Dnes 6. 10. 2018 jsme navštívili město Terezín, kde jsme měli možnost se zúčastnit ukázky největších historických slavností 18. století v Evropě, které tehdy byly uspořádané k založení města Terezína. Prohlédli jsme si vojenské tábory jednotlivých armád, výstavu policejní techniky, vyslechli jsme přednášku o vzniku zbraní od primitivního kyje až po střelné zbraně 18. století.

Cílem návštěvy Terezína byl především hlavní bod programu, a to bitva o dobytí pevnosti. Tato, asi hodinová dechberoucí podívaná byla doprovázena poutavým přednesem o staviteli pevnosti a posléze jejím prvním vojenském veliteli Carlu Niclasi Johannovi Nepomuku von Steinmetz. Tento velitel se velké bitvy o dobytí pevnosti v 18. století zúčastnil a také ji hrdě uhájil. Bitva byla doprovázena ohromujícími salvami z děl a mušket, celé představení se všem velmi líbilo a rozpoutalo zajímavou debatu o období těchto bitev.

V neděli jsme se vydali na návštěvu místního muzea, kde jsme si prohlédli expozice dokumentující historii města Děčína a lodní dopravu na Labi. Potom jsme prošli městem na Smetanovo nábřeží, kde probíhala akce k připomenutí osobnosti děčínského rodáka Miroslava Tyrše, který se narodil 17. 9. 1832. Podílel se mimo jiné i na založení organizovaného tělovýchovného hnutí v Čechách, zejména Sokola.

Na Mariánské louce se konala prezentace sportovních oddílů a klubů. Mohli jsme si vyzkoušet sporty dostupné v našem městě a možná si vybrat pro sebe ten pravý, kterému se budou děti dále věnovat. V nabídce byl volejbal, basketbal, fotbal, florbal, hokej, karate, atletika, tanec, biatlon, judo, kanoistika, korfbal, mažoretky, sokol a požárníci. Tato nabídka se setkala s velkým zájmem a bylo obtížné nasměrovat děti k hlavnímu cíli, jímž bylo plnění úkolů Tyršovy stezky. Základní škola Dr. Miroslava Tyrše připravila pro děti stezku s několika stanovišti, na kterých jsme plnili různorodé úkoly, a to jak sportovní a pohybové, tak i vědomostní.

Po absolvování celé stezky byli účastníci odměněni za předvedené výkony. I díky krásnému počasí jsme prožili pohodový den.

Také poslední zářijový den se vydařil a slunce lákalo k pobytu v přírodě. Naše cesta vedla do Lesního parku, odtud po vrstevnici nad Loubí a dále náročným terénem ve směru na Ludvíkovice. Při obcházení Kvádrberku jsme se zastavili na Slunečné bráně, odkud byl nádherný výhled na kaňon řeky Labe, která tudy plyne ke státní hranici. Na zpáteční cestě jsme se zastavili na hřišti u školy Vrchlického. Kluci si zde zahráli svůj oblíbený fotbálek. Pak už jsme spěchali na internát, neboť poměrně náročný turistický program posledních třech dní, kdy jsme ušli celkem cca 46 kilometrů, sebral všem mnoho sil.

Poslední zářijovou sobotu jsme se vydali směrem k obci Maxičky. Čekalo nás zhruba 15 kilometrů orientace a pochodu v členitém terénu. Očekávali jsme, že v lese budeme soutěžit ve sběru hub, ale ve vyschlém porostu se dařilo jen muchomůrkám červeným. Po cestě se nám podařilo nasbírat jen nevelké množství ořechů a větší množství semen z buků. Na louce u vodní nádrže u bývalého hotelu si kluci zahráli kopanou a všichni jsme si odpočinuli před zpáteční cestou. Ta byla o poznání veselejší, neboť vedla výhradně z kopce. Na nábřeží Labe jsme si prohlédli Hladový kámen a pak už jsme spěchali na večeři, protože všem po náročné cestě vyhládlo.

S dětmi jsme vyrazili poznávat okolí a rozhodli jsme se vydat na rozhlednu Chlum. Počasí nám přálo, sice se cestou zatáhlo, ale nakonec nám nepršelo. A i když bylo chladněji než minulé dny, svižný krok nás pěkně zahřál. Cestou jsme našli pár ořechů a nasbírali jsme si plnou tašku kaštanů. Také na nás ještě zbyla ochutnávka sladkých podzimních jablek. Na rozhledně bylo chladno, foukal vítr, ale my jsme měli naplánované malé opékání buřtů. Měli jsme štěstí, právě odtud odcházela jedna rodina, ohýnek ještě lehce planul, a tak jsme měli minimum práce. Buřty byly vynikající, zážitek veliký, protože pro jednu z děvčat to bylo vůbec první opékání buřtů na ohni. Cesta zpět utíkala rychle, chroupali jsme jablka a povídali si o skvělém zážitku a také jiných výletech, které děti zažily.

V den zářijového svátku jsme společně podnikli turistický výlet do Jetřichovic. Zde jsme navštívili pozůstatky hradu Falkenštějn a dále pak Dolský mlýn. Cesta nás zavedla k nově opravenému vstupu na pozůstatky hrádku, kde jsme překonali asi 250 schodů a kochali se krásným výhledem po okolí. Poté jsme se vydali k Dolskému mlýnu, který jsme si také prohlédli a připomenuli si jeho slavnou historii spojenou s filmovým natáčením. Počasí se vydařilo, i když cestou zpátky mrholilo. Výlet se všem líbil, děti byly spokojené a výlet si užily.

Podzim je tu, a když chodíme s dětmi ven, je všude spousta kaštanů, žaludů a jiných drobností na výzdobu. S dětmi jsme se rozhodli vdechnout trošku podzimu a ozdobit si prostory internátu, a tak jsme si na začátek zvolili papírová jablíčka tak trošku 3D a pak jablíčka zabalená do barevné vlny. Ta se líbila hodně, protože jsou měkká a hebká, děti si hned při výrobě vzpomněly na své plyšáky. A pak jsme se odvážili jít i do něčeho náročnějšího a to byla výroba věnce z různých přírodnin. Děti práce s tavnou pistolí bavila a fantazii se meze nekladly. A tak se přilepovaly šišky, žaludy, šípky i zajímavé slupky z bukvic. A výtvor – rozhodně moc hezký, můžete sami posoudit.

Na výlet jsme se všichni těšili, ale bohužel nám nedělní počasí tolik nepřálo. Velmi se ochladilo a občas zamrholilo. Když jsme z Děčína přijeli do Sloupu, děti byly nadšené z krásného lesního divadla, kde se mohly všude podívat a třeba si za účasti malého publika něco zahrát a zazpívat. Dále jsme se vydali na rozhlednu, ale ta byla, díky počasí, uzavřena, a tak jsme si alespoň prohlédli okolí. Pak už nás čekala cesta k Modlivému dolu, který se nachází ve vesničce Svojkov. Na cestě se kluci mohli zhoupnout na jedné lesní houpačce, kde jsme se zdrželi a užili si spoustu legrace. Modlivý důl se všem líbil, přečetli jsme si o něm povídání a vydali jsme se zpět, protože čas se nachyloval. Terén nám občas dal zabrat, mrholení se změnilo v déšť, proto jsme se cestou zpět už těšili na teplo a na večeři.

V sobotu jsme se za letního počasí vypravili do prostoru zemědělské školy Libverda, kde se konala tradiční výstava. V prostoru areálu bylo takové množství návštěvníků, že bylo obtížné udržet celou naší skupinu pohromadě. Nabízený program byl velice pestrý a rozsáhlý. Poté, kdy jsme prošli skleníky, viděli jsme výstavu exotického ptactva, akvarijních ryb, skotu, koz, ovcí, slepic, králíků a hus. Navštívili jsme i expozici výpěstků drobných zahrádkářů se stánkem se spoustou jedlých i nejedlých hub, které se dají nyní najít v lese. Ve stájích jsme mohli z blízka pozorovat ustájené koně a péči o ně. Velice zajímavá byla přednáška o chovu včel a názorná ukázka toho, jak vypadá život v úle. Chlapce zaujalo zejména velké množství vystavené zemědělské techniky. Potom jsme si u jednoho ze stánků prověřili své znalosti z oblasti života pod vodou a v jejím okolí. V části výstavy věnované prezentaci místní školy jsme se seznámili s tím, jaké obory je zde možno studovat. Zajímavá byla také výstava fotografických prací zdejších žáků.

Krásného počasí konce léta jsme využili k vyzkoušení nové výbavy na in-line bruslení a vyrazili jsme na cyklostezku do Těchlovic. Někteří stáli na „inlajnech“ poprvé, jiní již nějaké zkušenosti měli, všichni však do toho šli s nadšením a na výsledku to bylo znát. Projeli jsme zhruba 6 - 7 km a až na výjimky jsme vše zvládli bez pádů a hlavně bez úrazu. Těch několik malých pádů mělo i pozitivní dopad, protože se děti přesvědčily, že používání ochranných prostředků – helmy a chráničů má skutečný význam a smysl. Určitě se na „inlajny“ opět vydáme, pokud to počasí dovolí.

O víkendu jsme využili toho, že děti nasbíraly venku jablka, a tak jsme upekli jablečný štrúdl. Všichni zdatně pomáhali a vydali ze sebe maximum. Loupali ořechy, strouhali jablka a váleli těsto. Výsledek stál za to. Odměnou nám byl křehký a výborný štrúdl. Mlsali jsme všichni a těšíme se na další vaření a pečení. Možná to zopakujeme znovu, protože jablečný štrúdl se snad nikdy nepřejí.

S dětmi jsme si vytvořili zajímavou nástěnku o pravidlech. Než jsme začali malovat, tak jsme si o všem tom našem tvoření dlouze vyprávěli a děti návrhy obohatily. Barvičky nám to vše zpestřily a vytvořilo se tak pěkné dílko. Ovšem nutno podotknout, že se společně k naší nástěnce vracíme a připomínáme si některá pravidla. Některá se někomu plní snadněji a s některými si ještě zabojujeme.

Teplé dny plné sluníčka nás vytáhly ven a děti se těšily poznat v okolí něco nového. Hřiště U Kocánka bylo ideální. Šli jsme s dětmi poznávat okolí a zasportovat si. Zde měli všichni možnost posilovat vlastní vahou svého těla, procvičit zde sílu, obratnost a vytrvalost. Mezi nejoblíbenější patří asi pneumatiky, děti si s nimi pořádně zařádí a vymýšlejí různé hry a závody. Rozhodně jsme si to všichni užili.

Když děti nesportují anebo nejsme na nějakém výletě v přírodě, snažíme se vždy vytvořit něco hezkého a co nejvíce se seznámit. Do toho také patří i výtvarná činnost, kde většinou děti vypráví a vypráví. Tentokrát jsme si udělali na naši nástěnku povídání o sobě. Tak se všichni dozvěděli, kdo co má rád. Například, jaké je znamení, jaké má rád barvy, ovoce, hudbu anebo, co by si přál, kdyby měl tři přání. Příště si budeme tvořit a vybarvovat pravidla skupiny, o kterých už jsme si povídali.

V sobotu jsme vyrazili na Stoličnou horu. Vyšli jsme strmější, ale rychlejší cestou. Ve skalách nás vedlo schodiště ze dřeva až nahoru, kde na nás čekala překrásná vyřezaná socha ze dřeva. Výhled byl krásný, bylo jasno a obloha modrá jako šmolka. Zpět jsme se vraceli kolem nemocnice, dále pak přes náměstí, kde si děti prohlédly kašnu. Také si prohlížely staré domy, které se zde v Děčíně zachovaly. Slíbili jsme si další výlety a hlavně jsme si je už dopředu naplánovali. Všichni se už teď moc těší.

Neděle byla kouzelná, deštivo to tam a ráno krásná modrá obloha. Po snídani nás čekal výlet do Sloupu v Čechách. Původně se tam děti nejvíce těšily na koupání, ale chladné počasí předešlých dní nám udělalo, jak se říká, čáru přes rozpočet. To nám ale nemohlo zabránit dál si užívat výlet. Přijeli jsme do Sloupu pod krásný skalní hrad a vydali se nahoru. Měli jsme štěstí a prohlídku jsme měli i se zajímavým výkladem, a tak jsme se dozvěděli o poustevníku Samuelovi a také o známém schodišti, které hrálo v několika filmech.

Po výborném zmrzlinovém osvěžení jsme se vydali na rozhlednu. Rozhledna je nová a krásná, a tak jsme měli možnost prohlédnout si okolí.

Večer nás čekal báječný. Opékali jsme si buřty a udělali s dětmi malou rozlučku před následujícím dnem. Děti byly jako praví zálesáci. A před spaním všechny čekalo velké překvapení. Na památku dostal každý DIPLOM ať za sport či znalosti a také sladkou tečku nakonec.

Všichni jsme si pobyt báječně užili a už se těšíme na další.

V sobotu jsme si přáli, aby se nám povedlo odpolední počasí na plánovaný výlet. Zahráli a zasoutěžili jsme si všichni spolu. Dopolední olympiáda se opravdu vydařila, běhali jsme na čas, trénovala se obratnost s pingpongovým míčkem, hod na cíl, také běhání pozadu a klasické „kačáky“ a „žabáky“, ty někomu daly opravdu zabrat. Do olympiády jsme také zařadili i vědomostní testíky (ty hravé o Simpsonových a Harry Potterovi se moc líbily). Dále přišly na přetřes znalosti o lidském těle, řece Vltavě a také něco z naší historie. A jak to dopadlo??? Děti slíbily, že nedostatky doženou po prázdninách.

Odpoledne jsme zajeli do Kyjovského údolí. Krásná a romantická procházka. Čerstvý vzduch a malebná říčka Křinice nás provázely roklemi, mohli jsme vidět různé skalní útesy a děti využily svoji fantazii a dávaly skalám různá jména. Cestou zpět se nám opět drobně rozpršelo, a tak jsme se rozhodli zastavit ještě v blízké vísce Doubice na známé vyřezávané sochy. Děti si to tu užily, prozkoumávaly každý kout a nechaly se fotit i v těch nejmenších domečcích.

Druhý den jsme hned po snídani vyrazili na celodenní výlet. Vyjeli jsme autobusem do Hřenska a podnikli dobrodružnou cestu. Počasí nám přálo a my jsme postupně došli krásnou přírodou až k místu, kde byly lodičky. Jeli jsme Edmundovou soutěskou, skalnatým kaňonem řeky Kamenice a dále jsme se přesunuli na Divokou soutěsku.

Cesta byla opravdu dobrodružná. Od přechodu z jedné soutěsky ke druhé začalo drobně pršet, pak bouřit a nakonec se spustil prudký liják. To jsme využili na vydatné a dobré jídlo a sledovali jsme bubliny na loužích a vzpomínali na výlety, kdy také pršelo. Malinkou chvilku bez deště jsme využili na přesun k Divoké soutěsce a doufali jsme, že přestane pršet.

Nakonec jsme pluli celý mokří a déšť nás provázel až na zastávku autobusu Hřensko - Mezná, kde když jsme vyšli z lesa, nás uvítalo svými paprsky slunce. Cestu jsme si užili a myslím, že byla nejdobrodružnější z celého pobytu.

První den jsme se společně s dětmi seznámili a také je seznámili s naplánovaným programem po celý pobyt a hned po jídle jsme vyšli do místní krásné Zoo – Pastýřská stěna, která se nachází na okraji města Děčín. Děti si návštěvu skvěle užily, dokonce jsme si zasoutěžili, na letáčku byly otázky, které se týkaly různých zvířat v Zoo, a tak jsme se například dozvěděli, jak vysoko skáče blecha, kdo má jazyk stejně dlouhý jako tělo a které zvíře se dožije tolik let jako člověk. Společně jsme se pak ještě zastavili na Dino výstavě v místním nákupním centru.

Keramické odpoledne se neslo v dobré náladě. Děvčata se rozhodla, že chtějí z nabízených témat z keramické hlíny vytvářet upomínkové dárečky přátelství. Chtěly si odnášet dárečky hned domů, což se jim podařilo. Během setkání si dívky mezi sebou příjemně povídaly a dokázaly si vzájemně poradit, pomoci, pokud některá z nich byla při práci bezradná. Bylo zřejmé, že je práce s keramickou hlínou nadchla a jejich výrobky byly opravdu moc hezké.

Dne 21. 8. 2018 jsme jeli na zámek Velké Březno. Než jsme z SVP odjeli, povídali jsme si a vybarvovali vytištěné obrázky. Moc nás to navnadilo k návštěvě. Zámek Velké Březno je osm kilometrů od Ústí nad Labem, takže jsme tam jeli zeleným autobusem. Někteří z nás tím autobusem jeli poprvé, někdo byl na zámku podruhé v životě.

Zámek je kousek od pivovaru. Byl prý vystavěn pro hraběte Chotka, který byl nejvyšším purkrabím Českého království. Dozvěděli jsme se hodně o jeho rodině, ale průvodkyně nám musela opakovat, kdo byl kdo. Většina z nás si pamatovala, že jeho vnučka Žofie si vzala Ferdinanda d´Este, oba je později zastřelil atentátník.

V zámku jsme viděli krásný nábytek a vybavení, které připomínalo zajímavý život šlechtické rodiny Chotků. Zaujaly nás hlavně dětské pokoje, ložnice, krásné salónky, kde byly různé předměty z cest po světě, jídelna a nejvíc koupelna, která měla i technické vymoženosti. Asi bychom na takovém zámku chtěli i bydlet a mít takové pokojíky. Zámecké děti hrály na hudební nástroje, měly spoustu zajímavé zábavy. Na závěr prohlídky nám průvodkyně dala čokoládový peníz na památku. Museli jsme pozorně poslouchat výklad, abychom pak mohli odpovědět na otázky, které se skrývaly v zámeckém parku. Z patnácti otázek na papírcích, které jsme museli hledat na místech označených růžovými fáborky, jsme nakonec odpověděli na 14. A některé nám daly docela zabrat, ale byly zajímavé a povídali jsme si o nich. Pak jsme si prohlédli růžovou zahradu, jezírko a zámecký park. A to byl další úkol, poznat stromy. V parku roste asi padesát druhů stromů a keřů, z nichž jsme poznali dub, rododendron, javor a borovici, ale názvy ostatních jsme si museli číst na cedulkách. Také tam byla velká cedule Hradozámecké léto, u které jsme se vyfotili a poslali ji do soutěže o ceny. Takže budeme čekat, jestli nevyhrajeme. Při zpáteční cestě jsme se ještě dozvěděli zajímavosti o Velkém Březně a také jsme šli kolem místní školy. Než nám jel autobus, protáhli jsme si tělo na hřišti. Vzájemně jsme se blíž poznali a byla velká legrace. Máme velký zážitek a těšíme se, že na takový výlet pojedeme s rodinou.

Na konci prázdnin se v SVP v Ústí nad Labem uskutečnila kreativní skupinka s názvem „STŘÍPKY Z PRÁZDNIN“, v níž se sešly děti, které baví něco tvořit. Cílem byla podpora jejich kreativity a manuální zručnosti, posílení volních vlastností a sociálních kompetencí, podpora efektivní komunikace a schopnosti kooperace, a v neposlední řadě získání pozitivní zpětné vazby.

Tvořivá dílna dětem nabídla možnost ozdobit si květináč ubrouskovou technikou. Jako téma si všichni vybraly zážitky z léta. Vlastnímu tvoření předcházelo vyprávění, jaká místa děti navštívily a co zajímavého prožily. Sdílení zážitků i samotný nápad, jak vyrobit z obyčejného květináče originální kousek, všechny zaujal. Nejvíce se všem líbilo asi konečné ozdobení díla škeblemi, mušličkami a zajímavými kamínky. Děti dostaly za svou snahu malou pozornost, a navíc si odnesly květináč jako vzpomínku na letošní prázdniny.

Jedno odpoledne jsme se vypravili na krátký výšlap do okolí Popovického vrchu nad Děčínem. Po cestě jsme míjeli krásně opravenou studánku, z níž bohužel po neodborném zásahu někoho, kdo místo navštívil, neodtékala voda. Všichni se společně pustili do oprav a během krátké doby se nám podařilo upravit odtok tak, že voda tekla tak, jak měla. Dál jsme pokračovali k vrcholu, který je bohužel zarostlý tak, že neumožňuje rozhled do údolí. V minulosti zde dokonce byla i první sjezdovka s umělým povrchem v republice … Z místa pod bývalou sjezdovkou se nám otevřel krásný pohled na Děčín. Následně jsme trávili zbytek času před večeří na hřišti u Thunské kaple.

Na poslední sobotu pobytu jsme naplánovali návštěvu útulku pro opuštěná zvířata na Starém Městě. Vzhledem k probíhající rekonstrukci části zařízení zde nebylo umístěno takové množství psů, jak bývá běžné. Okoukli jsme je, seznámili se s provozem zařízení a jednoho z nich jsme si půjčili s tím, že jemu i sobě zpříjemníme den společnou procházkou. Všichni se předháněli, kdy kdo dostane možnost být tím, kdo pejska Kamču povede. Došli jsme až na fotbalové hřiště v Březinách, kde si kluci zahráli kopanou. Po cestě jsme natrhali spoustu třešní. Vůbec nám nevadilo, že občas vál svěží vítr a objevilo se jemné poprchávání. Prožili jsme další příjemný den a ušli jsme téměř 13 kilometrů.

V týdnu od 2. 7. do 6. 7. 2018 (mimo oba svátky) budou v provozu obě ambulantní oddělení SVP v tzv. prázdninovém provozu, to je od 7,00 do 15,30 hodin.

Od 9. 7. do 27. 7. 2018 bude provoz ambulantního oddělení SVP zajištěn v Děčíně

provozní doba bude od 7,00 do 15,30 hodin

ambulantní oddělení SVP v Ústí nad Labem bude uzavřené do 20. 7. 2018

tel. kontakt SVP Děčín:      

ZŘ pro SVP                           412 557 171

sociální pracovnice                412 557 170

speciální pedagog                  412 557 173, 412 557 176

Od 23. 7. do 17. 8. 2018 bude zajišťovat provoz ambulantní oddělení SVP v Ústí nad Labem

provozní doba bude od 7,00 do 15,30 hodin

ambulantní oddělení SVP Děčín bude po tuto dobu uzavřené

tel. kontakt SVP Ústí nad Labem:

sociální pracovnice                475 240 010

spec. ped.                           475 240 014, 475 240 015, 475 240 016, 475 240 017

Od 20. 8. 2017 – bude již plný běžný provoz v obou ambulantních odděleních SVP. 

Jako hlavní cíl jedné z červnových turistických akcí jsme si zvolili novou rozhlednu u obce Růžová, zvanou Růžovka. Krásné letní počasí bylo ideální na výlet, počítali jsme ale i s případnou přeháňkou, kterou slibovala denní předpověď počasí.

Autobusem jsme se přepravili do obce Růžová a odtud se vydali na nedalekou rozhlednu. Dětem se moc líbila a dosytosti si jí užili. Odtud jsme se vypravili po naučné stezce k Dolskému mlýnu, známému z několika televizních pohádek. Než jsme tam došli, obloha se zatáhla a začaly padat první kapky. To však chlapcům nebránilo, aby se na mělčině říčky Kamenice ještě trochu neošplíchali chladivou vodou. No jo, kluci…

Potom se však spustil pořádný liják a někde v povzdálí byly slyšet hromy. Bouřka se nám ale naštěstí vyhnula. Největší liják jsme přečkali schovaní pod skalním převisem a pak už jsme se jen v mírném dešti vydali na autobus do Jetřichovic.

Mokří, hladoví, unavení, ale bohatší o spoustu nových zážitků jsme pak dorazili do internátu, kde na nás čekala večeře a teplá sprcha, jako tečka za vydařeným dnem.

V rámci zájmových činností si děti vyrobily pěkné malé dekorativní plachetničky. Výroba započala v dílně, kde jsme nařezali hranol dřeva na potřebné rozměry a poté opracovali do požadovaného tvaru. Ke slovu tak přišla ruční pila, rašple, brusný papír a šikovné ruce.

Další fází bylo dodání individuálních detailů z kartonu, nabarvení a nakonec oplachtění, což jsme už zvládli v prostorách internátu. Každá lodička nakonec byla jiná, záleželo na fantazii a také ochotě k činnosti. Ta byla opravdu veliká a díky tomu šla všem práce pěkně od ruky.

No a výsledek? Parádní! Co říkáte :-)

Na neděli jsme si naplánovali ne moc náročný výlet do lesů v okolí obce Maxičky.

Nejprve jsme si prohlédli na nábřeží řeky Labe Hladový kámen, který patří k nejstarším hydrologickým památkám střední Evropy. Ten v minulosti za situací, kdy byl odhalen klesající hladinou vody, oznamoval obyvatelstvu zastavení lodní dopravy, dobu strádání, nedostatek vody, sucho, neúrodu a ztrátu možnosti výdělku pro zdejší plavce. Lidé do tohoto skaliska tesali značky s letopočty a také nápisy svědčící o nízkých vodních stavech. Nejstarší čitelný záznam pochází z roku 1616.

Předpověď počasí slibovala krásné odpoledne. To jsme si pěkně užili na vyhlídce nad čtvrtí Přípeř. Odtud jsme pokračovali ve směru na Jalůvčí. Znenadání se obloha zlověstně zatáhla, začala větrná smršť provázená padáním krup a později silným deštěm a intenzivní bouřkou. V těch chvílích byla v některých malá dušička. Počasí nás vyhnalo z lesa a znemožnilo pokračovat v další cestě. Zcela promočeni jsme se vrátili na internát a bylo nám úplně jedno, že po celý zbytek cesty nepřestalo pršet.

Druhou červnovou sobotu jsme se vypravili do Ústí nad Labem, kde jsme nejprve navštívili Muzeum civilní obrany pod skálou vrchu Větruše. Objekt původně sloužil jako úkryt pro pracovníky chemičky, později byl přebudován na protiatomový kryt pro civilní obyvatelstvo. Nyní jsou v něm exponáty mající vztah k civilní obraně. Nejhlubší místo je 30 metrů pod povrchem a v případě potřeby by v něm nalezlo úkryt až 1 800 osob. Je v něm celoročně stabilní teplota 12 stupňů. Příjemně vychlazeni jsme pokračovali k zatopenému uhelnému dolu Milada, kde jsme relaxovali do odpoledne. Měli jsme štěstí, v okolí byly silné deště, ale u nádrže z oblohy nespadla ani kapka.

Spolu s dětmi jsme se rozhodli přesadit květiny. Okrasou na našem oddělení je i několik květin, a tak jsme si řekli, že jim také dopřejeme novou hlínu, aby nám mohly dělat radost ještě dlouhou dobu a také aby dobře rostly. Některé rostlinky mají slabé kmínky, a tak již dříve na našich procházkách jsme vzali z lesa rovné klacíky, které jsme využili jako podporu. Děti aktivně pomáhaly a dělaly tuto činnost vlastně poprvé. A tak máme radost z rostlinek, které nám zpříjemňují prostředí.

Víkendové počasí nám přálo. Počasí pod mrakem, lehký větřík a vůně lesa. To vše jsme si mohli užít při našem výletu. Z Maxiček jsme se nejdříve vydali směrem k Prostřednímu Žlebu, pak náš výlet úplně změnil směr a nakonec jsme vyšli na Škrabkách. Tento výlet jsme si užili, šlapalo se nám dobře, odměnou byl klid lesa a krásná příroda. Všichni jsme se pak těšili na dobrou večeři a po dlouhé výpravě i na odpočinek. Ale příště se překonáme, našlapeme více jak 12 tisíc kroků.

Další z krásných květnových odpolední jsme využili ke kratšímu výletu po Červeném Vrchu, kde jsme navštívili několik skalních vyhlídek, které nám poskytly krásné výhledy na různé části Děčína. Při pobytu v přírodě si všichni odpočinuli od dopoledne tráveného ve školních lavicích. Byli překvapeni, jak malebná a členitá je krajina kolem údolí řeky Labe. Mimo jiné jsme si ukázali, kde se nachází turistické cíle, které máme v plánu do konce pobytu navštívit. Všichni se na delší výlety již těší, i když zaznívaly také obavy, zda pochody nebudou fyzicky příliš náročné.

V sobotu dopoledne jsme se bohužel dozvěděli, že s ohledem na panující vysoké teploty si nebude možno vypůjčit v útulku pro opuštěná zvířata pejska a vyvenčit ho. Proto jsme zvolili fyzicky méně náročný, víceméně relaxační, ale o to pestřejší program. Prošli jsme si nádvoří zámku a jeho zahrady, na louce pod zámkem jsme si zahráli kopanou, nohy jsme si osvěžili v Ploučnici pod historickým mostem na Starém Městě. Odpoledne jsme zakončili návštěvou koncertů na nábřeží a v Křížové ulici. Probíhal tam Memoriál Pavla Jarolíma, Festival pouličního divadla. Stačili jsme shlédnout dvě pohádky a pak nás už tlačil čas a museli jsme spěchat na večeři. Odpočinkové odpoledne se dětem líbilo a pěkně si ho užily.

Naše skupina je sportovně nadaná a všechny děti v ní rády sportují. Velmi jsme si tedy oblíbili workoutové hřiště. Hřiště se nachází v blízkosti areálu U KOCÁNKA. Zde navštěvujeme nejen workout, ale i dětské hřiště. Počasí nám již přeje, sluníčko hřeje a sami posuďte, jak se nám tu líbí. Na workoutu nám pomohly i starší děti se cvičením a ukázaly nám, jak mohou nejen chlapci, ale i děvčata cvičit a posilovat a tak se soutěží a cvičí a velmi to všechny baví.

S dětmi jsme si společně připravili letní sladké a zdravé osvěžení. Využili jsme naše dlouhé procházky s poznáváním okolí Děčína také k tomu, že jsme si cestou na lesních cestičkách nasbírali zdravé bezové květy. Mnoho dětí bezinku ani neznalo, a tak byly seznámeny s její léčivou a zdravou mocí. Všichni chtěli nasbírat ty největší a nejhezčí květy. Když jsme je večer ostříhali a namočili do vody, vonělo nám opravdu sladce celé patro budovy.

Všichni chtěli pomáhat, a tak krájeli citróny, míchali voňavý a lákavý sirup a pomáhali jej přecezovat přes sítko. Nakonec jsme byli všichni odměněni lákavým sirupem. Všem nám moc chutná a hlavně je velmi zdravý.

Sobotní krásné počasí jsme využili k výpravě do obce Dolní Žleb. Vlakem jsme jeli do poslední stanice na území ČR. Odtud jsme pěšky pokračovali až na samou státní hranici, kde se nachází uprostřed skal schovaný Klopotský vodopád. Ač bylo velké teplo, přesto odvážlivci, kteří se pokusili brodit v křišťálové vodě tekoucí z pískovcových skal, rychle svých pokusů zanechali, neboť voda byla velice chladná. Zpět do Děčína jsme se vraceli po turistické stezce vedoucí po vrstevnici nad řekou Labe, nad obcí Čertova Voda a Horní Žleb. Z vyhlídek nad Přípeří jsme si prohlédli Děčín z ptačí perspektivy a spěchali na večeři. Ušlých 18 kilometrů dalo klukům řádně zabrat, výlet se jim ale velice líbil.

Činnost, kterou si vybrali sami chlapci, byla návštěva psího útulku na Starém Městě. Na místě jsme si prohlédli všechny jeho čtyřnohé obyvatele a seznámili se s tím, jak se kdo do útulku dostal. Zajímavé bylo povídání o osudech jednotlivých psů. Nakonec jsme si jednoho z nich půjčili a vydali se na delší procházku po cyklostezce směrem na Březiny. U školy v Libverdě jsme měli možnost pozorovat výcvik jízdy na koních a jejich skoky na překážkové dráze. Protože vypůjčené štěně bylo velice hravé a živé, síly chlapců rychle ubývaly a všichni se těšili na to, jak si odpočinou, až ho vrátí zpět do útulku. Zbývající čas v odpoledni jsme využili k návštěvě dětského hřiště u restaurace Kocanda, kde byli kluci ve svém živlu a vyzkoušeli všechny atrakce.

V sobotu 19. 5. 2018 jsme se se skupinou vydali na turistický výlet z Ludvíkovic přes Kvádrberk do Děčína, trasa čítala cca 9 km. Vyjeli jsme autobusem do Ludvíkovic a pod místním obchodem jsme se vydali podél potoka směrem do Děčína. V polovině cesty jsme se ocitli na skalách nad kaňonem Labe a postupovali jsme po skalních vyhlídkách směr Děčín. První nově opravenou vyhlídkou je Labská stráž, pak cesta vede po skalnatém hřebeni, kde jsou průhledy na řeku Labe mezi vzrostlými stromy a cestu uzavírá vyhlídka Kvádrberk. Bylo krásné počasí, výlet vydařil a všichni byli spokojeni.

V neděli po obědě jsme se šli podívat na adrenalinovou akci v rámci městských slavností, která se konala na nábřeží pod zámkem. K vidění byla ukázková show mistrů republiky v akrobacii na slackline, slaňování, trocha hudby a nakonec i pokus o překonání největší vzdálenosti chůze po slackline. Vzhledem k tomu, že ten úzký pruh byl natažen ve značné výšce přes celé údolí mezi Pastýřskou stěnou a věží zámku, jednalo se dosti odvážný počin. Když pokus začal, moc jsme nevěřili, že to borec dokáže, už vzhledem k docela silnému nárazovému větru. Ale zmýlili jsme se, pokus byl úspěšný a my viděli nový český rekord.

V den státního svátku, Dne vítězství, jsme se vydali na další naší túru po krásách vlasti. Tentokrát jsme se jeli do sousedního Ústí nad Labem, vlakem na hlavní nádraží a odtud po žluté turistické značce na jednu z ústeckých dominant – Větruši. Byl odtud krásný výhled na město i údolí Labe a také to byl výchozí bod pro další cestu. Nejprve jsme ale odlehčili batůžkům a nasvačili se. Potom jsme se vydali po zelené k Vaňovskému vodopádu. Klikatou a místy kamenitou stezkou jsme došli k tomuto skrytému přírodnímu útvaru a pokochali se jeho krásou.

Další pokračování cesty nás dovedlo k řece Labe, kterou jsme překonali přes Masarykova zdymadla pod hradem Střekov. Zdymadla jsou mohutná, a tak i zde bylo na co se dívat a pak jsme vystoupali k hradu nad nimi – Střekovu. Vstupné do hradu bylo bohužel nad naše stávající možnosti, tak jsme se potěšili krásným výhledem od vstupní brány a prošli volně přístupnou část podhradí. Od hradu jsme pak po cyklostezce pokračovali směrem k nádraží. Cestou jsme narazili na shluk lidí a několika atrakcí a stánků – probíhala zrovna ukázka techniky a dovedností hasičů a záchranných sborů. V jednom ze stánků jsme si koupili domácí malinovku, neboť trochu toho sladkého osvěžení jsme už opravdu potřebovali a pokračovali k nádraží. Po necelé čtvrthodince se s námi rozjel vlak zpět k Děčínu, tentokrát po druhém břehu Labe.

Po návratu následoval zasloužený odpočinek, někteří jej opravdu nutně potřebovali, neboť právě absolvovali svůj životní výkon :-)

První májový den jsme se rozhodli podniknout turistický výlet do Kyjova, kde se nad údolím klikaté říčky Křinice někde ve skalnatém masivu nachází pozůstatky Kyjovského hrádku. Cesta vedla skalnatými puklinami a traversy a ke kýženému cíli jsme museli překonat celkem 786 schodů, které vedly jak nahoru na pískovcové masivy, tak i úzkými puklinami dolů. Výlet se všem líbil, děti byly spokojené z nových zážitků a všichni jsme si společně užili krásného počasí.

Další víkendová turistika nás tentokrát zavedla do skalního města v Tisé. Úchvatný labyrint skalních věží a věžiček, zákrut a zákoutí, průlezů a chodbiček děti nadchnul. Někteří byli k nezastavení a jali se prozkoumat každou díru a prohlubeň ve skalách, jiní spíše ocenili úžasné výhledy do kraje a tichou romantiku sluncem prohřátých skal. V každém však skalní město zanechalo nesmazatelný dojem, a když si na závěr ještě mohl každý koupit nanuka, byla to sladká tečka na konec tečka za podařeným dnem.

V sobotu jsme si naplánovali výlet k jezeru u bývalého hotelu v obci Maxičky. Nádherné jarní počasí nám přálo, a tak jsme se vypravili kolem Červeného Vrchu na vyhlídku naproti městské knihovně a dále po žluté turistické trase. Procházeli jsme kolem pískovcových skal, krásnou přírodou. V rybníce byla spousta žab a dalších živočichů. Výlet se podařil.

Labská stráž je oblíbená vyhlídka směřující do Labského údolí. S dětmi jsme ji letos navštívili a zjistili jsme, že je nově krásně zrekonstruovaná. Nové zábradlí po obvodu plošiny, vnitřní nové zábradlí z betonových kuželek, vše vypadá nádherně a působí bezpečně. Vyhlídka je velmi atraktivní a dětem se velmi líbila. Kluci milují skály a pohled po dálky je velmi láká a velká hloubka pod nimi je přímo fascinuje. Užili jsme si všichni nejen krásný výhled a čistý vzduch kolem, ale i jasné nebe nad námi a pohled na naši krásnou krajinu.

Pálení čarodějnic je starý lidový zvyk spojený s pálením ohňů a vírou v čarodějnice. Původně ochranný sociální a náboženský význam je v současnosti nahrazen zábavou a společenským setkáváním přátel a rodin. I my jsme si tento den chtěli užít. Od rána se už chlapci těšili. Ač přes den bylo větrno, večer se krásně povedl. Chlapci připravili ohniště. Vytrhali trávu kolem ohniště a nanosili spoustu drobného klestí na podpal. Společně jsme zapálili oheň, o který se pak chlapci sami starali. Každý si opekl několik buřtů a společně zavzpomínali, jaké to bylo o minulých „ čarodkách“, které trávili s kamarády a rodiči. Večer se přiblížil a věřte, ani se nám na budovu nechtělo. Tak pohodový večer to byl.

Hana Sommerová

Děčínská zoo se stala o tomto víkendu naším výletním cílem. S chlapci jsme se hned po obědě vydali směrem k Pastýřské stěně, kde se zoo nachází. Největší téma hovoru na naší cestě byli medvědi grizzly, které, jak jsme se dozvěděli, můžeme vidět z celých Čech právě tady v Děčíně.

Odpoledne se nám vydařilo, mohli jsme vidět spoustu druhů zvířat, obojživelníky, plazy, ptáky, savce. Hodně se chlapcům líbilo, že si přečetli spoustu informací o zvířatech. Hlavně, čím se živí, jak dlouho žijí, jak je například hebká jejich srst, či jak zvíře voní. Nakonec jsme zakoupili pár pamlsků pro malé stádo koz a chlapci si je mohli ve výběhu nakrmit anebo pohladit. Byl to krásný výlet a společně jsme si ho všichni užili.

Jaro už je tady, vše nám kvete a příroda je už krásně probuzená. Abychom si zpříjemnili a udělali hezkou atmosféru i na internátu, vyrobily děti krásnou výzdobu. Zručnost a nápaditost si prohlédněte na fotografiích. Jarní barvičky si chlapci vybrali podle nálady a své představy. Veselé barvy nám vše krásně rozjasnily a kvítky přináší radost a dobrou náladu nejen nám, ale všem kdo nás navštíví.

V sobotu 21. 4. 2018 nám vyšlo krásné počasí, a proto jsme se vydali na turistický výlet do Jetřichovic, za poznáváním krás okolí Děčína, ale především Českého Švýcarska. Zde jsme se rozhodli navštívit pohádkově proslulý Dolský Mlýn a nově zpřístupněnou zříceninu hrádku Falkenštejn. Obě turistická místa se dětem líbila, výlet se vydařil, stejně jako počasí, které nám přálo.

V sobotu 14. dubna jsme zavítali do Národního parku České Švýcarsko a to hned na jeho nejznámější dominantu. Na rozdíl od minulého turistického pochodu před dvěma týdny, kdy bylo ještě takřka pravé zimní počasí, nás tentokrát provázelo slunce a skoro letní teploty. Jaro je v plném proudu, probouzející se příroda a příjemné počasí jen znásobily krásný zážitek v nádherném koutu české přírody. Dokonce i chlapci, kteří se jinak hned tak pro něco nenadchnou, byli okouzleni. Však také bylo čím...

Počátek dubna připomínal ještě spíše únor a jaro v nedohlednu. Přesto jsme nezaháleli za kamny, jak nám radí pranostiky, ale vyrazili jsme ven. Naším cílem se stalo údolí Suché Kamenice a Sněžník.

Do Suché jsme vyrazili z Labské Stráně, nejprve po červené turistické značce na Belveder, potom dolů do údolí Labe po zelené a dále směrem na Hřensko k ústí říčky Suchá Kamenice. Úzkým a kaňonem jsme podél jejího toku pomalu stoupali vzhůru až do Arnoltic, odkud jsme se autobusem vrátili zpět do Děčína. A protože jsme v závěru docela slušně zmokli, byli jsme rádi, že jsme zpět „doma“ v teple a suchu.

Další túrou byl výstup na Sněžník. Výchozím bodem byla restaurace Hřebenová bouda, kam jsme dopravili autobusem. Odtud jsme pak vystoupali k rozhledně na Sněžníku, kde nás čekala pravá zima. Stromy byly obalené námrazou, vál ostrý, studený vítr a rozhled nebyl nic moc, takže jsme se dlouho nezdrželi a pokračovali dál po červené značce na rozcestí pod Koňskou hlavou. Zde jsme si v malém přístřešku dali vydatnou svačinku z donesených zdrojů a pak pokračovali v sestupu. Zvolili jsme cestu kolem Vlčího jezera a přes Bělou-Čechy jsme došli zpět do SVP, unavení, vymrzlí, ale bohatší o další zážitky.

Jarní dny plné sluníčka nás vytáhly ven a chlapci, kteří jsou sportovně nadaní, se těšili, aby poznali hřiště U Kocánka. Zde měli možnost posilovat vlastní vahou svého těla, procvičovali zde sílu, obratnost a vytrvalost, vymýšleli si různá cvičení a mohli zjistit, jak na tom každý fyzicky je. Společně jsme viděli, že probíhá oprava blízkého dětského hřiště, tam se s chlapci těšíme také, protože i zde je mnoho aktivit, kde je možnost pro další rozvoj fyzické zdatnosti.

Na Velký pátek jsme si s chlapci udělali krásná vajíčka. Použili jsme krepový papír a také spoustu zručnosti, trpělivosti a nápaditosti. Ze začátku bylo někdy složité nalepit začátek barevného krepového hádka, ale když se to povedlo, dál šla práce dobře od ruky. Chlapci byli šikovní a i trpěliví. Užili jsme si krásné dopoledne, vyprávěli si o svátcích a zážitcích z předešlých Velikonoc.

Jsou to svátky jara, které oslavují probouzení přírody, plodnost, naději a lásku. I my s dětmi jsme se všichni těšili na příchod těchto svátků, kdy se k nám zpět, po dlouhé zimě, pomalu vkrádá teplo a sluneční paprsky. S dětmi jsme si vyráběli krásnou jarní výzdobu. Ať už to jsou velikonoční kuřátka, pestře zbarvené kraslice nebo zajímavě barevně ladění zajíčci a slepice. Zkrátka, jarními motivy jsme si vyzdobili celé naše středisko.

Těšíme se na dlouhé procházky a dny plné slunce, které v nadcházejícím období určitě přijdou.

O tomto víkendu jsme si s dětmi upekli slané tyčky. Společně se na ně všichni, kluci i holky, těšili. Také se všichni zapojili do práce, přípravy i úklidu. Výsledkem bylo opravdu moc dobré slané pečivo, někdo si ihned vzpomněl na oblíbený slaninový rohlík a někdo zase na pizzu. Na všechny se dostalo a každému z dětí vnuklo i dobrý nápad na další vaření či pečení. Několik dětí se také již těší, až si tuto dobrotu připraví společně s rodiči.

Ani v zimě nezapomínáme na poznávání okolní krajiny a přírody, vždyť i zimní krajina má své nezaměnitelné kouzlo. Tentokrát jsme si jako cíl vybrali skalní vyhlídku Belvedér u obce Labská Stráň. Z Bynovce, kam jsme se dopravili autobusem, jsme pěšky došli na Belvedér a odtud jsme pak sestoupili do údolí Suché Kamenice. Podél říčky jsme pak pomalu vystoupali do Arnoltic, odkud jsme se autobusem vrátili do Děčína.

Bylo to sice jenom 11 km pěšky, ale vzhledem k mrazivému počasí to byl přesto docela slušný výkon. Chlapci, obohacení o nové zážitky, si pak po návratu ještě dlouho povídali o tom, co zažili. všechno viděli a zažili.

Jedno odpoledne po vyučování jsme vyrazili do městské knihovny za trochou kultury. Vzhledem k tomu, že většina našich klientů příliš nečte, bylo cenné, že si návštěvu knihovny iniciovali sami. Výběr z velkého množství knih nebyl snadný, ale nakonec si přeci jen každý něco vybral a návštěva knihovny splnila svůj účel. Večer pak někteří po knize sáhli a alespoň na chvíli se začetli do příběhu, který si sebou přinesli.

Ano, opravdu čtete správně. Voňavé malování s pěnou jsme si opravdu všichni užili. S pěnou na holení a potravinářskými barvami se dají vytvořit nádherné mramorové vzory. Děti si užily nejen barvy, vzory, ale i spoustu legrace s pěnou, kterou jsme nakonec měli napatlanou skoro všude, a to nejen na papíře. Děti tuto zkušenost ještě neměly, a tak když jsme měli na podkladu nastříkanou pěnu, ještě nevěděly, co se bude dít. Rychle ale vše pochopily a užívaly si barevné tvoření. Každý si vytvořil nejméně dva krásné obrázky plné fantazie.

V únoru jsme se před blížícím svátkem sv. Valentýna pustili do výroby dárečků pro ty, které máme rádi. Byly to papírové věnečky poseté srdíčky. Na ně si děti napsaly, proč a pro koho je udělaly. Pak si také vypletly papírové srdce, na jehož výrobu se muselo vyrobit veliké množství papírových ruliček. Příprava byla taková, že se udělala předloha na dřevo, ta se obpletla drátkem a na drátek si děti vypletly srdce z papíru. Finální zakončení bylo nastříkání krásnou červenou barvou a dáreček byl hotov. Všichni se teď těší na předání vlastnoručně vyrobených malých dárečků svým blízkým.

Tento víkend jsme s dětmi navštívili oddělenou expozici v centu města. Mohli jsme se seznámit s flórou i faunou mořského korálového útesu. Nejznámější byl pro děti asi klaun očkatý – „ Nemo“. Líbila se jim krajta tygrovitá a velmi roztomilý byl noční živočich outloň malý - malá roztomilá poloopička. Prošli jsme si několik pater s nádherným kouskem přírody a opravdu si výstavu užili.

Nebyla to poslední výstava, kterou jsme tento den viděli. Nedaleko se konala výstava modelářů, která je tu pořádána každý rok. Na Děčínském MiniMaxu jsme s dětmi viděli mnoho netradičních krásných modelů, letadla, auta, různé postavy z filmů, ale také různá dioráma. Chlapce zaujaly modely hlavně vojenské. Děti si také všimly, že vystavují jak mladí, tak starší chlapci a nejen to, na výstavě zaslechly i němčinu, vystavování a láska k výrobě modelů neznají hranice.

Protože se blíží svátek sv. Valentýna, udělali jsme si s dětmi strom plný lásky. Každý si vystříhal několik srdíček a na každé z nich napsal věnování. Srdíčka jsou pro milované blízké, bez kterých bychom si nedokázali představit svůj život, pro čtyřnohé kamarády a také pro nové kamarády, kdy některá nová kamarádství vznikla u nás na pobytu ve středisku. Čas na to ukázat, kdy máme někoho rádi, se ale neřídí podle svátků v kalendáři, ale podle našich srdcí, proto na to nezapomínejme.

Vaření a pečení mají rády snad všechny děti. Výsledek je vždy skvělý a hlavně se všichni těší na to, až se vše, co se smažilo a peklo ochutná a sní do posledního drobečku. Děti se přitom naučí mnoho věcí, od používání vařečky, přes vážení ingrediencí až po porozumění celému receptu, který máme vždy po ruce. Pomáhat chce vždy každý, a jak můžete sami vidět i ti nejmenší. Lívanečky byly skvělé. Ale jak děti rády říkají, bylo jich málo.

Dnes jsme si s dětmi vyzkoušeli novou techniku spočívající v omotávání bavlnky na ocelový kruh, tento byl následně vypleten ve stylu pavučinky a dále vyzdoben korálky a peříčky. Původ tohoto amuletu - lapače snů je velmi starý a pochází od indiánského kmene Siouxu. Každá součást lapače má svůj význam, ale především jde o to, že síť zachytává negativní a zlé sny. Ty mají zabloudit a nedožít se rána, právě, kdy vysvitne slunce. Práce děti velmi bavila a šla jim od ruky, učily se trpělivosti a přesnosti.

Dnes jsme si s dětmi vyzkoušeli vyrobit Africkou masku z kartonu. Jednalo se o jednoduchou masku zdobenou vrstvením kartonových výřezů a následným barvením v kmenových barvách. Práce děti velmi bavila a šla jim od ruky, procvičily si jemnou motoriku a naučily se trpělivosti, přesnosti a čistotě práce. Výsledek byl velmi pěkný a děti byly z práce nadšené.

Po delší době se v neděli dopoledne ukázalo na obloze sluníčko a vypadalo to na krásný den s vyhlídkou na to, že si prohlédneme Děčín v jeho svitu. Než jsme ale došli na vyhlídku, přihnala se sněhová vánice. Nebylo vidět vůbec nic a my jsme byli rádi, že jsme se mohli schovat v lese. Jak rychle se vánice přihnala, tak rychle zmizela a opět se objevilo slunce. Prohlédli jsme si stavby starých vodáren a lesním parkem jsme pak pokračovali na dětské hřiště. Odpoledne se vydařilo a už se těšíme na další putování po okolí Děčína.

Protože jsme již delší dobu nebyli v psím útulku, rozhodli jsme se navštívit jeho obyvatele. Nejprve jsme si je všechny prohlédli, vyslechli si, jak se tam dostávají a co se s nimi děje dál. Vybrali jsme si půlroční štěně křížence a vydali jsme se s ním po cyklostezce směrem na Březiny kolem řeky Ploučnice. Ani připravené pamlsky nepomohly našeho svěřence uklidnit, neustále poskakoval a měl zájem prozkoumávat vše, kolem čeho jsme procházeli. Velice často nebylo zřejmé, na kterém konci vodítka je ten, kdo rozhoduje o tom, kam a jak rychle půjdeme. Díky brzké únavě dětí jsme se rozhodli pejska vrátit dříve, než bylo plánováno a zbytek času jsme trávili relaxací na dětském hřišti.

V sobotu jsme vyrazili na výlet na Stoliční horu. Počasí nám moc nepřálo. Bylo mlhavo a rozmýšleli jsme se, zda vůbec na výlet půjdeme, protože navíc stále ještě drobně pršelo. Nakonec jsme vyrazili. Bylo příjemně, žádná velká zima nás nečekala. Vyšli jsme strmější, ale rychlejší cestou. Ve skalách nás vedlo schodiště ze dřeva až nahoru, kde na nás čekala překrásná vyřezaná socha ze dřeva. Výhled byl díky mlze značně omezený, ale výlet se líbil. Zpět jsme se vraceli okolo nemocnice, dále pak přes náměstí, kde si děti prohlédly kašnu. Také si prohlížely staré domy, které se zde v Děčíně zachovaly. To je přivedlo i k tomu, že vyprávěly o svých městech, kde v bydlí a co je i u nich zajímavého. Vrátili jsme se až k večeru a těšili se na teplo a dobré horké kakao.

Domácí mlsání v podobě sušenek jsme si užili o této neděli. Sladké a voňavé “koka sušenky“ se nám opravdu povedly. Vyzkoušeli jsme si zručnost, a také kuchařské umění jak chlapců, tak i děvčat. Rozhodně odpoledne bylo příjemně stráveno ve voňavé atmosféře. Pomáhali všichni a pečení se vydařilo, podařilo se udělat mnoho sušenek a každý měl více kousků. Úspěch byl veliký a všichni se těšili na první ochutnávání a na to, jak si je upečou i doma, třeba i s babičkou.

I když je leden, počasí nám stále nepřeje sněhovou nadílku. S dětmi proto využíváme každou chvilku, když sníh napadne. Děti staví sněhuláky, ale i drobná sněhová sídliště a patrové domky – nápadům a tvoření se meze nekladou. Také vždy máme po ruce plastové ježdíky a užíváme si sněhovou krásu, která brzy začne tát a rychle zmizí. A tak se těšíme a stále čekáme na další bílou nadílku.

Ve volném čase se pouštíme do zajímavého tvoření. Tentokrát jsme vyzkoušeli, jak jsou děti zručné. Pletení papírových ruliček je někdy náročné, ale drobné prsty našich dětí jsou opravdu šikovné. Zpočátku to vyžaduje velkou trpělivost, ale vše se začalo po čase dařit a ruličky začaly přibývat. Potřebujeme jich mnoho a tak vyrábíme, ve volných chvilkách vždy pár ruliček. A co to bude za překvapení??? Na začátku února se opět podívejte na naše stránky a budete koukat.

V neděli jsme dokončili již dříve rozpracovanou výrobu lodiček. Tentokrát jsme se pustili do plovoucího modýlku. Inspirovali jsme se polynéskými plavidly – katamarany.

V dílně jsme si do náležitého tvaru nejprve opracovali dřevěné špalíky a poté ze špejlí, provázků a trochu papíru na plachtu dopracovali zbytek. Děti práce velmi zaujala a po dokončení měly velkou radost z výsledku vlastní práce, která dopadla velmi dobře.

Na stole se na závěr skvěla docela pěkná malá flotila.

V sobotu jsme se vydali na další z pravidelných turistických výletů. Pro tentokrát jsme si vybrali Dolský mlýn v nádherné krajině Národního parku České Švýcarsko. Autobusem jsme dojeli do krásné obce Růžová a odtud jsme se po značených turistických cestách vydali k cíli naší cesty. Počasí nám přálo, sem tam nám i vysvitlo sluníčko, takže se šlo příjemně.

Zřícenina Dolského mlýna byla pro děti lákavá atrakce a náležitě si všechna zákoutí prohlédly a prozkoumaly. Cestou se podívaly také do několika starých bunkrů linie opevnění, což zejména u chlapců vyvolávalo nadšenou zvědavost.

Akce se vydařila a pro děti byla zcela nepochybně příjemným zpestřením a obohacením.

V pátek 12. 1. jsme společně navštívili místní muzeum. Průvodce nás seznámil s exponáty, které dokumentují osídlení Děčína ve 13. století v prostoru dnešní Mariánské louky a s historií vývoje města. V dalších expozicích jsme si prohlédli vystavené vycpané ptáky, kteří žijí v této oblasti, výstavu betlémů a také vše, co souvisí s lodní dopravou na řece Labi. Největší úspěch mělo kapitánské stanoviště sloužící k řízení lodi.

Protože se všechny naše děti s oblibou věnují manuální činnosti, vyhradili jsme si jeden večer ke skládání puzzlí. V soutěživé a hravé atmosféře se všichni navzájem předháněli a trumfovali, kdo dříve najde odpovídající dílek skládanky, kdo jich najde nejvíc. Velice rychle se nám podařilo složit všechny obrazy.

V sobotu 6. 1. jsme se vydali na společný výlet na rozhlednu Chlum nad Starým Městem. I když v Děčíně, nad kaňonem řeky Labe, byla mlha hustá tak, že nebylo vidět z jednoho břehu na druhý, nevzdali jsme se a šli jsme do cíle naší cesty. Naplánovaných 16 kilometrů se zprvu dětem zdálo jako nepřekonatelná překážka, ale všichni se snažili, nikdo nezůstával pozadu, cesta rychle ubíhala. Už v Březinách se mlha rozplynula, na kopci byla viditelnost velice dobrá. Prohlédli jsme si okolí Děčína a vydali se na zpáteční cestu. Výlet se vydařil, nevadil nám ani déšť, který nás postihl na zpáteční cestě.

V neděli 7. 1. jsme se vydali po sobotním náročném pochodu na Chlum na podstatně kratší relaxační procházku na Červený vrch. Zprvu se zdálo, že déšť nás ani ven nepustí. Nakonec ale ustal a my jsme šli nejprve na Jahnovu vyhlídku a na Pastýřskou stěnu. Zde jsme se zorientovali a řekli si, co je kde ve městě zajímavého. Pokračovali jsme po turistické stezce kolem zoologické zahrady nad Červený vrch. Zde jsme prošli několik vyhlídek a dostali se až k hřišti na Palouku.

Ve dnech vánočních prázdnin – od 27. 12 2017 – 2. 1. 2018 zajišťuje provoz ambulantní oddělení SVP v Ústí nad Labem od 7,00 do 15,30.

tel. kontakt Ústí nad Labem:

sociální pracovnice 475 240 010

spec. ped. 475 240 014, 475 240 016

Od 3. 1. 2018 bude již plný provoz v obou ambulantních odděleních SVP

Dnes jsme si s dětmi vyzkoušeli novou techniku, jedná se o tzv. nepravý patchwork. Technika spočívá v tom, že jsme si nastříhali přesné kousky mašlí, ty jsme skládali a dle vyznačených čar jsme je připichovaly připínáčky na povrch polystyrenových koulí od spodu na vrchol, kde bylo vše zakončeno velkou mašlí. Práce se dětem moc líbila, procvičili si jemnou motoriku a naučili se trpělivosti, přesnosti a čistotě práce. Výsledek byl velmi pěkný a děti byly z práce nadšeny.

V neděli 3. prosince, první adventní neděli, jsme s chlapci byli na slavnostním rozsvícení vánočního stromu. V Děčíně na Masarykově náměstí jsme si mohli prohlédnout začátek vánočních trhů, krásné a studené ledosochání. Než jsme přišli, tak zde proběhlo vystoupení dětských pěveckých souborů a v příjemné atmosféře plné vůní byl pak v 17 hodin rozsvícen vysoký a překrásný vánoční strom. S chlapci jsme si to moc užili, škoda jen, že k dokreslení této nádherné atmosféry scházela sněhová nadílka.

Protože se kvapem blíží vánoční čas i my si ho chceme zpříjemnit nejen něčím dobrým do bříška, ale i něčím hezkým pro oko, pustili jsme se do vánoční výzdoby. Tvořili jsme vánoční věnec z bílých odličovacích tampónů, kdy nejvíce chlapce bavila práce s tavnou pistolí, skládali a vystřihovali jsme origami bílé vločky dozdobené zlatým korálkem a pak jsme si udělali krásné a barevné papírové věnce. Velké a skládané vločky jsme si zavěsili do prostoru a tak pro nás nastal vánoční čas.Čekáme už jen, až paní Zima obleče bílé kabáty stromům a pokryje naše okna sněhem a ledovými psaníčky na okenních tabulkách.

Mikuláš s čerty je za dveřmi, a tak byl nejvyšší čas vyrobit si také nějaké masky. Volba padla na čerty a podle výsledku to byla dobrá volba. Děti zpočátku ani nedoufaly, že to zvládnou, ale z výsledku pak měly o to větší radost. A měly proč. No není to paráda? :-)

Děti u nás sportují moc rády. Když je hezké počasí a nefouká, vyrážíme ven za budovu a hrajeme badminton. Hra je velmi baví, je hlavně o postřehu a hbitosti. Také při ní trénují nejen svou fyzickou zdatnost, ale i trpělivost, protože mnohé z dětí tuto hru hrají poprvé a musí se ji teprve naučit. Ale zábava, která se při této hře užije, určitě stojí za to.

Ve středu 29. 11. jsme měli naplánováno odpoledne v počítačové učebně. Na základě návrhu chlapců jsme se rozhodli, že vyměníme pohodlí třídy za pobyt na čerstvém vzduchu na hřišti a zahrajeme si florbal. Po drobných počátečních dohadech, kdo s kým bude v družstvu se chlapci do hry doslova zakousli, a se zaujetím vydrželi hrát téměř hodinu a půl. Ze hry byli nadšeni do takové míry, že si stejnou aktivitu vyžádali i na následující den. Nikomu nevadilo, že venku bylo již poměrně chladno, všichni si zaslouží pochvalu za kolektivní a zaujatý výkon.

V neděli nám poměrně slušné počasí dovolilo realizovat původně na sobotu plánovanou návštěvu psího útulku. Nejprve jsme si prohlédli psí obyvatele a poslechli si vyprávění o nich. Pak jsme si jednoho z nich půjčili a vydali se na procházku ve směru cyklistické stezky po břehu řeky Ploučnice.

Kolem výběhu koní u statku Libverda a nově vybudovaného prameniště jsme došli až k Soutěskám. Zde nás donutilo zhoršené počasí k návratu. Než jsme se vrátili do útulku, počasí se umoudřilo, a tak jsme mohli navštívit na Starém Městě také několik dětských hřišť a vyzkoušet jejich atrakce. Nejvíce práce pak měla po výletě dlouhém cca 17 km naše pračka.

Silný déšť nám nedovolil v sobotu naplánovanou návštěvu psího útulku a výlet s pejskem. Proto jsme se rozhodli, že se budeme věnovat pečení cukroví, které bylo naplánováno původně na neděli. Opatřili jsme si potřebné suroviny a kluci udělali podle návodu linecké těsto. Každý si vyválel svůj plát těsta a během chvíle byla téměř celá klubovna od mouky. Plechy se postupně zaplňovaly vykrajovaným cukrovím. Někteří nedočkavci nevydrželi a prováděli degustaci těsta. Podstatná část ale nakonec doputovala do trouby. Po vychladnutí kluci cukroví natírali marmeládou a slepovali. I zde byl prostor pro náhodné ujídání. V závěru akce nebylo zcela zřejmé, zda je nejvíce marmelády v cukroví, na stole, nebo na prstech a jazycích tvůrců.

O státním svátku 17. listopadu jsme si udělali výlet do Jetřichovic v krásné krajině Českého Švýcarska. Původně plánované skalní vyhlídky jsme museli vzdát, protože byly zahalené v nízkých mracích. Zvolili jsme proto náhradní trasu k Dolskému mlýnu. Zřícenina starého mlýna v údolí mezi skalami má i na podzim své kouzlo a pro děti to byl bezva zážitek.

Svatý Martin na bílém koni nepřijel, sníh jsme ještě ani nezahlédli, tak jsme se rozhodli sněhuláka si alespoň namalovat. Pastel na barevném papíru a sněhoví fešáci byli na světě.

Podzimní počasí je značně nevyzpytatelné, což jsme poznali během dvou túr za poslední dva týdny. Při první jsme se vydali na Sněžník, počasí vypadalo poměrně slibně, ale čím jsme vystoupali výš, snižovala se teplota a foukal silnější vítr. Tato kombinace, spolu s mnohdy ne zcela dostatečným oblečením dětí, znamenala, že jsme museli vzdát výstup až na vrchol a volit méně extrémní cestu v závětří pod vrcholem. Přesto to byla nádherná „procházka“ podzimními lesy.

Druhá túra vedla z Dolního Žlebu přes Maxičky do Děčína, bohužel však byla poznamenána vytrvalým deštěm.Téměř všichni zúčastnění chlapci tak byli brzy zcela promočení, a proto jsme museli trasu zkrátit na polovinu a vrátit se autobusem, abychom neriskovali nějaké hromadné onemocnění.

Nedělní pečení jsme si oblíbili všichni. Je to sváteční den, a tak si ho vždy zpříjemníme něčím sladkým. Bábovka a kakao k tomu určitě patří. A kdo by z nás rád nemlsal? Pomáhali všichni chlapci a nejvíc je bavila práce s ručním mixerem. Sice podle Jendy vypadá, jak z doby kamenné, ale každý si ho chtěl vyzkoušet. A tak jsme míchali ingredience, připravovali bílý sníh a testovali jeho kvalitu otočením nádoby – což je bavilo nejvíce. A výsledek?? Posuďte sami.

V neděli 12. 11. 2017 jsme se vypravili seznámit s historií města Děčína. Na břehu řeky Labe jsme pod Tyršovým mostem navštívili tzv. Hladový kámen, který patří k nejstarším hydrologickým památkám střední Evropy. Dále jsme šli kolem kostela Povýšení svatého Kříže, kolem Růžové zahrady, na nádvoří Děčínského zámku.

Zahrady na jižním svahu byly, s ohledem na roční období, bohužel uzavřeny, a tak jsme pokračovali na Mariánskou louku. Zde se kdysi nacházelo původní osídlení kamenných měšťanských domů ze 14. století. Kluci si vyzkoušeli místní dětské hřiště. Všechny doposud získané informace si chlapci mohli ověřit při návštěvě muzea. Největší dojem zanechaly vystavené kosterní nálezy ze hřbitova na Mariánské louce a expozice věnovaná lodní dopravě na Labi.

Jedno říjnové, páteční odpoledne, kdy počasí už nebylo nic moc, jsme využili k prohlídce děčínského zámku. Z několika prohlídkových okruhů jsme zvolili „Zlatá léta děčínského zámku“, což znamenalo prohlídku komnat v jihozápadním křídle zámku a seznámení s rodinou Thunů, kteří se o rozkvět zámku nejvíce zasloužili.

Prohlídka se nám všem líbila a bylo to příjemně strávené sychravé podzimní odpoledne. všechny obohacení a rozšíření obzorů.

Jeden krásný podzimní víkend jsme využili k procházce kouzelnou krajinou v podzimním hávu. Zvolili jsme trasu údolím Suché Kamenice a dále přes Labskou Stráň, Arnoltice, Bynovec a Ludvíkovice do Děčína.

Počasí nám přálo, nebyla ještě příliš zima, a přestože zpočátku bylo zataženo a chladno, postupně se obloha vyčistila a také se výrazně oteplilo. Slunce dodalo barvám podzimu na intenzitě a nám všem sil a vůle ke zdolání těch zhruba 17 km cesty.

Dorazili jsme unavení, ale ne zničení a celá skupina si zasloužila pochvalu za to, jak cestu zvládla. A že to u většiny byl životní výkon, není třeba asi dodávat :-)

Halloween, původně keltský svátek, který se slaví v anglosaských zemích, je každý rok stejný, slaví se 31. října, den před křesťanskou slavností všech svatých. Výrobu “děsivé“ výzdoby jsme si užili i my. Nejvíce si děti užily výrobu pavouků. Malování a tvoření je u nás každodenní večerní součástí a slouží nejen k vyjádření emocí, ale i k relaxci. Děti si ho umí opravdu užít.

Pečení si oblíbili všichni, a tak jsme se všichni těšili i na toto nedělní.  Každý si vytvořil plech a na něm voňavé kremrole.  Museli jsme se poprat s tím, jak jde kdo zručný, a tak se motání těsta na trubičky povedlo někomu více a někomu méně, snaha se ale nedala upřít nikomu. Sladké mlsání si tak užili opravdu všichni, zvláště s výborným sněhovým krémem, kdy jsme si při jeho výrobě užili spoustu legrace.

Sladké kokosky a sušenky na mlsání jsme si upekli i v tomto týdnu. Pustili jsme se do nich hned po obědě. Kluci – kokosky, holky – sušenky. Takové bylo první rozdělení. Pečení se nám povedlo, stejně dobře jako minule. Celé patro bylo krásně provoněné, skoro jako na vánoce. A výsledek? No v puse se krásně rozplývají. Byly to první, úspěšně vyrobené sušenky jedné z našich slečen. A my jen doufáme, že ne poslední.

O tomto víkendu jsme se s naší skupinkou pustili do lívanců.  Počasí bylo deštivé, a tak jsme si odpoledne v kuchyni užili, jak se patří. Připravili jsme si těsto, které nám kynulo, a byli jsme všichni natěšení, jak to dopadne. Lívance se nám skvěle podařily a moc nám všem chutnaly. Do dalších kulinářských experimentů se určitě spolu ještě pustíme. A jak sami vidíte na fotkách, máme šikovné chlapce i děvčata. Ale hlavně, kdo by nemiloval něco sladkého k jídlu.  Dobrou chuť!

Ve třetím prázdninovém týdnu jsme absolvovali tradiční pobyt v Hamru na Jezeře. Ubytování ve vile Šárka DDŠ Hamr na Jezeře bylo perfektní a měli jsme i štěstí na počasí, takže jsme si mohli užít téměř všechny plánované aktivity.

První den po příjezdu jsme se seznámili s okolím, a protože byl krásný letní den, nemohli jsme odolat lákadlu vyhlášené místní zmrzlinárny, nabízející více než stovku nejrůznějších druhů. Byl to k ní sice kousek cesty do Stráže pod Ralskem, ale stálo to za to. Někteří odvážlivci zkusili některé netradiční zmrzliny, jako například pálivou chilli, většina však volila tradičnější chutě. Přestože jsme na zpáteční cestě trochu zmokli, byl jen letní deštík a vůbec nikomu to nevadilo. Večer jsme se všichni ještě ochladili ve vlnách jezera a po dni plném zážitků se těšili na další.

Druhý den nás čekal výlet na krásný hrad Bezděz, z něhož měli mnozí velkou hrůzu. Hrad je totiž na kopci :-) Auto jsme nechali poblíž Bělé pod Bezdězem a po červené značce jsme šli asi 6 km na hrad. Nejprve lesem, pěkně po rovině, ale pak jsme už stoupali a stoupali, napřed mírně, pak prudčeji a prudčeji...až úplně nahoru. Vystoupali jsme až do nejvyšší věže, odkud byl neskutečný rozhled do širokého okolí. Nádhera! Celou tu námahu, pot a slzy :-) jsme pak po návratu s chutí spláchli ve vodě Hamerského jezera, což byla skvělá tečka.

Třetí den jsme měli v plánu sportovní a dovednostní soutěže, soutěžili jsme ve 3 disciplínách. Hod na cíl, trojskok snožmo a sprint na, asi :-) 50 m. Někteří pojali soutěžení velmi prestižně a podali výborné výkony, jiní se spokojili s účastí a prostým přežitím, nicméně, každý si vybojoval alespoň jedno umístění „na bedně“. Mimochodem, v každé ze tří disciplín zvítězila některá z dívek, dokonce i ta nejmenší.

Čtvrtý den jsme si hned po snídani udělali malý výlet do okolí, na zříceninu hradu Děvín, která leží ukrytá na kopci přímo nad jezerem. Odpoledne po relaxaci a společenských hrách jsme se šli opět vykoupat do jezera, odkud nás nakonec vyhnal déšť a bouřka. Večer pak byl na programu táborák a také slavnostní vyhlášení výsledků sportovních soutěží spolu s udělením diplomů a sladkých odměn. Bohužel nám však zmoklo všechno dřevo a místo ohniště bylo mezi kameny malé jezírko, tak nezbylo, než táborák oželet.

Pátým dnem byl již pátek, den odjezdu domů, a tak po snídani, zabalení a úklidu areálu jsme se vydali na zpáteční cestu, vstříc čekajícím rodičům a blízkým.

Počasí bylo nádherně letní, zážitků plno a děti k neutahání. Kromě hlavního programu hrály badminton, stolní tenis, vědomostní soutěže a společenské hry. Občas se poškorpily a zase udobřily, občas si zazlobily. Součástí pobytu nebyla jen zábava, ale také určité povinnosti ve formě udržování si pořádku ve svých věcech a v prostorách ubytování. Součástí dne bylo pravidelné hodnocení všech činností, na konci pobytu pak byli oceněni tři nejlepší v celkovém hodnocení.

Myslím, že všem zúčastněným se pobyt velmi líbil a už si plánovali, že příští rok by jeli zas.

V týdnu od 3. 7. do 7. 7. 2017 (mimo oba svátky) budou v provozu obě ambulantní oddělení SVP v tzv. prázdninovém provozu, to je od 7,00 do 15,30 hodin.

Od 10. 7. do 28. 7. 2017 bude provoz ambulantního oddělení SVP zajištěn v Děčíně

provozní doba bude od 7,00 do 15,30 hodin

ambulantní oddělení SVP v Ústí nad Labem bude po tuto dobu uzavřené

tel. kontakt SVP Děčín:      

ZŘ pro SVP                           412 557 171

sociální pracovnice                 412 557 170

speciální pedagog                  412 557 173, 412 557 177

Od 31. 7. do 18. 8. 2017 bude zajišťovat provoz ambulantní oddělení SVP v Ústí nad Labem

provozní doba bude od 7,00 do 15,30 hodin

ambulantní oddělení SVP Děčín bude po tuto dobu uzavřené

tel. kontakt SVP Ústí nad Labem:

sociální pracovnice                 475 240 010

spec. ped.                             475 240 014, 475 240 015, 475 240 016

Od 21. 8. 2017 – bude již plný provoz v obou ambulantních odděleních SVP,

to je od pondělí do pátku od 9,00 do 18,00 hodin.

Od 17. 7. do 21. 7. 2017 bude uskutečněn výjezd jedné skupiny ambulantních klientů do Hamru na Jezeře.

Nástup dětí do internátního oddělení SVP bude 4. 9. 2017.

Na neděli 30. 4. jsme měli naplánováno pálení čarodějnic. Odpoledne jsme zašli do lesa na Letné, kde jsme si nasbírali dřevo na oheň a užili si příjemné jarní sluce při hrách s míčem a na prolézačkách. Po návratu do SVP jsme si vyrobili čarodějnici a připravili ohniště. Zbytek odpoledne jsme využili k hrám na zahradě. Po návratu dětí z dovolenek jsme upálili čarodějnici a opekli si uzeninu. Vše se vydařilo a my jsme si užili další příjemný den.

V sobotu 29. 4. jsme se vypravili na plánovaný výlet vlakem do Dolního Žlebu.Obec je nejseverněji položeným sídlem ČR na levém břehu Labe, které zde vytvořilo 250 m hluboký kaňon v křídových druhohorních pískovcích, nejhlubší v Evropě. Po příjezdu se rozpršelo a déšť nás uvěznil na hodinu v podchodu železniční trati. Když se vyjasnilo a přestalo pršet, došli jsme ke Klopotskému vodopádu, který je až na hranici s Německem. Umělá vodní nádrž je posazena pod mohutnou pískovcovou věží a původně sloužila jako zásobárna vody pro již zaniklý mlýn. Výdrž chlapců prověřil výstup z vesnice po cestě na Maxičky. Jejich odhodlání mírně nalomil údaj na směrovce oznamující, že do Děčína je to „už jenom“ 9,5 kilometrů. Po návratu si kluci s chutí zahráli na kuchaře, k večeři si udělali palačinky a pak už jen po 19 našlapaných kilometrech relaxovali u filmu.

Na neděli jsme si naplánovali výlet ve směru na Ludvíkovice, Loubí a Kvádrberg. Bohužel předpověď nestálého a proměnného počasí nás donutila změnit plány, a proto jsme se vydali „jen“ do lesního prostoru nad Červený vrch a na Pastýřskou stěnu. I když předpověď počasí se bezezbytku naplnila a v průběhu tří hodin se třikrát vystřídalo slunečné počasí a sněhové a dešťové přeháňky, pobyt v přírodě jsme si pěkně užili. Nejprve jsme navštívili dětské hřiště a vyzkoušeli jeho lanovku a prolézačky. Dále jsme pokračovali na několik pískovcových vyhlídek nad Červeným vrchem.

Na Pastýřskou stěnu jsme došli právě ve chvíli, kdy zde probíhala práce záchranářů na jedné z ferat, kde uvízla poraněná žena. Nikdo z dětí doposud záchrannou akci za použití vrtulníku neviděl a tak jsme s napětím sledovali její vyzvednutí na stěně a snesení na louku pod zámkem u Labe, kde již čekala záchranná služba. Vrátili jsme se plni zážitků a dojmů.