Dne 29. 11. 2021, v době podzimních prázdnin, jsme navštívili Prahu a prohlédli jsme si Muzeum fantastických iluzí. V tuto dobu bylo všude velké množství lidí a než jsme se dočkali toho, že si zakoupíme vstupenky, jsme si více jak hodinu postáli ve frontě. Ale čekání se vyplatilo a děti si odpoledne hodně užily. Fantastické iluze byly úžasné a výlet se všem moc líbil.

Jako každý podzim jsme si s dětmi vyrobili Hallowenskou dýni. Výrobu jsme započali nafouknutím většího balonku a zjednodušenou formou kašírování si ji děti začaly postupně obalovat do sádrového fáče, který rychleji schne a ve výsledku je tvrdší a snáze s výsledným objektem děti manipulují. Po zaschnutí si dýni děti natřely patřičnou barvou a dýni ozdobily očima. Práce děti bavila a s výsledkem byly všechny spokojené.

Nejvíce práce v okolí budovy je vždy na jaře a na podzim. Proto i nám teď nastává čas práce a podzimního úklidu. Stromy mění své barvy a listí pomalu opadává, je potřeba dělat více práce, aby naše okolí bylo stále čisté a upravené. A jak se říká – „plivnout si do dlaní“ a práce jde sama od ruky a děti jsou pak na výsledek své práce náležitě pyšné. A věřte, že si při práci užijeme i spoustu legrace.

Pro mlsné jazýčky něco nového. Každý z dětí se ptal, co to vlastně budeme vařit. Název „Jablíčka v županu“ je zaujal, a hlavně se všichni těšili, jak to bude vypadat, co se tam bude dávat a pro všechny to byla vlastně taková novinka. Takže krom jablka a listového těsta jsme doplnili ještě džem, oříšky a rozinky. Výsledek byl úžasný a pozor, když to zkusíte i vy, je dobré jablíčka sníst teplá.

Děti mají rády různé výtvarné techniky. Mohou si při nich zároveň také vyzkoušet svoji trpělivost a zručnost, uplatnit svou kreativitu. Nejraději mají práci s hlínou, kdy mohou kousku hlíny v ruce vdechovat duši. Pomalu se tak rodí malá a krásná dílka. Děti často mají první zkušenost s keramickou hlínou právě u nás, takže zprvu nevědí, co vlastně mohou dělat, ale kdo si hrál s plastelínou tak ví, že není čeho se bát. V tomto dílu, který bude mít brzy pokračování, ukážeme krásné výtvory, které na úplné dokončení ještě čekají.

Ač počasí mělo k ideálu daleko, byla návštěva Zooparku dobrou volbou pro sváteční den. Nebylo horko, takže zvířata neměla potřebu se schovávat v brlozích a skulinách svých výběhů, či klecí a bylo se na co dívat.

Parta „puberťáků“ nerada dává najevo zájem o podobné aktivity, přesto zážitek pro děti byl přínosem. Někteří si připomněli své, ještě nedávné dětství a na chvíli zapomněli, že se přeci musí chovat děsně dospěle. Ale když se zrovna nikdo nedívá….

Zhoršující se chladné počasí pokračujícího podzimu neumožňuje tolik pobytu v přírodě, jak bychom chtěli, ale ani tak nezahálíme a pouštíme se do kreativní činnosti.

Jako první téma jsme si zvolili malou vzpomínku na léto, motiv mola s palmami. Na černý podklad jsme vytvořili kresbu pomocí lepicí pásky, přes kterou jsme nanesli akrylové barvy. Barvy se míchaly rovnou na podkladu, takže každému vyšla barevná škála trochu jinak, což bylo skvělé, neboť každý kus pak byl nezaměnitelným originálem. Při sundávání pásky se postupně objevoval černý podklad a obrázek dostával smysl, který někteří pochybovači zprvu neviděli. O to větší překvapení a radost z dokončeného díla pak měli :-)

Další téma našeho výtvarničení už bylo ryze podzimní. S tím, jak se postupně barví listí, dává nám příroda krásný materiál, který by byla škoda nevyužít. Nasbírali jsme tedy barevné listí z různých stromů a z nich jsme vytvořili koláž v kombinaci s pastelem. Z listů jsme vytvořili korunu stromů a kmen pak domalovali pastelem. Přes společné téma byl opět každý výtvor originálem a každý se měl čím pochlubit.

Protože v posledních dnech bylo opravdu krásně, vypravili jsme se užít si poslední záchvěvy sluníčka do přírody. Děčín je město obklopené kopci nad řekou Labe, které jsou posety spoustou vyhlídek vybízejících k jejich návštěvě a pozorování města z ptačí perspektivy. Nechali jsme se zlákat a některé jsme navštívili. Zvolili jsme spíše relaxační trasu, vedoucí kolem Labe, Hladového kamenu, nad Přípeř, dále ve směru nad Jalůvčí a odtud po vrstevnici zpět nad řeku, na vyhlídku naproti knihovně. Po odpočinku jsme pokračovali ve směru na Červený Vrch a na další vyhlídky nad Bělou. Výlet se opět vydařil, viděli jsme spoustu krásných míst.

Páteční odpoledne jsme využili k tomu, že jsme se vypravili do místního muzea. Mimo klasických trvalých expozic věnovaných lodní plavbě na řece Labe a historii související s postupným rozvojem města Děčín jsme měli možnost vidět výstavu Paleoart - vědecká a umělecká rekonstrukce zaniklého života na Zemi. Obdivovali jsme Více než 150 obrazů a modelů, zachycujících vývoj života od prvohor až do doby „moderního člověka“ ve čtvrtohorách. Zajímavá a hravá byla interaktivní část na zahradě, kde byly v pískovišti uschovány sádrové odlitky částí kostí pravěkých zvířat a my jsme je vykopávali za pomoci „nástrojů používaných odborníky“ při zkoumání podzemních nálezů. Odpočinkové odpoledne se všem líbilo a ani se nám nechtělo z muzea odcházet.

O dalším víkendu, ve kterém probíhaly akce Tyršova Děčína, jsme se rozhodli, že se jich opět zúčastníme, neboť to, co jsme viděli minule, bylo velice zajímavé. Tentokrát probíhala na Mariánské louce přehlídka prakticky všech kroužků, které lze v Děčíně navštěvovat, a tak smysluplně strávit volný čas. Jednotlivá stanoviště představovala činnost například hasičů, sokolů, atletů, florbalistů, mažoretek atd. Samozřejmě byla možnost vyzkoušet si, v čem jsou, nebo nejsou, jednotlivé činnosti snadné. Protože toho, co se nabízelo, bylo opravdu mnoho, nebylo lehké rozhodnout se, čemu dát přednost a co vynechat. Souběžně s touto akcí probíhala Tyršova stezka, což byla akce ZŠ Dr. Miroslava Tyrše, kdy v blízkém okolí zámku byla stanoviště, na kterých jsme museli plnit jednotlivé úkoly a sbírat potvrzení o jejich splnění, což všem v závěru přineslo sladkou odměnu v podobě čokolád a cukrovinek. Odpoledne rychle uteklo, příjemné sluníčko bylo vystřídáno v podvečer poměrně nepříjemným chladným větrem, a tak jsme byli rádi, že jsme se vrátili na SVP a zde se ohřáli horkým čajem nebo kakaem.

O víkendu se již tradičně konala výstava pořádaná zahradnickou a zemědělskou školou v Libverdě. Každoročně je příležitostí pro místní zemědělce, chovatele a pěstitele, aby ukázali, čím se zabývají a co dokážou. Během odpoledne jsme prošli školní skleníky a prohlédli si botanickou zahradu, která je obklopuje. Jsou zde soustředěny rostliny z celého světa. O ty se starají žáci místní školy v rámci přípravy na svá budoucí zaměstnání. Na části volného prostranství byly vystaveny soutěžní výtvory účastníků floristické soutěže Děčínská kotva, kdy se jednalo o jubilejní 50. ročník s tématem Kouzla barev. Žasli jsme nad tím, jak jsou květiny rozmanitě barevné a tvarované a obdivovali fantazii a zručnost soutěžících. Dále jsme měli možnost navštívit místní stáje koní, shlédnout množství slepic, kachen, hus, králíků a v neposlední řadě i koz, ovcí a skotu. Líbila se i expozice zemědělské a lesní techniky, ukázka nálezů místních mykologů a přehlídka výpěstků zahrádkářů. Na zpáteční cestě jsme zakončili odpoledne na nábřeží Labe, kde probíhala produkce hudebních skupin. Bylo to příjemné a poučné odpoledne.

Sobotní odpoledne jsme se rozhodli strávit v okolí zámku, kde se konaly akce Tyršova Děčína. To je několik víkendů trvající pestrá směs sportovních, kulturních a společenských akcí, oslavující děčínského rodáka.

Nejprve jsme obdivovali na nábřeží početnou skupinu sportovců Spartan Workout, následně jsme se přesunuli do Zámecké ulice, kde probíhal festival pouličního divadla a vystoupení hudebních skupin. Poté jsme se prošli areálem zámku, kde byla největším lákadlem zrekonstruovaná Růžová zahrada, zvon, na který se dá zvonit a vinice. Po procházce parkem jsme se ještě vydali na workoutové hřiště, zde si děti trochu zacvičily a pod tlakem času jsme spěchali na večeři.

Příjemné odpoledne rychle uteklo a my se už těšíme na další akce.

Po loňské, z důvodu koronavirové pandemie, vynucené pauze, jsme letos opět uspořádali náš tradiční letní zážitkový pobyt. A protože pandemie ještě zcela neopadla, zvolili jsme raději místo tradičního výjezdu naše vlastní prostory internátu SVP v Děčíně a odtud jsme pak vyráželi na výlety do blízkého okolí, ale i do míst vzdálenějších.

Náš původní plán trochu pozlobilo počasí, a tak jsme museli improvizovat a provést pár změn, celkově jsme ale stihli téměř vše, co jsme chtěli.

Hned první den nám počasí moc nepřálo, a tak jsme po ubytování dětí, nezbytném poučení a po obědě v Boleticích vyrazili na výlet po okolí Děčína. Byl to v podstatě závod s přeháňkami, a tak jsme se vždy jen na chvíli zastavili a poté pokračovali dál. Chvilku jsme pobyli u rybníčku na Maxičkách, obešli Vlčí jezero pod Sněžníkem a víc už nám počasí nedovolilo.

Na druhý den, v pátek, se počasí přeci jen trochu umoudřilo. Dopoledne sice ještě trochu pršelo, čehož jsme využili k vnitřním aktivitám ve formě společenských her a také malování kamínků. To děti velmi zaujalo a zabavilo. Po obědě jsme vyrazili do Tisé, do zdejšího proslulého skalního města. Děti zde byly doslova nadšené, nespočet písčitých cestiček, zákoutí, průchodů a průlezů mezi skalami byl pro ně rájem. Do každé díry by chtěli vlézt, prolézt, proskočit. Zážitků bylo tolik, že je vstřebávaly po celý zbytek dne.

V sobotu už bylo počasí natolik dobré, že jsme mohli vyrazit na plánovaný výlet k Máchovu jezeru. Nejprve jsme navštívili Muzeum Čtyřlísku v prostorách zámku Doksy. Známý komiks pro děti se totiž odehrává povětšinou právě v Doksech, tedy Třeskoprskách a Máchovo jezero není ničím jiným, než rybníkem Blaťákem. V muzeu se někteří z chlapců zúčastnili soutěže o znalostech Čtyřlísku a odnesli si drobné ceny. Po návštěvě muzea jsme se prošli kolem části Máchova jezera-Blaťáku, se zastávkou na zmrzlinu ve Starých Splavech a poté jsme již zamířili na pláž v kempu Borný. Slunce hřálo, voda byla čistá a vcelku teplá, takže si děti ve vodě dosytosti zadováděly.

Neděle byla ve znamení výletu do Hamru na Jezeře. Nejprve jsme opět absolvovali malý výlet kolem jezera a nakonec jsme došli až do Stráže pod Ralskem na zdejší vyhlášenou zmrzlinu. Po návratu do Hamru se šlo na místní, velmi hezkou pláž. Jezero v Hamru je sice menší než Máchovo, ale to vůbec nevadilo a děti se i zde ve vodě vyřádily tak, jak jen děti dovedou. V neděli byl v plánu podvečerní táborák, a proto jsme vyjeli z pláže o trochu dříve, abychom vše stihli. Nakonec to byl opět závod s počasím. Temné mraky na obzoru nevěštily nic dobrého. Nechtěli jsme děti zklamat a táborák jsme i přes hrozbu deště udělali, byť v poněkud skromnější formě. Už během opékání prvních špekáčků začalo trochu pršet, to ale nevadilo a buřty chutnaly i tak moc dobře. Mise byla splněna a i když déšť nakonec zesílil a vyhnal nás pod střechu, děti byly spokojené a o to šlo.

Nedělní večer byl ve znamení loučení, shrnutí zážitků a také hodnocení, protože ani během zážitkového pobytu jsme nezapomínali na režimové činnosti s náležitým ohodnocením. Třem nejlepším v součtu hodnocení se dostalo ocenění ve formě diplomu a drobných cen. Poté byli oceněni všichni účastníci pobytu, u každého z dětí bylo oceněno něco jiného, neboť každý něčím dobrým přispěl k tomu, aby se pobyt vydařil a všichni si odnesli pěkné zážitky.

Naším oceněním bylo zejména to, že přestože se všichni těšili domů, klidně by si pobyt ještě prodloužili a nebylo jediného, kdo by neříkal, že by jel zas…. Tak snad napřesrok… :-)

Jaro je zatím studené, ale ani tak nesedíme „doma“ na zadku a vyrážíme do přírody. Tentokrát jsme si jako cíl vybrali proslulou Pravčickou Bránu.

Výchozím bodem se stala Vysoká Lípa, kam jsme dojeli autobusem. Odtud na loupežnický hrádek Šaunštejn a poté nahoru k Malé Pravčické Bráně.

Loupežnický hrádek byl bohužel právě opravován, tak jsme se nemohli pokochat výhledem. Z Malé Pravčické brány jsme pokračovali na Mezní Louku a odtud na Pravčickou Bránu, tu velkou a slavnou.

Prohlédli jsme si areál, pokochali jsme se výhledy na impozantní skalní útvar a do širokého okolí a poté jsme zamířili dolů k silnici, kde jsme si počkali na autobus, který nás dopravil zpátky do Děčína. Trasa byla náročná, ale rozhodně stála za to….

Pod vedením paní vychovatelky jsme se pustili do výroby dekoračního předmětu ze starých kousků nádobí. Hrneček, podšálek a stará vidlička tak našly nové využití a neskončily někde na skládce. Pak už stačila jen zrnková káva, tavná pistole a nějaká ta ozdůbka a samozřejmě spousta fantazie, zručnosti a trpělivosti. A docela se to povedlo, ne?

Sobotní plánovaný výlet na rozhlednu Chlum nám překazilo aprílové počasí, a tak jsme očekávali, jak bude v neděli. Ráno bylo ještě chladné, ale slunečné. Docela jasná obloha zvěstovala, že bude lépe. Po obědě jsme se vypravili na výlet na vrchol Chmelníku. Jde o výrazný sopečný kužel s nadmořskou výškou 508 metrů, který se na okraji Děčína svažuje až ke břehu Labe. Cesta vedla převážně po pohodlné lesní cestě, fyzicky náročnější byla až závěrečná fáze stoupání k samému vrcholu. Cestu nám zpříjemnila hra instalovaná v okolí trasy, kdy zde byly rozmístěny obrázky postav z příběhů o Harrym Potterovi a mnoho otázek vztahujících se k tomuto dílu. Díky tomu, že stromy, pokrývající celý kopec, ještě nemají listy, naskytly se nám krásné výhledy do okolních údolí - na Krásný Studenec, Boletice nad Labem a Děčín. Návrat byl pro všechny o mnoho radostnější než cesta na vrchol a to i s ohledem na to, že nás čekala večeře v podobě opékání buřtů.

Děčín je pěkné město, a protože ani někteří místní neznají všechna jeho zákoutí, rozhodli jsme se, že si některá projdeme. Kolem kostela v Křížové ulici jsme vystoupali Dlouhou jízdou na nádvoří zámku, který stojí na pískovcové skále na pravém břehu Labe nad soutokem s Ploučnicí. I když není možné, z důvodu epidemie, navštívit interiér, i okolí zámku nabídlo mnoho zajímavého. Nakoukli jsme do právě rekonstruované Růžové zahrady, prošli jsme jižní zahrady, kde byli největší atrakcí pávi, vyzkoušeli jsme si zvonění na starý zvon. Prošli jsme Mariánskou louku, která byla zámeckým parkem, a ve středověku zde bylo první osídlení této lokality. Po cestě jsme sbírali malované kamínky a domluvili jsme se, že také nějaké namalujeme a při našich dalších výpravách je rozneseme po místech, která navštívíme.

Rádi a často se pohybujeme v lese a ač se snažíme být potichu, přeci občas vyplašíme nějaké ty jeho obyvatele, a tak jsme jim na oplátku postavili nějaké ty přístřešky a domečky. Oblíbená kratochvíle z větviček, šišek, mechu a všeho dalšího, co les nabízí, baví malé i větší, dokonce i slečny, co si jinak rády hrají na „velké“ … :-)

V rámci zlepšování fyzické kondice vyrážíme, jak to jen jde, na alespoň malou vycházku. Vzhledem k tomu, že okolí Děčína je samý kopec a skála, je zde také spousta nádherných výhledů na město - Kvádrberk, Pastýřský vrch, Červený vrch, Přípeř a další… Výhledy vždy stojí za tu trochu námahy a nikdy neomrzí.

V rámci výtvarných činností jsme nemohli opomenout blížící se velikonoční svátky, a tak jsme si namalovali zajíčka a pár vajíček. Technika pastelu a spousta variací na dané téma… Posuďte sami, jak se nám obrázky povedly.

Oblíbenou činností dívek, ale i chlapců je nedělní vaření. Pod vedením paní vychovatelky se děti učí připravit jednoduchá jídla, jako např. palačinky. Namíchat těsto, usmažit, ozdobit, servírovat a pak - sníst :-) Inu, za dobrou práci, dobrá a sladká odměna.

Konečně odtály poslední zbytky sněhu, a tak jsme se za doprovodu příjemného sluníčka vydali do přírody. Cestou jsme se zastavili na nábřeží Labe a prohlédli si tzv. Hladový kámen, do něhož lidé, již od roku 1616 tesali značky ukazující stav vody. Říkalo se, že pokud se ukázal nad hladinou řeky, nastala doba strádání, musela být zastavena lodní doprava a lidé ztratili zdroj obživy.

Po výstupu do strmého kopce se nám otevřel výhled na Děčín nejprve z Dolní vyhlídky a poté i z Horní vyhlídky. Ukázali jsme si, kde se co v městě nachází a naplánovali další místa, která stojí za to projít v jeho okolí. Na zpáteční cestě jsme ještě navštívili vyhlídku na Červeném vrchu a přes Bělou se vrátili na internát.

Děti jsou děti, i když s příchodem puberty se to tak už někdy nezdá. Jak napadne sníh, celá ta dětská duše ožije a každý se chce ve sněhu vyřádit. Koulování, bobování, dělání „andělíčků“, či jen se prostě vyválet v čerstvém prašanu, no to nemá chybu.

Prví lednový víkend po vánočních prázdninách jsme za cíl naší tradiční turistiky zvolili nejvyšší horu v okolí- Děčínský Sněžník. Vzhledem ke své nadmořské výšce sliboval dostatek sněhu i pro případ, že by dole v údolí žádný nebyl. A tato jistota nezklamala, zatímco dole v údolí ležely jen tu a tam kousky mokrého sněhu, nahoře to byla pravá zimní pohádka.

Cesta byla díky sněhu trochu náročnější, ale rozhodně to stálo za to, což si všichni zúčastnění pochvalovali.

Deštivé odpoledne nám znemožnilo plánovanou relaxaci v přírodě, a proto jsme se rozhodli, že z již připravených těst upečeme vánoční cukroví. V dobré náladě, za doprovodu oblíbené hudby jsme vykrajovali různé tvary budoucích dobrot.

Postupně se zaplnilo 6 plechů, které se střídaly v rozehřáté troubě, která vydávala očekávané dobroty. Část výtvorů byla ihned degustována, ale i tak zbyl dostatek materiálu, který budeme následně slepovat a připravovat na slavnostní večeři.

Protože mezi sebou máme chlapce, jehož zálibou je chytání ryb a jeho vyprávění zaujalo ostatní, naplánovali jsme si na páteční odpoledne tuto činnost.Pobytu u vody předcházela pečlivá příprava v podobě kompletace prutů, výroby těsta a vyhledání údajů o revíru, do něhož jsme se chystali.

U ramene zimního přístavu na řece Labe nás přivítal silný vítr a nepříjemné chladno. I tak si každý se zájmem vyzkoušel činnosti, které jsou pro rybáře při chytání ryb běžné. I když se nedostavil žádný záběr, všichni byli spokojeni a vypadá to tak, že tato návštěva u vody nebyla poslední.

Pro získávání orientace v terénu nám krásně poslouží geocaching. Naše procházky nejsou pak jen tak obyčejné, ale mají nádech dobrodružství, což ocení hlavně chlapci.

Děti podle navigace a kompasu hledají skrytá místa. Rozhodně pro některé z dětí je to na pobytu první hledání, a tak ti, kteří zažili své první “keškové“ dobrodružství, žádají pak rodiče, aby mohli pokračovat. A tak se s námi můžete na malou chvíli všichni proměnit v hledače pokladů a znovu tak v sobě objevit dětské nadšení pro hru.

O víkendu jsme se pustili do přípravy a smažení lívanců. Připravili jsme si těsto, které kynulo. Byli jsme všichni natěšení, jak to dopadne. Ve skupině máme šikovné chlapce i šikovná děvčata, takže se nám vše povedlo podle našich představ a žádný z lívanců se nám nepřipálil. Kdo by nemiloval něco sladkého k jídlu, a lívance jsou skvělou alternativou ke známým palačinkám. Společně jsme vyzkoušeli i dochucení - šlehačkou, džemem anebo jen tak se skořicovým cukrem.

V rámci zájmových činností jsme se s chlapci pustili do výroby dekorativních plachetniček. Tato činnost chlapce velmi zaujala a pustili se do ní s velkým elánem. Nejprve jsme si opracovali dřevěný hranol na základní tvar, poté doplnili detaily a plachty, natřeli dle fantazie a výsledek se opravdu chlapcům vydařil. Prokázali zručnost, trpělivost, fantazii a velké zaujetí. Výrobou jsme strávili celkem asi 10 hodin po několik odpolední, zejména při nepříznivém počasí.

Přestože se počasí již horší, nezapomínáme na pohyb na čerstvém vzduchu a provozujeme turistiku. Tentokrát jsme zvolili trasu po levém břehu Labského kaňonu, z Dolního Žlebu přes Maxičky. Nádherná podzimní krajina a docela i teplé počasí z výletu udělaly velmi příjemný zážitek.

Věnujeme se výtvarné činnosti, rozvoji fantazie, a protože příroda kolem nás hýří barvami, zvolili jsme téma „Barvy podzimu“. Kresba stromu s barevnými listy se chlapcům vydařila a s výsledkem byli velmi spokojeni. Zlepšili si trochu techniku a naučili se něco nového. Kresba jim také pomohla uvědomit si, co právě v přírodě probíhá a že každé období v roce má své hezké stránky.

S dětmi rádi tvoříme a pestrost barev k tomu určitě patří. Malování pěnou je zajímavá činnost. Pro děti i jedna z možností, jak je vytvořit výtvarné dílo pomocí pěny a barev. Rozhodli jsme se vytvořit nejen barevné podklady, ale tyto podklady využít pro tvorbu, která je nyní aktuální. A to vystříhat si z našich krásně barevných podkladů listy různých stromů. Podle šablon jsme si jich vystříhaly spoustu a s nimi jsme si dotvořili krásnou atmosféru podzimu. Práci jsme si užili, nejen díky pěně, ale i díky našim překrásným výtvorům.

Hezké počasí babího léta je jako stvořené k návštěvě nějaké turisticky atraktivní destinace. My jsme zvolili proslulou a unikátní Pravčickou bránu v NP České Švýcarsko.

Jako výchozí bod jsme zvolili Mezní Louku, kam jsme se přepravili autobusem. Cesta po červené značce byla sice zpočátku do kopce a po schodech. Ale poté, co jsme vystoupili na úroveň úpatí pískovcových stěn, se již klikatila víceméně po rovině, podél nádherných skalních útvarů. Cesta nabídla nespočet krásných výhledů a sama o sobě byla krásným zážitkem, což ocenili i jinak věčně nespokojení puberťáci.

U vstupu do samotného areálu Pravčické brány jsme museli vystát frontu u pokladny, ale výhledy ze skalní stěny přímo naproti Pravčické bráně byly úchvatné.

Poté, co jsme se náležitě pokochali výhledy a vstřebali jedinečnou atmosféru tohoto unikátního útvaru, jsme se kratší cestou vydali dolů, do Hřenska. Po krátkém čekání na autobus jsme se unavení, ale plni dojmů vrátili do Děčína.

Další známou lokalitou poblíž Děčína je zřícenina mlýna, známého z několika pohádek. Vydali jsme se k němu trochu oklikou. Z Mezní Louky přes Malou Pravčickou bránu a loupežnický hrádek Šaunštejn. Cesta to byla náročná, nejprve strmý výstup a poté stejně strmý sestup do Vysoké Lípy. Odtud pak další strmý sestup do údolí řeky Kamenice.

Zde si chlapci prohlédli a prolezli ruiny mlýna, snědli poslední zásoby z batůžků a poté jsme se přes Kamenickou stráň vydali do Růžové na zastávku autobusu. Odtud jsme se pak znaveni náročným pochodem, vrátili do Děčína.

Pro získávání orientace v terénu nám krásně poslouží geocaching. A tak naše procházky nejsou jen tak obyčejné, ale mají nádech dobrodružství.

Děti podle navigace a kompasu hledají skrytá místa, objevují větší či menší krabičky, a dokonce i malé zkumavky. Rozhodně pro některé z nich je to na pobytu první hledání, a tak zažívají své první “keškové“ dobrodružství. Často pak osloví i své rodiče a požádají je, aby šli s nimi hledat také. A tak se můžeme na malou chvíli všichni proměnit v hledače pokladů a znovu tak v sobě objevit dětské nadšení pro hru.

Ve sváteční nedělní den si s dětmi vždy připravíme něco dobrého. Tentokrát to byla dvoubarevná bábovka. Pečlivě zapíšeme recept, nachystáme ingredience a pak se už můžeme pustit do samotné přípravy. Všichni rádi pomáhají. Napětí nás čeká při pečení v troubě a největší očekávání je při vyklápění celé bábovky, kdy nás pak čeká dobré a sladké překvapení.

Dnes děti vyrobily dárek maminkám k MDŽ. Vybrali jsme srdce z lásky. K jeho vyrobení jsme použili tvrzený polystyren, ze kterého si děti vyřízly předběžný tvar, který rašplí opracovaly a smirkovým papírem vyhladily. Dále celý povrch pokryly malířským tmelem, aby se zdůraznila plastičnost výrobku. Po zaschnutí jsme srdce nabarvili, pověsili na připravenou větvičku a dozdobili přívěsy a stužkami. Práce děti bavila a z hotového výrobku měli všichni radost.

Postavit si skutečného sněhuláka letos asi příroda nedovolí, takže jsme se rozhodli si nějakého namalovat. Volili jsme techniku suchého pastelu na barevný papír a výsledek se docela podařil. Nebo ne? Každopádně sněhuláci malovaní se neroztají … :-)

Zima bez sněhu, teploty nad nulou, tak proč nevyrazit na nějakou túru. Jako cíl jsme si vybrali pohádkový Dolský mlýn, místo, kde bylo v minulosti natočeno několik českých pohádek. Výchozím bodem byla obec Růžová, a tak jsme do itineráře zařadili také rozhlednu Růženka. Cesta vzhůru byla bahnitá, bahno se lepilo na boty a z rozhledny nebylo díky mlhavému počasí mnoho vidět, takže tento bod cesty úplně nesplnil naše očekávání. Vyrazili jsme tedy za svým hlavním cílem. Zřícenina mlýna v malebném údolí sevřeném vysokými skalami nikdy nezklame a i tentokrát všechny okouzlila, zimnímu termínu navzdory. Tak zase někdy příště…

Protože počasí moc nepřálo delšímu pobytu v přírodě, rozhodli jsme se, že odpoledne věnujeme výrobě dinosaurů z lepenkového papíru. Na internetu jsme si prohlédli množství obrázků prehistorických živočichů a všichni si vybrali vzor pro své tvoření. Na kancelářský papír si každý nakreslil šablonu, která byla následně vystřižena a obkreslena na lepenku. Z ní byly vyřezány jednotlivé díly a konečné tvary. Po jejich dokompletování a slepení následovalo vybarvení. Protože práce všechny bavila, domluvili jsme se, že bychom si tvoření z kartonu mohli v budoucnu ještě někdy zopakovat.

Od pátku byla část skupiny na zasloužené dovolence, a tak jsme se v sobotu v oslabeném počtu vypravili poznávat zvířata vystavená v expozici Rajské ostrovy, která je součástí ZOO Děčín a nachází se v Podmoklech. Strávili jsme zde příjemné odpoledne, viděli jsme mimo jiné i akvarijní rybky, hady, leguány a želvy. Po cestě jsme navštívili dětská hřiště a vyzkoušeli jsme na atrakcích svoji obratnost a sílu.

V sobotu 11. 1. 2020 jsme se se skupinou vydali na turistický výlet z Ludvíkovic přes Kvádrberk do Děčína, trasa čítala cca 9 km. Vyjeli jsme autobusem do Ludvíkovic a pod místním obchodem jsme se vydali podél potoka směrem do Děčína. V polovině cesty jsme se ocitli na skalách nad kaňonem Labe odkud je velmi pěkný pohled do údolí. Odtud jsme postupovali pomalu po skalních vyhlídkách směr Děčín. První nově opravenou vyhlídkou je Labská stráž, pak cesta vede po skalnatém hřebeni, kde jsou průhledy na řeku Labe mezi vzrostlými stromy a cestu uzavírá vyhlídka Kvádrberk. Pro celkem pěkné počasí a dobrou náladu všech účastníků se výlet vydařil, všichni byli spokojeni.

Nedělní chladné, ale slunné odpoledne jsme věnovali návštěvě místního útulku pro opuštěná zvířata. Připravili jsme si pamlsky v podobě piškotů a plni očekávání jsme vyrazili na cestu. Nejprve jsme si prohlédli psí obyvatele zařízení a zahltili místní personál spoustou dotazů na téma, jak se zde který pejsek ocitl a jak je možné takovéto zvíře získat do péče. Bohužel nám nebylo umožněno navštívit místní kočky, neboť všechny byly v karanténě. Oproti očekávání, že nám bude k venčení zapůjčen jako vždy nějaký malý pejsek, nám byl přidělen statný ovčák. Na trase po cyklostezce ve směru na Březiny, kolem řeky Ploučnice, dokonale prověřil fyzickou kondici všech. Po celou dobu procházky vytrvale táhl a užíval si možnosti pohybu v přírodě. Někteří psovodi byli nakonec rádi, že jsme ho vrátili, a že si na zpáteční cestě na internát mohli „odpočinout“. Téměř 13 kilometrů dalo všem zabrat. Po splnění povinností a večeři všichni přivítali možnost relaxovat v klidu u filmu. Užili jsme si pěkné odpoledne.

Dnes se děti seznámily s novou výtvarnou technikou, které se správně říká nepravý Patchwork - vzor Artyčoku. Jedná se o zdobení polystyrenové koule nastřihanými proužky stuhy. Takto nastříhanou stuhu si děti skládaly a připichovaly ji podle předkresleného vzoru na polystyrenovou kouli od spodu na vrch. Zde bylo dílo zakončeno mašlí ze stuhy. Práce byla náročná na přesnost a čistotu práce. Tato technika děti bavila a s výsledkem své práce byly spokojeny.

Dnes si děti vyrobily z kusu dřeva a větví vánoční svícen. Jednotlivě na uříznutý kus kmene stromu upevňovaly různé větvičky, drobné přízdoby a ověsky. Nakonec se do předem připraveného otvoru umístila svíčka a svícen byl kompletní. Práce děti celkem bavila a šla jim od ruky, s výsledkem byli všichni spokojeni, ale především šlo o to, aby mohly darovat něco, co vyrobily samy.

Hezká a zábavná činnost - vyprávění a povídání o sobě. To všechno na čtvrtce, kterou si děti vymalují podle své fantazie. Čistě dětské vyprávění, které může sblížit všechny děti ve skupině, dozvíme se tak, co rádi jí, jakou poslouchají hudbu nebo jací jsou čtenáři anebo sportovci. Některé výtvory jsou opravdu krásně barevně laděné, za pozornost ale stojí rozhodně všechny.

Pečení a sladké dobroty - to je často pro děti velmi oblíbené. Takže, když naplánujeme vaření či pečení, děti se nemohou dočkat. Zapojí se všichni, děvčata i chlapci. Pak se také těší, jaké udělají doma překvapení rodičům a sami jim připraví něco dobrého. Při vaření si vyprávíme, co kdo má rád k jídlu anebo co kdo sám už uvařil a umí dobře připravit. No a jak to dopadlo teď? Samozřejmě - jako vždy skvěle.

Po delší době jsme si domluvili návštěvu útulku v Děčíně na Starém městě. Již před odchodem jsme dopředu věděli, že momentálně je stav opuštěných pejsků malý a že nedisponují pejskem vhodným k venčení mimo prostory útulku. Byli jsme tím trochu zklamáni, ale alespoň jsme si prohlédli chovance, kterých bylo skutečně jen pár. Vyslechli jsme si informace o nalezených jedincích, měli jsme možnost podívat se na malá koťata. Na zpáteční cestě jsme si tradičně vyzkoušeli atrakce na hřišti Na Kocandě. Odpoledne rychle uteklo a my jsme si užili příjemné podzimní odpoledne.

Další z víkendů jsme se rozhodli navázat na naše předchozí, víceméně tradiční, výpomoci v místní ZOO. Po delší době nám přálo počasí a téměř jarní slunce vytvořilo krásný den, jako stvořený pro práci na čerstvém vzduchu. Čekala na nás vydatná porce napadaného listí. Občas zazněly poznámky, proč že to vlastně děláme, když nemusíme, ale i tak jsme se úkolu zhostili zodpovědně a odměnou nám byla možnost druhý den navštívit zdarma prostory ZOO a Rajských ostrovů. I v neděli nám počasí vyloženě přálo, a tak jsme si pěkně užili odpoledne na čerstvém vzduchu, mezi zvířaty. Nejvíce pozornosti získali klokani, medvěd a opice. Protože naše výpomoc byla kladně hodnocena, dojde v brzké době k zopakování akce, vždyť listí je na stromech ještě dost.

Krásného počasí přelomu září a října jsme využili k túrám do přírody. Prvním cílem se stal hrad Helfenburk u Úštěku. Po zaparkování poblíž vesnice Skalka jsme se po žluté turistické značce vydali k hradu. Cesta vedla hlubokým údolím obklopeným lesy a skalisky. K hradu pak nás čekalo prudké stoupání, na jehož konci nás čekala malebná, majestátní zřícenina s vysokou věží, hradbami a zbytky dalších staveb. Hrad je volně přístupný a v docela dobrém stavu, navíc na něm neustále probíhají nějaké práce s cílem zachovat tuto památku do budoucna.

Dalším cílem se stal Děčínský Sněžník, stolová hora s krásnou, kamennou rozhlednou. Využili jsme jednu z posledních jízd cyklobusu a od zastávky na rozcestí ke Kristinu Hrádku jsme po zelené turistické značce vystoupali nahoru k rozhledně. Tato trasa vedoucí úzkou pěšinou mezi skalisky a po okraji stolové hory nabízí spoustu krásných vyhlídek a je určitě zajímavější než frekventovanější cesta po asfaltce. Vzhledem k tomu, že krásného počasí využilo, kromě nás i velké množství dalších turistů, vzdali jsme nakonec čekání na výstup na rozhlednu a spokojili se s výhledy z vyhlídky pod ní. Cestu z rozhledny jsme pak absolvovali pěšky, krásnou podzimní krajinou a se snižující se nadmořskou výškou také se skoro letním teplotami.

Krásné počasí, krásné zážitky a spousta dojmů, které v člověku dlouho zůstanou, to byl jednoznačně pozitivní přínos. Brzy určitě zase někam vyrazíme.

V sobotu jsme společně podnikli turistický výlet do Jetřichovic. Zde jsme navštívili pozůstatky Dolského mlýna proslaveného například pohádkou Pyšná princezna nebo Peklo s princeznou. Cesta nás vedla malebnou skalnatou krajinou, protkanou bublajícím potokem.

Počasí nám přálo a cíle výletu jsme bez problémů dosáhli, zde jsme si prohlédli pozůstatky mlýnu a nadýchali se tajemné atmosféry. Výlet se všem líbil, děti byly spokojené a sobotní den si užily.

Tento projekt byl vytvářen dětmi po několik dní. Zpočátku jsme si zvolili dřevěnou desku odpovídající obrazci, který budeme tvořit. Jako obraz si děti vybraly oblíbené postavy ze hry a filmu Angry Birds.

Desky jsme nejdříve natřeli barvou, aby byly celistvé, poté jsme na ně přenesli obraz namalovaný na papíře. Linii obrazu jsme zvýraznili natloukáním hřebíčků v určitém rozestupu. Po natlučení všech hřebíčků začaly děti vyplétat obraz kolem hlaviček hřebíčků zvolenou bavlnku.

Výsledek se dostavil postupně a byl famózní. Všem se tato práce moc líbila.

Nedělní odpoledne, druhý den po náročném výletu na Pravčickou bránu, jsme se trochu odpočinkově vydali na Děčínský zámek, prohlédnout si nádvoří a hlavně nádherné zámecké terasy. Počasí nám přálo a všem se prostředí zámku a jeho okolí moc líbilo. Všichni si přáli, abychom se tam v brzké době vydali ještě jednou. Uvidíme, ale myslím, že až podzim zbarví listí do pestrých barev, bude čas na další návštěvu, neboť i podzim je zde nádherný.

Hezké počasí počátku září jsme využili k návštěvě NP České Švýcarsko. Zvolili jsme poměrně náročnou trasu z Vysoké Lípy.

První zastávkou na trase se stal Loupežnický hrad - Šaunštejn. Výstup po strmých schodech a žebřících byl náročný, pro některé slabší povahy se stal doslova stezkou odvahy. Krásné vyhlídky z vrcholu hradu se však dočkali všichni, a protože jsme zvládli i sestup, mohli jsme pokračovat k Malé Pravčické bráně.

Cesta vedla dále strmě vzhůru a byla další velkou zatěžkávací zkouškou - opět úspěšně překonanou. Z Malé Pravčické brány jsme po červené turistické značce pokračovali směrem na Mezní Louku a odtud dále k samotné Pravčické bráně, nejznámějším útvaru NP. Po krátkém odpočinku jsme dále pokračovali prudkým kopcem dolů, silnicí na Hřensko.

Na autobusovou zastávku jsme unavení dorazili včas, a tak jsme se po příjezdu autobusu mohli pohodlně usadit a cestou do Děčína si trochu odpočinout. Někteří ani nemohli uvěřit, co právě úspěšně zvládli, a věřím, že v každém z nich cesta nádhernou přírodou zanechala hluboký a hlavně pozitivní dojem.

Protože nejsme žádní lenoši a rádi poznáváme okolí a přírodu, tak jsme se i tentokrát vydali užít si krásné zářijové počasí. A opravdu se zadařilo. Na dlouhý pochod, který nás čekal, jsme nemohli mít lepší. Benešovská rokle – 1. ročník - a hned jsme si odvážně vybrali trasu 16 km. Na této trase jsme viděli mnoho krásných výhledů do kraje s rozličnými názvy - Medvědova a Ploučnická vyhlídka nebo zřícenina hradu Ostrý. Unavené a bolavé nožky mladých výletníků, toto vše patřilo k sobotnímu výletu. Jako odměnu děti dostaly nejen zmrzlinu v blízké cukrárně – mimochodem vynikající, ale každý si také odnesl diplom a dřevěnou medaili. Budeme se společně těšit na další ročník.

Začal nám nový školní rok, přivítali jsme nové děti a také jsme si naplánovali spoustu aktivit. Mezi již tradiční patří sladké nedělní odpoledne. Lívance – klasika, která nezklame. Po přípravě těsta a jeho vykynutí, jsme se pustili do smažení. Vše se zdařilo a my jsme si pak lívance vychutnali se sladkým džemem a se šlehačkou. Takže před spaním byla sladká tečka a určitě pak i sladké sny.

V době od 15. 7. do 19. 7. 2019 proběhl 2. běh letního zážitkového pobytu dětí v Liběchově.

Po pondělním odjezdu z Děčína jsme se ubytovali v okálu v prostorách místní DDŠ a odpoledne na nás čekala prohlídka historického centra města Mělník. Navštívili jsme kostel svatého Petra a Pavla, jeho věž a kostnici a viděli jsme soutok řeky Labe s Vltavou. Na zpáteční cestě nás čekal zámek v Liběchově, přesněji jen jeho pěkné exteriéry, neboť od extrémních povodní v roce 2002 je pro veřejnost uzavřen.

V úterý jsme dopoledne odjeli do Prahy na letiště Kbely. Po prohlídce zdejšího muzea letecké techniky jsme přejeli do Lešan, kde je v expozici Vojenského technického muzea více než 700 historických tanků, kanonů, motocyklů, obrněných, nákladních a osobních vojenských vozidel, raketová technika, spojovací a ženijní prostředky a logistický materiál pocházející z období od roku 1890 až do současnosti.

Středeční dopoledne vyplnila exkurze do papíren ve Štětí, které jsou jedním z největších provozů svého druhu v Evropě. Odpoledne nás čekal výšlap do okolí obce Želízy a relaxace na místním koupališti.

Ve čtvrtek jsme dobu do oběda věnovali sportovním činnostem na místním hřišti, kde proběhla malá olympiáda. Všichni se snažili, co jim síly stačily. Po obědě nás čekala Mladá Boleslav, přesněji muzeum vozidel značky Škoda. I děvčata ocenila zdejší exponáty a všichni využili možnosti potrápit své mozkové závity při skládání hlavolamů v části expozice pro děti. Při návratu jsme po dobré zkušenosti navštívili opakovaně koupaliště v Želízech, kde proběhla i závěrečná disciplína naší olympiády, plavání na čas. Namísto klasické večeře nás čekalo posezení u grilu a příjemný večer s vyhlašováním pořadí v jednotlivých disciplínách sportovních soutěží.

Po závěrečném pátečním úklidu celého domku jsme odjeli zpět do Děčína a tím byl celý pobyt u konce. Všichni se po celou dobu pobytu chovali naprosto ukázkově a užívali si pestrého programu, někomu se ani nechtělo odjíždět, pobyt se některým dětem zdál krátký.

Druhý prázdninový týden jsme se skupinou chlapců absolvovali již tradiční letní zážitkový pobyt. Ubytování jsme měli tentokrát zajištěné v DDŠ Liběchov, v samostatném domku v areálu. Prostory byly sice malinko stísněné, ale to vůbec nikomu nevadilo.

První den, po ubytování, jsme se seznámili s okolím Liběchova a navštívili jsme sousední Želízy, kde jsou k vidění ve skalách vytesané Čertovy hlavy. Navštívili jsme také uměle vytesanou jeskyni Klácelka, která je, stejně jako zmíněné Čertovy hlavy, prací sochaře S. Levého.

Na druhý den jsme vyrazili na krásný hrad Kokořín. Prohlídka hradu v malebném okolí plném skalních útvarů byla parádní a všichni jsme si odnesli pěknou vzpomínku. Bohužel počasí nám nepřálo, a tak z koupání, které jsme měli naplánováno po návratu z výletu, nebylo nic. Chlapci však nezaháleli a proháněli se s míčem po hřišti.

Ve středu jsme měli v plánu sportovní soutěže, na které se chlapci moc těšili. Soutěžili v disciplínách - slalomový běh, trojskok z místa, klikování a házení na přesnost. Všichni se snažili předvést co nejlepší výsledky a získat dobré umístění. Po obědě jsme pak vyrazili na malou pěší túru prohlédnout si skalní útvary zvané Pokličky.

Čtvrtek byl v plánu výlet do Mělníku, prohlédnout si soutok Labe s Vltavou a navštívit místní kostnici. Kostnice v chlapcích zanechala velký dojem a bylo vidět, že je přiměla se zamyslet nad životem. Kromě kostnice jsme si nenechali ujít vyhlídku z kostelní věže, což byl docela výkon, protože na ni vedlo 180 schodů. Výhled však za to určitě stál. Večer jsme pak, po dobré večeři na grilu provedli vyhodnocení sportovních soutěží, rozdali diplomy a ceny v podobě pamlsků a drobných dárků. Provedli jsme také zhodnocení pobytu, podiskutovali o zážitcích a ocenili také ty chlapce, kteří za dobu pobytu získali nejlepší hodnocení.

Přestože nám počasí zcela nepřálo a chlapci se občas trochu mezi sebou poškorpili, dá se říci, že pobyt se vydařil a přinesl všem účastníkům spoustu nových zážitků.

1. 7. – 4. 7. 2019 - provoz obou ambulantních oddělení SVP

7,00 – 15,30

8. 7. – 26. 7. 2019 - provoz SVP zajišťuje ambulantní oddělení v Děčíně

otevřeno PO – PÁ 7,00 – 15,30

(ambulantní oddělení SVP UL je zavřené)

v případě potřeby nás v této době kontaktujte na tel. čísle 412 557 170

                                                                                     412 557 173

29. 7. – 16. 8. 2019 - provoz SVP zajišťuje ambulantní oddělení v Ústí nad Labem

otevřeno PO – PÁ 7,00 – 15,30

(ambulantní oddělení SVP DC – zavřené)

v případě potřeby nás v této době kontaktujte na tel. čísle 475 240 010

                                                                                     475 240 016

od 19. 8. 2019

provoz ambulantních oddělení SVP v Ústí nad Labem i v Děčíně

obvyklá pracovní doba  PO – ČT - 9,00 -17,00

                                      PÁ – 8,00 – 16,00

Díky hezkému počasí jsme využili zahradu SVP a s dětmi jsme si vyzkoušeli hru badminton. Pro tuto hru je potřeba trpělivost a nejen to, také výdrž, obratnost a rychlost a ještě zrnko toho podstatného, chuti do hry a tu naštěstí všechny děti mají. A tak se všichni snažili, někteří méně či více úspěšně. Ale nakonec všichni u hry vydrželi. Bylo to fajn odpoledne.

I tentokrát se stalo, že vyšel jeden den na krásné 12 té narozeniny jednoho z chlapců. Všichni jsme si to užili. Děti připravily, jako překvapení, drobná psaná přáníčka plná kytiček, barev a krásných přání pro oslavence. Dort byl krásný, sladký s marcipánovými zvířátky a každý dostal kousek. Povídali jsme si a večer tak strávený byl plný smíchu a zábavy. Oslavenec si to opravdu užil a my s ním.

A je to opět tady, sladké nedělní odpoledne – lívance, klasika, která nezklame. Děvčata zadělala těsto a sledovala, jak kyne kvásek. Těsto se povedlo krásně nadýchané a hlaďoučké. Všichni si vyzkoušeli smažení a rozhodně každý ochutnal. Na ochutnávku byly lívance studené i teplé. Měli jsme skvělý jahodový džem a šlehačku jako sladkou tečku. Stálo to za to a všichni měli plná bříška.

Sobotní pěkné počasí nás vylákalo na Děčínské slavnosti, které se konaly v Křížové ulici, na Smetanově nábřeží a v okolí zámku. Shlédli jsme vystoupení hudebních skupin, na stanovišti airsoftových nadšenců jsme si prohlédli jejich zbraně a vybavení, které používají při provozování svého koníčku. Každý měl možnost si některé z nich při střelbě na terč vyzkoušet. Na dalším zajímavém stánku nás čekala ukázka historických středověkých zbraní a oděvů, které se používaly při bojích. Hasičský záchranný sbor prováděl ukázky své techniky a nejzajímavější atrakcí byla pro nás možnost projet se na Labi v jejich motorovém člunu. Odpoledne rychle uběhlo a shodli jsme se na tom, že jsme ho strávili velice příjemně.

Tuto neděli jsme znovu s dětmi navštívili Děčínskou ZOO, kde jsme opět přiložili ruku k dílu a společnými silami obou skupin jsme uklidili lesopark za dětským hřištěm. Jednalo se o shrabání listí a jeho odvoz na určené místo. Práce to byl kus, ale společnými silami jsme za chvíli neměli co dělat. Práce děti těšila a s výsledkem byli všichni spokojeni, protože jsme pomáhali pro dobrou věc. Za odměnu budeme moci v příštích dnech zdarma navštívit jak ZOO, tak i Rajské ostrovy.

V sobotu 18. 5. 2019 jsme společně podnikli turistický výlet z Ludvíkovic přes Labské vyhlídky do Děčína. Cesta nás vedla lesní stezkou v romantické přírodě, kdy jsme zanedlouho dorazili k první vyhlídce, k Labské stráži, odkud je nádherný výhled na kaňon Labe směrem do Hřenska. Po prohlídce jsme pokračovali směrem na Děčín a došli k vyhlídce, která nese jméno Sněžnická vyhlídka. Zde je krásně vidět na část Děčína - Přípeř a také na stolovou horu Sněžník i s rozhlednou. Zde jsme posvačili a záhy se vydali na poslední vyhlídku Kvádrberg, odkud je opět krásný výhled na celý Děčín. Výlet se všem líbil a přálo nám i krásné počasí.

Děčínské slavnosti patří ke každoročním nejnavštěvovanějším akcím. Vždy se děje něco zajímavého. I děti se dlouho těšily, až na slavnosti půjdeme. Nejvíce je zaujalo vyřezávání ze dřeva, tentokrát bylo na téma děčínské zoo. Byl to úžasný zážitek a výtvory ze dřeva byly opravdu nádherné. Počasí nám přálo, a tak jsme se zastavili na louce pod zámkem po oba dva dny, a tak jsme mohli vidět, jak se dílo pomalu rodí a získává svoji podobu. Ke všemu se všude i linula krásná vůně dřeva. Prostě dokonalý víkend.

Děti chtěly na svátek matek překvapit své maminky drobným dárkem, a tak jsme udělali krásné papírové srdce. Srdíčko bylo z papírových ruliček, které si děti průběžně připravovaly. Někdy to bylo opravdu náročné, ne všem se ruličky dařily, ale nakonec se vše podařilo. Papírové ruličky jsme daly na drátkem vytvarované srdce, které se postupně obmotávalo. Finální práce byla - srdce z papíru nastříkat a nechat uschnout. Dárek byl hotov a překvapení se zdařilo. Podívejte se sami.

V květnu jsme si udělali strom lásky, který zdobí naši chodbu. Strom je pro všechny a každý na něj mohl dát přáníčko pro kohokoli, na koho si vzpomněl a koho má rád. Patří tam nejen maminky, tatínkové, babičky, dědečkové, kamarádi a kamarádky, ale i zvířátka. Prostě je to strom, který nás má těšit a zpříjemňovat atmosféru. Strom jsme si vytvořili a namalovali, práce nás bavila a strom nám bude dělat radost ještě dlouhou dobu.

Dnes jsme s dětmi navštívili Děčínskou ZOO. Po předchozí domluvě jsme nabídli výpomoc drobnými pracemi, které děti zvládnou s následnou prohlídkou umístěných zvířat. Děti se těšily, že můžou společně pomoci a za odměnu si mohou projít celou zoologickou zahradu a podívat se na umístěná zvířátka.

Nejprve jsme společně zametli chodníky a hlavní stezky, což ani tak dlouho netrvalo a následně jsme se mohli zúčastnit komentovaného krmení medvěda, a pak jsme si prošli celou ZOO, prohlídli si zvířata a něco si k nim řekli. Celá akce děti bavila, s výsledky naší práce byli v ZOO spokojeni. byli všichni spokojeni a ke všemu nám přálo slunečné počasí.

Středu, den státního svátku, jsme využili k výpravě na rozhlednu Chlum nad Děčínem. Velký Chlum skýtá nádherné výhledy na České středohoří s Kletečnou a Milešovkou, pohledem na západní straně lze spatřit Krušné hory a Děčínský Sněžník. Namísto předpovědi deštivého počasí nás celým dnem provázelo sluníčko, a tak se nám dobře šlapalo. Cestu po rovině kolem Labe záhy vystřídalo prudké stoupání lesem a prověřilo vytrvalost a fyzickou kondici turistů. Po čím dál tím častějších klasických dotazech, kdy už tam „budem“ a komentářích o tom, že cesta je náročná, jsme se vyšplhali na vrchol. Po cestě jsme nasbírali dřevo a na vrcholu pod věží jsme si rozdělali oheň a opekli buřty. Odměnou nám byl nádherný rozhled. Při návratu jsme se zastavili na Starém Městě na hřišti U Kocánka. V jeho sousedství jsme měli možnost navštívit zrekonstruované lehké opevnění z roku 1938, tzv. ŘOPík, který je vybaven autenticky tak, jak byl v době aktivního používání naší armádou. Zejména chlapci byli z této možnosti doslova u vytržení. Užili jsme si krásný den.

Při poznávání okolí s dětmi vyrážíme na blízké vyhlídky a také na rozhledny. Sokolí vrch leží nad Děčínem a je to moc hezká rozhledna. Počasí nám přálo, a i když bylo chladno, na výlet to bylo ideální. Cesta byla dlouhá, z velké části vedla do kopce a opravdu nám dala zabrat. Měli jsme štěstí, rozhledna byla otevřená a výstup na ni opravdu za to stál. Nahoře nás sice přivítal vítr, ale rozhled do kraje to vše vynahradil. Cestou zpět děti opět nabraly sil a rozhodně to byl zajímavý zážitek.

Sladké pečení o víkendu je již tradicí, atak jsme si s dětmi připravili z kynutého těsta trdelník. Sice jsme ho neměli namotaný jako u stánku, ale každý si svůj kousek, dlouhý rozválený váleček, sám uložil na plech. Vše pak stačilo už jen posypat skořicovým cukrem a čekat na výsledek. Upečeno bylo rychle a výsledek byl opravdu báječný, křehký a nadýchaný.

Často chodíme na různé procházky, abychom poznali okolí, a tak jsme zavítali relaxovat na louku pod zámek. Tentokrát jsme měli opravdu celé odpoledne krásné počasí, i když se v jednu chvíli trochu škaredilo, bylo teplo. S dětmi jsme se pak vydali do zámecké zahrady, kde jsme obdivovali stromy, které jsou v květu, a je zde opravdu mnoho druhů. Viděli jsme také domeček pro čmeláky, hmyzí domek pro jiné druhy a také překrásné pávy. Měli jsme štěstí a mohli jsme si pávy prohlédnout opravdu velmi zblízka, a vidět tak nádherně zbarvená paví pera, chloubu těchto opeřenců. Bylo to opravdu hezky strávené odpoledne.

V obavách jsme očekávali, zda se umoudří přeháňky předcházejících dní a zda bude možné uskutečnit tradiční Filipojakubské pálení čarodějnic. V pondělí jsme během her v lese nasbírali dostatečné množství dřeva. V úterním slunečném odpoledni jsme začali na klubovně vyrábět čarodějnice. Každý zapojil svoji fantazii, práce šla dobře od ruky a brzy bylo na světě pět originálů, čekajících na své upálení. Vybaveni dobrou náladou jsme si na zahradě nejprve zahráli míčové hry a následně byl zapálen oheň. Opekli jsme si buřty a pozorovali, jak výtvory dětí doslova v mžiku zmizely na hranici. Strávili jsme příjemné odpoledne a nikomu se ani nechtělo odcházet na internát.

O Velikonocích by člověk neměl zapomenout také na tradiční jídlo či pečení. K Velikonocům tradičně patří pečení mazanců. Děti se moc těšily, a tak jsme si připravili pečení z kila mouky a toto množství nám vyšlo na to, aby každý měl svůj malý mazanec. Ráno zadělali krásně hladké těsto, přidali jsme do něj rozinky a mandle a samozřejmě jsme na vrch mazance vytvořili tradiční křížek. Vše se nám vydařilo a každý si pochvaloval večerní mlsání. Děti pak mohly posoudit pečený kupovaný mazanec versus náš domácí. Který myslíte, že vyhrál. Ano, chuťové buňky dětí rozhodly – náš byl samozřejmě lepší.

O Velikonocích jsme si vyzkoušeli techniku malování na vajíčka voskem. Nejprve jsme si obarvili vyfouknutá vajíčka ve slupkách z červené cibule. Vajíčka se povedla a hnědě zlatavá barva děti opravdu překvapila. Nevěděly, že obyčejná cibule může takto obarvit vejce. Pak jsme si připravili tužky se špendlíkovými hlavičkami a také nahřátou barvičku z voskovek. Děti malování opravdu chytlo, zpočátku si musely přijít na to, jakou techniku použijí a jak budou pracovat, ale to si někteří rychle osvojili a mohli jsme obdivovat, jaké nápady se tvoří pod rukou malých umělců.

O Velikonocích jsme s dětmi navštívili místní ZOO. Bylo už teplo a děti se těšily na zvířata, především na medvědy. Ty jsme tedy neviděli, ale děti nadchnul hlavně malý bílý klokánek. Měli jsme velké štěstí, že malý klokan opustil bezpečí máminy kapsy a vydal se zkoumat okolní svět a my jsme ho mohli pozorovat. Užili jsme si také pozorování šelem a dravců. Bylo to skvělé odpoledne, ve kterém jsme stihli navštívit i “Rajské ostrovy“, kde jsme se mohli setkat s tropickými rybkami a s různými dalšími zajímavými živočichy.

Téměř letního počasí v neděli jsme využili k výpravě do místního útulku a venčení zapůjčených pejsků. Byla nám přidělena dvě odrostlá, velice aktivní štěňata. Zpočátku, než se procházkou trochu unavila, bylo někdy až komplikované, udržet je a přimět k poslušnosti. Probouzející se jarní přírodou jsme došli podél řeky Ploučnice do Březin. Zde si pejsci dopřáli osvěžující koupel v chladivé vodě. Po jejich vrácení do útulku jsme využili na zpáteční cestě zbývající čas k návštěvě několika dětských hřišť a k prověření obratnosti a fyzické kondice. Ač se to nezdálo, ušli jsme v poklidném tempu skoro 14 kilometrů. Bylo to příjemně strávené odpoledne a shodli jsme se na tom, že by bylo dobré v budoucnu takový výlet zopakovat.

Volný čas děti rády tráví sportovní činností. Je to zábava, vydají spoustu energie a také mezi sebou soutěží, kdo je rychlejší, silnější, či obratnější. Vždy je to zábava a děti si ji dokáží užít. Stejně tak si užíváme hledání „kešek“, a tak naše procházky nejsou jen tak obyčejné, ale mají nádech dobrodružství. Děti podle navigace a kompasu hledají skrytá místa, objevují větší či menší krabičky a dokonce i malé zkumavky. Pro některé z nich je to na pobytu první hledání, a tak zažívají své první “keškové“ dobrodružství. Rozhodně je to prima zábava a objevování.

Malé mlsaly vždy na sto procent nadchne sladké pečení a mezi sladké dobroty patří jistě i palačinky. Na recept se vrhla s nadšením děvčata, pomáhala si a připravila tak podle receptu báječné hladké těsto, které jsme hned začali připravovat. Všichni měli hlad a chuť, a i když někteří tvrdili, že to neumí, nakonec si všichni připravili svoji porci jídla. Udělali jsme si tři varianty palačinek - s oblíbenou nutelou, s jahodovým džemem a se skořicovým cukrem. Všem chutnalo a těší se na další společné sladké pečení. Musíme se jen dohodnout, co to bude.

Už mnohem příznivější počasí o velikonočních prázdninách nám umožnilo užít si naplno výšlap na zříceninu hradu Helfenburk u Úštěku. Hrad leží na ostrohu v hlubokém údolí, cesta však byla příjemná a nepříliš náročná. Zříceninu jsme si prohlédli a prozkoumali její zákoutí a rozhodně to stálo za to. Teplé počasí pak při zpáteční cestě děti zlákalo ke krátkému brouzdání v potoce, což zážitek z výletu jen umocnilo.

I přes poměrně kruté ochlazení počátkem dubna, jsme neseděli doma za kamny, ale vyrazili do okolní přírody na jeden z našich turistických výšlapů. Výchozím bodem byla obec Bynovec, kam jsme se vypravili autobusem. Hlavním cílem naší cesty byl skalní útvar zvaný Slunečná brána. Slunce bohužel nesvítilo, a tak jsme nemohli na vlastní oči vidět jeho paprsky prosvítající skrz bránu. Přesto pobyt v přírodě stál za to a ani poměrně velká zima na tom nemohla nic změnit.

Dalším turistickým cílem byl Dolní Žleb, kam jsme se dopravili vlakem a zpáteční cestu absolvovali nejprve po žluté značce do Čertovy Vody a poté po zelené do Přípeře. Teplé počasí a probouzející se příroda byla příjemnou kulisou a cesta všem rychle ubíhala. Ke konci túry se již ke slovu hlásily bolavé nohy, nicméně každý vydržel a byl jistě na svůj výkon náležitě hrdý.

Chladnější a deštivé dny jsou ideální chvílí na nějaké to tvoření, a tak jsme se na přání dětí jednoho odpoledne dali do malování pastelem. Jako předlohu jsme zvolili jablko a popustili uzdu kreativitě. Děti kreslení moc bavilo a na své výtvory byly patřičně pyšné. Aby také ne :-)

Víceméně relaxační zaměření nedělního odpoledne nás zavedlo na historicky zajímavá místa v Děčíně. Nejdříve vedla naše cesta k tzv. Hladovému kameni, který jsme, s ohledem na vysoký stav vody, neměli možnost spatřit. Dále jsme prošli Křížovou ulicí, Růžovou zahradou, Dlouhou jízdou, nádvořími a zahradami. Na Mariánské louce jsme si ukázali prostor původního osídlení Děčína. Došlo na oblíbené míčové hry a než jsme se rozkoukali, byl čas k návratu na internát.

Jako cíl naší první společné výpravy jsme si stanovili obec Maxičky. Osadu, která se původně jmenovala Maxdorf, založil roku 1671 Maxmilián Thun - Hohenstein a podle něj získala i své jméno. Nachází se nad Děčínem ve směru na Sněžník a všude kolem je nádherná příroda. Pro rozehřátí jsme si nejdříve vyšlápli na Jahnovu vyhlídku, dále na Pastýřskou stěnu a na Červeném vrchu jsme se napojili na žlutou turistickou stezku. Po ní jsme vystoupali kolem Pstružného rybníka k rybníku u bývalého hotelu. Zde nás zaskočil jarní déšť, před nímž se nám podařilo ukrýt. Po dešti jsme měli možnost vidět (pro děti z města) neobvyklý úkaz. K nádrži se ze všech stran doslova valila spousta různých žab mířících za svým jarním rituálem. I když ne moc náročný pochod dlouhý 17 kilometrů dal některým zabrat, shodli jsme se, že jsme si sobotní odpoledne pěkně užili.

Předposlední březnový víkend jsme společně podnikli turistický výlet do Jetřichovic, kde jsme navštívili Dolský mlýn. Cesta nás vedla kamenitou cestou v romantické přírodě. Šlapali jsme podél průzračného potoka klikatícího se podél cesty, ve kterém se ti odvážnější pokusili osvěžit. Přálo nám počasí, byl nádherný, slunný, jarní den. Po krátké procházce lesem jsme dorazili k cíli. Zde si děti prohlédly zbytky slavného filmového mlýnu. Výlet se všem líbil, děti byly spokojené.

Tak i my jsme se těšili společně z jarního počasí a budeme doufat, že už k nám nedorazí žádné chladno a zima. Pustili jsme se do jarní výzdoby a vytvořili si společně veselé jarní květiny z papíru. Venku jsme si také natrhali do vázy zlatý déšť, který nám přinesl jaro na klubovnu, žlutými květy místnost úplně ožila. A dále jsme si vytvořili z polystyrenových koulí a z papírových malých květů, krásné barevné koule, jako dekorace. Zde se mohla projevit zručnost každého a také trpělivost, ale stojí to vždy za tu námahu a pod rukama dětí se vytvářela malá umělecká díla.

Popovický vrch leží velmi blízko, rádi tak chodíme na procházku do tohoto okolí. Je tam nádherný výhled na Děčín. Cestou se nám podařilo ulovit jednu kešku a pod jeho vrchem jsme si také do vázy pro radost natrhali kvetoucí zlatý déšť. Počasí nám přálo a my jsme si užili příjemnou jarní procházku plnou sluníčka a povídání o jaru.

Vždy se těšíme na dlouhé sobotní vycházky, kdy máme možnost při hezkém počasí vyrazit do přírody na celé odpoledne. Mezi oblíbené patří procházka do Ludvíkovic, kde si děti vyhrají chvíli na hřišti a pak se lesem jde až na krásnou vyhlídku. Dnes jsme v lese, za plného denního světla, viděli malého netopýra, který si užíval také sluneční paprsky (alespoň nám to tak připadalo). Proti světlu jsme mohli pozorovat, jak tenká a průsvitná má křídla. A také jsme viděli překrásné žluťásky a boj jednoho právě s oním netopýrem. Protože netopýr byl ještě malý, měl žluťásek tentokrát štěstí a z dvojnásobného útoku vyvázl. Rozhodně jarní probouzení přírody stojí za to.

O víkendech si pravidelně s dětmi děláme sváteční neděli, na kterou si vždy připravíme něco dobrého. Tentokrát to byla dvoubarevná a kokosová bábovka. Všichni přítomní pomáhají, ať jde o psaní receptu, chystání ingrediencí nebo o samotnou přípravu, vážení či pečení. Vždy si ten den pěkně užijeme a všichni se vždy moc těší až si dají tu dobrotu. Sami posuďte naše výtvory – byly výborné.

I nás nadchlo toto hledání podle mobilního telefonu a navigace dle kompasu. Užíváme si, jak se říká, „lovení keš“. Máme společné razítko a chodíme objevovat tento svět. Dokonce se nám podařilo ulovit i jednu z mysterek, kdy jsme museli společně luštit tajenku. Je to naše první mysterka, ale doufáme, že rozlouskneme i ty další. Rozhodně to vždy zpestří společnou vycházku, děti se vždy těší, co najdou za poklad a co vybereme a přeneseme do další keše. A hledat se dá opravdu všude, nejen v lese, ale i ve městě, a tak objevujeme nejen keše, ale i zajímavá místa, stromy, domy i architekturu. Rozhodně hledat nás baví a stojí za to objevovat.

Když jsme s dětmi procházeli nákupní středisko, zaujala nás upoutávka plakátu o tom, že zde probíhá výstava obrazů. Samy děti projevily zájem, jít se na obrazy podívat. Výstava se nám líbila, zjistili jsme, že obrazy jsou na prodej a že je už z nich nějaký prodaný. Na některých obrazech jsme poznali hned, co je zde namalováno a u některých jsme se snažili, podle názvu, či podle toho, co každý viděl, obraz rozpoznat - co autor maloval, kde je co skryto a co kdo vidí. Bylo zajímavé si povídat a sledovat děti jak rozkrývají tajemství, která obrazy ukrývaly.

Na první jarní výlet jsme s dětmi vyrazili na rozhlednu Chlum. Kluci dostali bojový úkol - hledali společně první rozkvetlé stromy a květy a společně jsme je pak pojmenovávali. Divili jsme se pestrosti barev rozkvetlých krokusů, které jsme viděli na zahrádkách. Také jsme zjistili, jak rozpoznat sněženku, prvního posla jara, od krásné bledule. Na Chlumu sice foukal vítr a počasí bylo celkově nevlídné, ale rozhledna se moc líbila. Zpočátku to vypadalo, že se nám nepodaří rozdělat oheň, ale nakonec se našlo několik uschlých malých větviček a oheň vzplanul. To bylo radosti. Ohřáli jsme se a opekli si buřty, a také jsme si odpočinuli před cestou zpět. Na internát jsme dorazili unavení a těšili jsme se na odpočinek.