá byla také výstava fotografických prací zdejších žáků.

Krásného počasí konce léta jsme využili k vyzkoušení nové výbavy na in-line bruslení a vyrazili jsme na cyklostezku do Těchlovic. Někteří stáli na „inlajnech“ poprvé, jiní již nějaké zkušenosti měli, všichni však do toho šli s nadšením a na výsledku to bylo znát. Projeli jsme zhruba 6 - 7 km a až na výjimky jsme vše zvládli bez pádů a hlavně bez úrazu. Těch několik malých pádů mělo i pozitivní dopad, protože se děti přesvědčily, že používání ochranných prostředků – helmy a chráničů má skutečný význam a smysl. Určitě se na „inlajny“ opět vydáme, pokud to počasí dovolí.

O víkendu jsme využili toho, že děti nasbíraly venku jablka, a tak jsme upekli jablečný štrúdl. Všichni zdatně pomáhali a vydali ze sebe maximum. Loupali ořechy, strouhali jablka a váleli těsto. Výsledek stál za to. Odměnou nám byl křehký a výborný štrúdl. Mlsali jsme všichni a těšíme se na další vaření a pečení. Možná to zopakujeme znovu, protože jablečný štrúdl se snad nikdy nepřejí.

S dětmi jsme si vytvořili zajímavou nástěnku o pravidlech. Než jsme začali malovat, tak jsme si o všem tom našem tvoření dlouze vyprávěli a děti návrhy obohatily. Barvičky nám to vše zpestřily a vytvořilo se tak pěkné dílko. Ovšem nutno podotknout, že se společně k naší nástěnce vracíme a připomínáme si některá pravidla. Některá se někomu plní snadněji a s některými si ještě zabojujeme.

Teplé dny plné sluníčka nás vytáhly ven a děti se těšily poznat v okolí něco nového. Hřiště U Kocánka bylo ideální. Šli jsme s dětmi poznávat okolí a zasportovat si. Zde měli všichni možnost posilovat vlastní vahou svého těla, procvičit zde sílu, obratnost a vytrvalost. Mezi nejoblíbenější patří asi pneumatiky, děti si s nimi pořádně zařádí a vymýšlejí různé hry a závody. Rozhodně jsme si to všichni užili.

Když děti nesportují anebo nejsme na nějakém výletě v přírodě, snažíme se vždy vytvořit něco hezkého a co nejvíce se seznámit. Do toho také patří i výtvarná činnost, kde většinou děti vypráví a vypráví. Tentokrát jsme si udělali na naši nástěnku povídání o sobě. Tak se všichni dozvěděli, kdo co má rád. Například, jaké je znamení, jaké má rád barvy, ovoce, hudbu anebo, co by si přál, kdyby měl tři přání. Příště si budeme tvořit a vybarvovat pravidla skupiny, o kterých už jsme si povídali.

V sobotu jsme vyrazili na Stoličnou horu. Vyšli jsme strmější, ale rychlejší cestou. Ve skalách nás vedlo schodiště ze dřeva až nahoru, kde na nás čekala překrásná vyřezaná socha ze dřeva. Výhled byl krásný, bylo jasno a obloha modrá jako šmolka. Zpět jsme se vraceli kolem nemocnice, dále pak přes náměstí, kde si děti prohlédly kašnu. Také si prohlížely staré domy, které se zde v Děčíně zachovaly. Slíbili jsme si další výlety a hlavně jsme si je už dopředu naplánovali. Všichni se už teď moc těší.

Neděle byla kouzelná, deštivo to tam a ráno krásná modrá obloha. Po snídani nás čekal výlet do Sloupu v Čechách. Původně se tam děti nejvíce těšily na koupání, ale chladné počasí předešlých dní nám udělalo, jak se říká, čáru přes rozpočet. To nám ale nemohlo zabránit dál si užívat výlet. Přijeli jsme do Sloupu pod krásný skalní hrad a vydali se nahoru. Měli jsme štěstí a prohlídku jsme měli i se zajímavým výkladem, a tak jsme se dozvěděli o poustevníku Samuelovi a také o známém schodišti, které hrálo v několika filmech.

Po výborném zmrzlinovém osvěžení jsme se vydali na rozhlednu. Rozhledna je nová a krásná, a tak jsme měli možnost prohlédnout si okolí.

Večer nás čekal báječný. Opékali jsme si buřty a udělali s dětmi malou rozlučku před následujícím dnem. Děti byly jako praví zálesáci. A před spaním všechny čekalo velké překvapení. Na památku dostal každý DIPLOM ať za sport či znalosti a také sladkou tečku nakonec.

Všichni jsme si pobyt báječně užili a už se těšíme na další.

V sobotu jsme si přáli, aby se nám povedlo odpolední počasí na plánovaný výlet. Zahráli a zasoutěžili jsme si všichni spolu. Dopolední olympiáda se opravdu vydařila, běhali jsme na čas, trénovala se obratnost s pingpongovým míčkem, hod na cíl, také běhání pozadu a klasické „kačáky“ a „žabáky“, ty někomu daly opravdu zabrat. Do olympiády jsme také zařadili i vědomostní testíky (ty hravé o Simpsonových a Harry Potterovi se moc líbily). Dále přišly na přetřes znalosti o lidském těle, řece Vltavě a také něco z naší historie. A jak to dopadlo??? Děti slíbily, že nedostatky doženou po prázdninách.

Odpoledne jsme zajeli do Kyjovského údolí. Krásná a romantická procházka. Čerstvý vzduch a malebná říčka Křinice nás provázely roklemi, mohli jsme vidět různé skalní útesy a děti využily svoji fantazii a dávaly skalám různá jména. Cestou zpět se nám opět drobně rozpršelo, a tak jsme se rozhodli zastavit ještě v blízké vísce Doubice na známé vyřezávané sochy. Děti si to tu užily, prozkoumávaly každý kout a nechaly se fotit i v těch nejmenších domečcích.

Druhý den jsme hned po snídani vyrazili na celodenní výlet. Vyjeli jsme autobusem do Hřenska a podnikli dobrodružnou cestu. Počasí nám přálo a my jsme postupně došli krásnou přírodou až k místu, kde byly lodičky. Jeli jsme Edmundovou soutěskou, skalnatým kaňonem řeky Kamenice a dále jsme se přesunuli na Divokou soutěsku.

Cesta byla opravdu dobrodružná. Od přechodu z jedné soutěsky ke druhé začalo drobně pršet, pak bouřit a nakonec se spustil prudký liják. To jsme využili na vydatné a dobré jídlo a sledovali jsme bubliny na loužích a vzpomínali na výlety, kdy také pršelo. Malinkou chvilku bez deště jsme využili na přesun k Divoké soutěsce a doufali jsme, že přestane pršet.

Nakonec jsme pluli celý mokří a déšť nás provázel až na zastávku autobusu Hřensko - Mezná, kde když jsme vyšli z lesa, nás uvítalo svými paprsky slunce. Cestu jsme si užili a myslím, že byla nejdobrodružnější z celého pobytu.

První den jsme se společně s dětmi seznámili a také je seznámili s naplánovaným programem po celý pobyt a hned po jídle jsme vyšli do místní krásné Zoo – Pastýřská stěna, která se nachází na okraji města Děčín. Děti si návštěvu skvěle užily, dokonce jsme si zasoutěžili, na letáčku byly otázky, které se týkaly různých zvířat v Zoo, a tak jsme se například dozvěděli, jak vysoko skáče blecha, kdo má jazyk stejně dlouhý jako tělo a které zvíře se dožije tolik let jako člověk. Společně jsme se pak ještě zastavili na Dino výstavě v místním nákupním centru.

Keramické odpoledne se neslo v dobré náladě. Děvčata se rozhodla, že chtějí z nabízených témat z keramické hlíny vytvářet upomínkové dárečky přátelství. Chtěly si odnášet dárečky hned domů, což se jim podařilo. Během setkání si dívky mezi sebou příjemně povídaly a dokázaly si vzájemně poradit, pomoci, pokud některá z nich byla při práci bezradná. Bylo zřejmé, že je práce s keramickou hlínou nadchla a jejich výrobky byly opravdu moc hezké.

Dne 21. 8. 2018 jsme jeli na zámek Velké Březno. Než jsme z SVP odjeli, povídali jsme si a vybarvovali vytištěné obrázky. Moc nás to navnadilo k návštěvě. Zámek Velké Březno je osm kilometrů od Ústí nad Labem, takže jsme tam jeli zeleným autobusem. Někteří z nás tím autobusem jeli poprvé, někdo byl na zámku podruhé v životě.

Zámek je kousek od pivovaru. Byl prý vystavěn pro hraběte Chotka, který byl nejvyšším purkrabím Českého království. Dozvěděli jsme se hodně o jeho rodině, ale průvodkyně nám musela opakovat, kdo byl kdo. Většina z nás si pamatovala, že jeho vnučka Žofie si vzala Ferdinanda d´Este, oba je později zastřelil atentátník.

V zámku jsme viděli krásný nábytek a vybavení, které připomínalo zajímavý život šlechtické rodiny Chotků. Zaujaly nás hlavně dětské pokoje, ložnice, krásné salónky, kde byly různé předměty z cest po světě, jídelna a nejvíc koupelna, která měla i technické vymoženosti. Asi bychom na takovém zámku chtěli i bydlet a mít takové pokojíky. Zámecké děti hrály na hudební nástroje, měly spoustu zajímavé zábavy. Na závěr prohlídky nám průvodkyně dala čokoládový peníz na památku. Museli jsme pozorně poslouchat výklad, abychom pak mohli odpovědět na otázky, které se skrývaly v zámeckém parku. Z patnácti otázek na papírcích, které jsme museli hledat na místech označených růžovými fáborky, jsme nakonec odpověděli na 14. A některé nám daly docela zabrat, ale byly zajímavé a povídali jsme si o nich. Pak jsme si prohlédli růžovou zahradu, jezírko a zámecký park. A to byl další úkol, poznat stromy. V parku roste asi padesát druhů stromů a keřů, z nichž jsme poznali dub, rododendron, javor a borovici, ale názvy ostatních jsme si museli číst na cedulkách. Také tam byla velká cedule Hradozámecké léto, u které jsme se vyfotili a poslali ji do soutěže o ceny. Takže budeme čekat, jestli nevyhrajeme. Při zpáteční cestě jsme se ještě dozvěděli zajímavosti o Velkém Březně a také jsme šli kolem místní školy. Než nám jel autobus, protáhli jsme si tělo na hřišti. Vzájemně jsme se blíž poznali a byla velká legrace. Máme velký zážitek a těšíme se, že na takový výlet pojedeme s rodinou.

Na konci prázdnin se v SVP v Ústí nad Labem uskutečnila kreativní skupinka s názvem „STŘÍPKY Z PRÁZDNIN“, v níž se sešly děti, které baví něco tvořit. Cílem byla podpora jejich kreativity a manuální zručnosti, posílení volních vlastností a sociálních kompetencí, podpora efektivní komunikace a schopnosti kooperace, a v neposlední řadě získání pozitivní zpětné vazby.

Tvořivá dílna dětem nabídla možnost ozdobit si květináč ubrouskovou technikou. Jako téma si všichni vybraly zážitky z léta. Vlastnímu tvoření předcházelo vyprávění, jaká místa děti navštívily a co zajímavého prožily. Sdílení zážitků i samotný nápad, jak vyrobit z obyčejného květináče originální kousek, všechny zaujal. Nejvíce se všem líbilo asi konečné ozdobení díla škeblemi, mušličkami a zajímavými kamínky. Děti dostaly za svou snahu malou pozornost, a navíc si odnesly květináč jako vzpomínku na letošní prázdniny.

Jedno odpoledne jsme se vypravili na krátký výšlap do okolí Popovického vrchu nad Děčínem. Po cestě jsme míjeli krásně opravenou studánku, z níž bohužel po neodborném zásahu někoho, kdo místo navštívil, neodtékala voda. Všichni se společně pustili do oprav a během krátké doby se nám podařilo upravit odtok tak, že voda tekla tak, jak měla. Dál jsme pokračovali k vrcholu, který je bohužel zarostlý tak, že neumožňuje rozhled do údolí. V minulosti zde dokonce byla i první sjezdovka s umělým povrchem v republice … Z místa pod bývalou sjezdovkou se nám otevřel krásný pohled na Děčín. Následně jsme trávili zbytek času před večeří na hřišti u Thunské kaple.

Na poslední sobotu pobytu jsme naplánovali návštěvu útulku pro opuštěná zvířata na Starém Městě. Vzhledem k probíhající rekonstrukci části zařízení zde nebylo umístěno takové množství psů, jak bývá běžné. Okoukli jsme je, seznámili se s provozem zařízení a jednoho z nich jsme si půjčili s tím, že jemu i sobě zpříjemníme den společnou procházkou. Všichni se předháněli, kdy kdo dostane možnost být tím, kdo pejska Kamču povede. Došli jsme až na fotbalové hřiště v Březinách, kde si kluci zahráli kopanou. Po cestě jsme natrhali spoustu třešní. Vůbec nám nevadilo, že občas vál svěží vítr a objevilo se jemné poprchávání. Prožili jsme další příjemný den a ušli jsme téměř 13 kilometrů.

V týdnu od 2. 7. do 6. 7. 2018 (mimo oba svátky) budou v provozu obě ambulantní oddělení SVP v tzv. prázdninovém provozu, to je od 7,00 do 15,30 hodin.

Od 9. 7. do 27. 7. 2018 bude provoz ambulantního oddělení SVP zajištěn v Děčíně

provozní doba bude od 7,00 do 15,30 hodin

ambulantní oddělení SVP v Ústí nad Labem bude uzavřené do 20. 7. 2018

tel. kontakt SVP Děčín:      

ZŘ pro SVP                           412 557 171

sociální pracovnice                412 557 170

speciální pedagog                  412 557 173, 412 557 176

Od 23. 7. do 17. 8. 2018 bude zajišťovat provoz ambulantní oddělení SVP v Ústí nad Labem

provozní doba bude od 7,00 do 15,30 hodin

ambulantní oddělení SVP Děčín bude po tuto dobu uzavřené

tel. kontakt SVP Ústí nad Labem:

sociální pracovnice                475 240 010

spec. ped.                           475 240 014, 475 240 015, 475 240 016, 475 240 017

Od 20. 8. 2017 – bude již plný běžný provoz v obou ambulantních odděleních SVP. 

Jako hlavní cíl jedné z červnových turistických akcí jsme si zvolili novou rozhlednu u obce Růžová, zvanou Růžovka. Krásné letní počasí bylo ideální na výlet, počítali jsme ale i s případnou přeháňkou, kterou slibovala denní předpověď počasí.

Autobusem jsme se přepravili do obce Růžová a odtud se vydali na nedalekou rozhlednu. Dětem se moc líbila a dosytosti si jí užili. Odtud jsme se vypravili po naučné stezce k Dolskému mlýnu, známému z několika televizních pohádek. Než jsme tam došli, obloha se zatáhla a začaly padat první kapky. To však chlapcům nebránilo, aby se na mělčině říčky Kamenice ještě trochu neošplíchali chladivou vodou. No jo, kluci…

Potom se však spustil pořádný liják a někde v povzdálí byly slyšet hromy. Bouřka se nám ale naštěstí vyhnula. Největší liják jsme přečkali schovaní pod skalním převisem a pak už jsme se jen v mírném dešti vydali na autobus do Jetřichovic.

Mokří, hladoví, unavení, ale bohatší o spoustu nových zážitků jsme pak dorazili do internátu, kde na nás čekala večeře a teplá sprcha, jako tečka za vydařeným dnem.

V rámci zájmových činností si děti vyrobily pěkné malé dekorativní plachetničky. Výroba započala v dílně, kde jsme nařezali hranol dřeva na potřebné rozměry a poté opracovali do požadovaného tvaru. Ke slovu tak přišla ruční pila, rašple, brusný papír a šikovné ruce.

Další fází bylo dodání individuálních detailů z kartonu, nabarvení a nakonec oplachtění, což jsme už zvládli v prostorách internátu. Každá lodička nakonec byla jiná, záleželo na fantazii a také ochotě k činnosti. Ta byla opravdu veliká a díky tomu šla všem práce pěkně od ruky.

No a výsledek? Parádní! Co říkáte :-)

Na neděli jsme si naplánovali ne moc náročný výlet do lesů v okolí obce Maxičky.

Nejprve jsme si prohlédli na nábřeží řeky Labe Hladový kámen, který patří k nejstarším hydrologickým památkám střední Evropy. Ten v minulosti za situací, kdy byl odhalen klesající hladinou vody, oznamoval obyvatelstvu zastavení lodní dopravy, dobu strádání, nedostatek vody, sucho, neúrodu a ztrátu možnosti výdělku pro zdejší plavce. Lidé do tohoto skaliska tesali značky s letopočty a také nápisy svědčící o nízkých vodních stavech. Nejstarší čitelný záznam pochází z roku 1616.

Předpověď počasí slibovala krásné odpoledne. To jsme si pěkně užili na vyhlídce nad čtvrtí Přípeř. Odtud jsme pokračovali ve směru na Jalůvčí. Znenadání se obloha zlověstně zatáhla, začala větrná smršť provázená padáním krup a později silným deštěm a intenzivní bouřkou. V těch chvílích byla v některých malá dušička. Počasí nás vyhnalo z lesa a znemožnilo pokračovat v další cestě. Zcela promočeni jsme se vrátili na internát a bylo nám úplně jedno, že po celý zbytek cesty nepřestalo pršet.

Druhou červnovou sobotu jsme se vypravili do Ústí nad Labem, kde jsme nejprve navštívili Muzeum civilní obrany pod skálou vrchu Větruše. Objekt původně sloužil jako úkryt pro pracovníky chemičky, později byl přebudován na protiatomový kryt pro civilní obyvatelstvo. Nyní jsou v něm exponáty mající vztah k civilní obraně. Nejhlubší místo je 30 metrů pod povrchem a v případě potřeby by v něm nalezlo úkryt až 1 800 osob. Je v něm celoročně stabilní teplota 12 stupňů. Příjemně vychlazeni jsme pokračovali k zatopenému uhelnému dolu Milada, kde jsme relaxovali do odpoledne. Měli jsme štěstí, v okolí byly silné deště, ale u nádrže z oblohy nespadla ani kapka.

Spolu s dětmi jsme se rozhodli přesadit květiny. Okrasou na našem oddělení je i několik květin, a tak jsme si řekli, že jim také dopřejeme novou hlínu, aby nám mohly dělat radost ještě dlouhou dobu a také aby dobře rostly. Některé rostlinky mají slabé kmínky, a tak již dříve na našich procházkách jsme vzali z lesa rovné klacíky, které jsme využili jako podporu. Děti aktivně pomáhaly a dělaly tuto činnost vlastně poprvé. A tak máme radost z rostlinek, které nám zpříjemňují prostředí.

Víkendové počasí nám přálo. Počasí pod mrakem, lehký větřík a vůně lesa. To vše jsme si mohli užít při našem výletu. Z Maxiček jsme se nejdříve vydali směrem k Prostřednímu Žlebu, pak náš výlet úplně změnil směr a nakonec jsme vyšli na Škrabkách. Tento výlet jsme si užili, šlapalo se nám dobře, odměnou byl klid lesa a krásná příroda. Všichni jsme se pak těšili na dobrou večeři a po dlouhé výpravě i na odpočinek. Ale příště se překonáme, našlapeme více jak 12 tisíc kroků.

Další z krásných květnových odpolední jsme využili ke kratšímu výletu po Červeném Vrchu, kde jsme navštívili několik skalních vyhlídek, které nám poskytly krásné výhledy na různé části Děčína. Při pobytu v přírodě si všichni odpočinuli od dopoledne tráveného ve školních lavicích. Byli překvapeni, jak malebná a členitá je krajina kolem údolí řeky Labe. Mimo jiné jsme si ukázali, kde se nachází turistické cíle, které máme v plánu do konce pobytu navštívit. Všichni se na delší výlety již těší, i když zaznívaly také obavy, zda pochody nebudou fyzicky příliš náročné.

V sobotu dopoledne jsme se bohužel dozvěděli, že s ohledem na panující vysoké teploty si nebude možno vypůjčit v útulku pro opuštěná zvířata pejska a vyvenčit ho. Proto jsme zvolili fyzicky méně náročný, víceméně relaxační, ale o to pestřejší program. Prošli jsme si nádvoří zámku a jeho zahrady, na louce pod zámkem jsme si zahráli kopanou, nohy jsme si osvěžili v Ploučnici pod historickým mostem na Starém Městě. Odpoledne jsme zakončili návštěvou koncertů na nábřeží a v Křížové ulici. Probíhal tam Memoriál Pavla Jarolíma, Festival pouličního divadla. Stačili jsme shlédnout dvě pohádky a pak nás už tlačil čas a museli jsme spěchat na večeři. Odpočinkové odpoledne se dětem líbilo a pěkně si ho užily.

Naše skupina je sportovně nadaná a všechny děti v ní rády sportují. Velmi jsme si tedy oblíbili workoutové hřiště. Hřiště se nachází v blízkosti areálu U KOCÁNKA. Zde navštěvujeme nejen workout, ale i dětské hřiště. Počasí nám již přeje, sluníčko hřeje a sami posuďte, jak se nám tu líbí. Na workoutu nám pomohly i starší děti se cvičením a ukázaly nám, jak mohou nejen chlapci, ale i děvčata cvičit a posilovat a tak se soutěží a cvičí a velmi to všechny baví.

S dětmi jsme si společně připravili letní sladké a zdravé osvěžení. Využili jsme naše dlouhé procházky s poznáváním okolí Děčína také k tomu, že jsme si cestou na lesních cestičkách nasbírali zdravé bezové květy. Mnoho dětí bezinku ani neznalo, a tak byly seznámeny s její léčivou a zdravou mocí. Všichni chtěli nasbírat ty největší a nejhezčí květy. Když jsme je večer ostříhali a namočili do vody, vonělo nám opravdu sladce celé patro budovy.

Všichni chtěli pomáhat, a tak krájeli citróny, míchali voňavý a lákavý sirup a pomáhali jej přecezovat přes sítko. Nakonec jsme byli všichni odměněni lákavým sirupem. Všem nám moc chutná a hlavně je velmi zdravý.

Sobotní krásné počasí jsme využili k výpravě do obce Dolní Žleb. Vlakem jsme jeli do poslední stanice na území ČR. Odtud jsme pěšky pokračovali až na samou státní hranici, kde se nachází uprostřed skal schovaný Klopotský vodopád. Ač bylo velké teplo, přesto odvážlivci, kteří se pokusili brodit v křišťálové vodě tekoucí z pískovcových skal, rychle svých pokusů zanechali, neboť voda byla velice chladná. Zpět do Děčína jsme se vraceli po turistické stezce vedoucí po vrstevnici nad řekou Labe, nad obcí Čertova Voda a Horní Žleb. Z vyhlídek nad Přípeří jsme si prohlédli Děčín z ptačí perspektivy a spěchali na večeři. Ušlých 18 kilometrů dalo klukům řádně zabrat, výlet se jim ale velice líbil.

Činnost, kterou si vybrali sami chlapci, byla návštěva psího útulku na Starém Městě. Na místě jsme si prohlédli všechny jeho čtyřnohé obyvatele a seznámili se s tím, jak se kdo do útulku dostal. Zajímavé bylo povídání o osudech jednotlivých psů. Nakonec jsme si jednoho z nich půjčili a vydali se na delší procházku po cyklostezce směrem na Březiny. U školy v Libverdě jsme měli možnost pozorovat výcvik jízdy na koních a jejich skoky na překážkové dráze. Protože vypůjčené štěně bylo velice hravé a živé, síly chlapců rychle ubývaly a všichni se těšili na to, jak si odpočinou, až ho vrátí zpět do útulku. Zbývající čas v odpoledni jsme využili k návštěvě dětského hřiště u restaurace Kocanda, kde byli kluci ve svém živlu a vyzkoušeli všechny atrakce.

V sobotu 19. 5. 2018 jsme se se skupinou vydali na turistický výlet z Ludvíkovic přes Kvádrberk do Děčína, trasa čítala cca 9 km. Vyjeli jsme autobusem do Ludvíkovic a pod místním obchodem jsme se vydali podél potoka směrem do Děčína. V polovině cesty jsme se ocitli na skalách nad kaňonem Labe a postupovali jsme po skalních vyhlídkách směr Děčín. První nově opravenou vyhlídkou je Labská stráž, pak cesta vede po skalnatém hřebeni, kde jsou průhledy na řeku Labe mezi vzrostlými stromy a cestu uzavírá vyhlídka Kvádrberk. Bylo krásné počasí, výlet vydařil a všichni byli spokojeni.

V neděli po obědě jsme se šli podívat na adrenalinovou akci v rámci městských slavností, která se konala na nábřeží pod zámkem. K vidění byla ukázková show mistrů republiky v akrobacii na slackline, slaňování, trocha hudby a nakonec i pokus o překonání největší vzdálenosti chůze po slackline. Vzhledem k tomu, že ten úzký pruh byl natažen ve značné výšce přes celé údolí mezi Pastýřskou stěnou a věží zámku, jednalo se dosti odvážný počin. Když pokus začal, moc jsme nevěřili, že to borec dokáže, už vzhledem k docela silnému nárazovému větru. Ale zmýlili jsme se, pokus byl úspěšný a my viděli nový český rekord.

V den státního svátku, Dne vítězství, jsme se vydali na další naší túru po krásách vlasti. Tentokrát jsme se jeli do sousedního Ústí nad Labem, vlakem na hlavní nádraží a odtud po žluté turistické značce na jednu z ústeckých dominant – Větruši. Byl odtud krásný výhled na město i údolí Labe a také to byl výchozí bod pro další cestu. Nejprve jsme ale odlehčili batůžkům a nasvačili se. Potom jsme se vydali po zelené k Vaňovskému vodopádu. Klikatou a místy kamenitou stezkou jsme došli k tomuto skrytému přírodnímu útvaru a pokochali se jeho krásou.

Další pokračování cesty nás dovedlo k řece Labe, kterou jsme překonali přes Masarykova zdymadla pod hradem Střekov. Zdymadla jsou mohutná, a tak i zde bylo na co se dívat a pak jsme vystoupali k hradu nad nimi – Střekovu. Vstupné do hradu bylo bohužel nad naše stávající možnosti, tak jsme se potěšili krásným výhledem od vstupní brány a prošli volně přístupnou část podhradí. Od hradu jsme pak po cyklostezce pokračovali směrem k nádraží. Cestou jsme narazili na shluk lidí a několika atrakcí a stánků – probíhala zrovna ukázka techniky a dovedností hasičů a záchranných sborů. V jednom ze stánků jsme si koupili domácí malinovku, neboť trochu toho sladkého osvěžení jsme už opravdu potřebovali a pokračovali k nádraží. Po necelé čtvrthodince se s námi rozjel vlak zpět k Děčínu, tentokrát po druhém břehu Labe.

Po návratu následoval zasloužený odpočinek, někteří jej opravdu nutně potřebovali, neboť právě absolvovali svůj životní výkon :-)

První májový den jsme se rozhodli podniknout turistický výlet do Kyjova, kde se nad údolím klikaté říčky Křinice někde ve skalnatém masivu nachází pozůstatky Kyjovského hrádku. Cesta vedla skalnatými puklinami a traversy a ke kýženému cíli jsme museli překonat celkem 786 schodů, které vedly jak nahoru na pískovcové masivy, tak i úzkými puklinami dolů. Výlet se všem líbil, děti byly spokojené z nových zážitků a všichni jsme si společně užili krásného počasí.

Další víkendová turistika nás tentokrát zavedla do skalního města v Tisé. Úchvatný labyrint skalních věží a věžiček, zákrut a zákoutí, průlezů a chodbiček děti nadchnul. Někteří byli k nezastavení a jali se prozkoumat každou díru a prohlubeň ve skalách, jiní spíše ocenili úžasné výhledy do kraje a tichou romantiku sluncem prohřátých skal. V každém však skalní město zanechalo nesmazatelný dojem, a když si na závěr ještě mohl každý koupit nanuka, byla to sladká tečka na konec tečka za podařeným dnem.

V sobotu jsme si naplánovali výlet k jezeru u bývalého hotelu v obci Maxičky. Nádherné jarní počasí nám přálo, a tak jsme se vypravili kolem Červeného Vrchu na vyhlídku naproti městské knihovně a dále po žluté turistické trase. Procházeli jsme kolem pískovcových skal, krásnou přírodou. V rybníce byla spousta žab a dalších živočichů. Výlet se podařil.

Labská stráž je oblíbená vyhlídka směřující do Labského údolí. S dětmi jsme ji letos navštívili a zjistili jsme, že je nově krásně zrekonstruovaná. Nové zábradlí po obvodu plošiny, vnitřní nové zábradlí z betonových kuželek, vše vypadá nádherně a působí bezpečně. Vyhlídka je velmi atraktivní a dětem se velmi líbila. Kluci milují skály a pohled po dálky je velmi láká a velká hloubka pod nimi je přímo fascinuje. Užili jsme si všichni nejen krásný výhled a čistý vzduch kolem, ale i jasné nebe nad námi a pohled na naši krásnou krajinu.

Pálení čarodějnic je starý lidový zvyk spojený s pálením ohňů a vírou v čarodějnice. Původně ochranný sociální a náboženský význam je v současnosti nahrazen zábavou a společenským setkáváním přátel a rodin. I my jsme si tento den chtěli užít. Od rána se už chlapci těšili. Ač přes den bylo větrno, večer se krásně povedl. Chlapci připravili ohniště. Vytrhali trávu kolem ohniště a nanosili spoustu drobného klestí na podpal. Společně jsme zapálili oheň, o který se pak chlapci sami starali. Každý si opekl několik buřtů a společně zavzpomínali, jaké to bylo o minulých „ čarodkách“, které trávili s kamarády a rodiči. Večer se přiblížil a věřte, ani se nám na budovu nechtělo. Tak pohodový večer to byl.

Hana Sommerová

Děčínská zoo se stala o tomto víkendu naším výletním cílem. S chlapci jsme se hned po obědě vydali směrem k Pastýřské stěně, kde se zoo nachází. Největší téma hovoru na naší cestě byli medvědi grizzly, které, jak jsme se dozvěděli, můžeme vidět z celých Čech právě tady v Děčíně.

Odpoledne se nám vydařilo, mohli jsme vidět spoustu druhů zvířat, obojživelníky, plazy, ptáky, savce. Hodně se chlapcům líbilo, že si přečetli spoustu informací o zvířatech. Hlavně, čím se živí, jak dlouho žijí, jak je například hebká jejich srst, či jak zvíře voní. Nakonec jsme zakoupili pár pamlsků pro malé stádo koz a chlapci si je mohli ve výběhu nakrmit anebo pohladit. Byl to krásný výlet a společně jsme si ho všichni užili.

Jaro už je tady, vše nám kvete a příroda je už krásně probuzená. Abychom si zpříjemnili a udělali hezkou atmosféru i na internátu, vyrobily děti krásnou výzdobu. Zručnost a nápaditost si prohlédněte na fotografiích. Jarní barvičky si chlapci vybrali podle nálady a své představy. Veselé barvy nám vše krásně rozjasnily a kvítky přináší radost a dobrou náladu nejen nám, ale všem kdo nás navštíví.

V sobotu 21. 4. 2018 nám vyšlo krásné počasí, a proto jsme se vydali na turistický výlet do Jetřichovic, za poznáváním krás okolí Děčína, ale především Českého Švýcarska. Zde jsme se rozhodli navštívit pohádkově proslulý Dolský Mlýn a nově zpřístupněnou zříceninu hrádku Falkenštejn. Obě turistická místa se dětem líbila, výlet se vydařil, stejně jako počasí, které nám přálo.

V sobotu 14. dubna jsme zavítali do Národního parku České Švýcarsko a to hned na jeho nejznámější dominantu. Na rozdíl od minulého turistického pochodu před dvěma týdny, kdy bylo ještě takřka pravé zimní počasí, nás tentokrát provázelo slunce a skoro letní teploty. Jaro je v plném proudu, probouzející se příroda a příjemné počasí jen znásobily krásný zážitek v nádherném koutu české přírody. Dokonce i chlapci, kteří se jinak hned tak pro něco nenadchnou, byli okouzleni. Však také bylo čím...

Počátek dubna připomínal ještě spíše únor a jaro v nedohlednu. Přesto jsme nezaháleli za kamny, jak nám radí pranostiky, ale vyrazili jsme ven. Naším cílem se stalo údolí Suché Kamenice a Sněžník.

Do Suché jsme vyrazili z Labské Stráně, nejprve po červené turistické značce na Belveder, potom dolů do údolí Labe po zelené a dále směrem na Hřensko k ústí říčky Suchá Kamenice. Úzkým a kaňonem jsme podél jejího toku pomalu stoupali vzhůru až do Arnoltic, odkud jsme se autobusem vrátili zpět do Děčína. A protože jsme v závěru docela slušně zmokli, byli jsme rádi, že jsme zpět „doma“ v teple a suchu.

Další túrou byl výstup na Sněžník. Výchozím bodem byla restaurace Hřebenová bouda, kam jsme dopravili autobusem. Odtud jsme pak vystoupali k rozhledně na Sněžníku, kde nás čekala pravá zima. Stromy byly obalené námrazou, vál ostrý, studený vítr a rozhled nebyl nic moc, takže jsme se dlouho nezdrželi a pokračovali dál po červené značce na rozcestí pod Koňskou hlavou. Zde jsme si v malém přístřešku dali vydatnou svačinku z donesených zdrojů a pak pokračovali v sestupu. Zvolili jsme cestu kolem Vlčího jezera a přes Bělou-Čechy jsme došli zpět do SVP, unavení, vymrzlí, ale bohatší o další zážitky.

Jarní dny plné sluníčka nás vytáhly ven a chlapci, kteří jsou sportovně nadaní, se těšili, aby poznali hřiště U Kocánka. Zde měli možnost posilovat vlastní vahou svého těla, procvičovali zde sílu, obratnost a vytrvalost, vymýšleli si různá cvičení a mohli zjistit, jak na tom každý fyzicky je. Společně jsme viděli, že probíhá oprava blízkého dětského hřiště, tam se s chlapci těšíme také, protože i zde je mnoho aktivit, kde je možnost pro další rozvoj fyzické zdatnosti.

Na Velký pátek jsme si s chlapci udělali krásná vajíčka. Použili jsme krepový papír a také spoustu zručnosti, trpělivosti a nápaditosti. Ze začátku bylo někdy složité nalepit začátek barevného krepového hádka, ale když se to povedlo, dál šla práce dobře od ruky. Chlapci byli šikovní a i trpěliví. Užili jsme si krásné dopoledne, vyprávěli si o svátcích a zážitcích z předešlých Velikonoc.

Jsou to svátky jara, které oslavují probouzení přírody, plodnost, naději a lásku. I my s dětmi jsme se všichni těšili na příchod těchto svátků, kdy se k nám zpět, po dlouhé zimě, pomalu vkrádá teplo a sluneční paprsky. S dětmi jsme si vyráběli krásnou jarní výzdobu. Ať už to jsou velikonoční kuřátka, pestře zbarvené kraslice nebo zajímavě barevně ladění zajíčci a slepice. Zkrátka, jarními motivy jsme si vyzdobili celé naše středisko.

Těšíme se na dlouhé procházky a dny plné slunce, které v nadcházejícím období určitě přijdou.

O tomto víkendu jsme si s dětmi upekli slané tyčky. Společně se na ně všichni, kluci i holky, těšili. Také se všichni zapojili do práce, přípravy i úklidu. Výsledkem bylo opravdu moc dobré slané pečivo, někdo si ihned vzpomněl na oblíbený slaninový rohlík a někdo zase na pizzu. Na všechny se dostalo a každému z dětí vnuklo i dobrý nápad na další vaření či pečení. Několik dětí se také již těší, až si tuto dobrotu připraví společně s rodiči.