Co je nutné vědět o školním stravování


I v naší jídelně se často setkáváme s řadou dotazů ohledně možností školního stravování. Nejčastěji se týkají ceny, kvality jídel či složení jídelníčku. Školní jídelny jsou ve své činnosti vázány legislativou, a řadu věcí nemají možnost příliš, či dokonce vůbec ovlivnit. Rádi bychom zde uvedli některé nejčastější dotazy, a jejich možná řešení. 

Legislativa

Školní stravování je služba organizovaná a dotovaná státem, a proto pro něj stát stanovuje přesná pravidla. Legislativní základ představuje vyhláška č. 107/2005 o školním stravování, která stanovuje dva základní parametry: finanční limit na nákup potravin pro přípravu  jídla, a zároveň průměrnou měsíční spotřebu druhů potravin na jeden oběd, tzv. spotřební koš. Důležitou informací je, že školní dotované stravování je možné poskytnout pouze tehdy, jestliže splňuje požadavky stanovené touto vyhláškou. 

Tuto vyhlášku doplňuje vyhláška 137/2004 o hygienických požadavcích na stravovací služby, které často omezují, nebo dokonce zcela vylučují přípravu některých jídel. 

Složení jídelníčku

Vedoucí jídelny musí sestavit jídelní lístek především tak, aby dodržela výživové normy - tzv. spotřební koš. Neexistují přitom přesná pravidla pro výskyt receptur, kterých se musí držet; existuje však řada neoficiálních doporučení, která jsou často používaná, například o zařazování sladkých jídel, ryb či zeleninových jídel, a také kombinacích příloh a polévek s hlavními jídly. 

Dodržování těchto zásad je sice předmětem kontrol jídelen, ale závěry jsou vyvozovány spíše formou doporučení. Rodiče si proto změny či sankce v rámci těchto nezávazných doporučení nemůžou jen tak vynutit; je nutné, aby poukázali na porušení konkrétních vymahatelných zásad. 

„Zastaralé normy“

Školní jídelny se musí řídit finančním limitem a tzv. spotřebním košem, přičemž splnit tyto dva požadavky nebývá zdaleka snadné a pro jídelny je to velmi omezující. Žádné další předepsané normy ani receptury však v České republice neexistují; naopak působí tlak úbytku strávníků, který nutí jídelny vymýšlet nové receptury. Argument "vaří se podle zastaralých norem" tedy nemá žádné opodstatnění. 

Malé porce

Výše uvedená vyhláška stanovuje mimo jiné např. průměrné porce masa pro určitou věkovou kategorii, které musí jídelny dodržet. Kuchařky sice mohou jeden den porci masa navýšit oproti průměru; druhý den však musí do jídla dát masa o to méně. 

V případě nespokojenosti je možné si nechat porce převážit; pokud by naopak školní jídelna porce nedodržovala, snadno by překročila finanční limit, který musí dodržovat. 

Nevyhovující jídla

Vyhláška 107/2005 určuje průměrnou měsíční spotřebu vybraných druhů surovin na strávníka, a této určené spotřebě musí odpovídat skutečné stravování ve školní jídelně. Školní jídelna na konci měsíce musí vykázat spotřebu určitého množství tuků, mléčných výrobků či luštěnin "průměrně" na jeden oběd. 

Dodržování této vyhlášky, neboli dodržování spotřebního koše, je předmětem kontroly ČŠI. Žádná školní jídelna tak nemůže tyto normy svévolně porušovat, množství použitých surovin si upravovat - a tedy bohužel nemůže brát ohledy na individuální požadavky jednotlivých strávníků. 

Rodiče i děti v této souvislosti často vznášejí celou řadu požadavků - více i méně zeleniny či masa, méně uzenin, luštěnin... Někdy je možné o těchto požadavcích jednat, ale vždy je potřeba brát ohled na dodržení spotřebního koše a finančních limitů. V jejich rámci je někdy možné udělat změny; někdy však nikoliv, protože např. spotřeba ryb bývá v řadě jídelen už na hranici normy. 

Zakázání některých potravin

Mezi rodiči panují obavy z podávání některých potravin, např. uzenin, margarínů či vnitřností, a z jejich vlivu na zdraví dítěte. Jde přitom spíše o to, jak často se tyto potraviny podávají a zda jsou vhodné pro danou věkovou kategorii; zde je velký prostor pro diskuzi. Jinak lze říci, že všechny potraviny jsou zdravotně nezávadné a vyhovují zákonu o potravinách 110/97.
 

Dietní a alternativní strava

Dětských strávníků, kteří buď potřebují stravu dietní, nebo vyžadují stravu vegetariánskou či veganskou, neustále přibývá. Je nutné zdůraznit, že na přípravu těchto druhů jídel není právní nárok. Záleží pouze na možnostech a pochopení kuchařek, a rovněž zvýšené finanční náklady musí hradit strávník. Příprava dietních jídel navíc vyžaduje odborné znalosti a proškoleného pracovníka, který však v jídelnách obvykle nebývá. Řešením může být donášení vlastní dietní stravy, kterou personál jídelny ohřeje a naservíruje. 

Nemoc a prázdniny

Starší rodiče ještě pamatují, že oběd ve školní jídelně bylo možné odebírat i v době nemoci, a také v období prázdnin. Dnes to již neplatí, a to nikoliv z vlastní vůle jídelen, ale kvůli školskému zákonu. Zákon umožňuje odebírat dotované školní obědy pouze v době školního vyučování, a to jen tehdy, je-li dítě ve vyučování přítomno. Za vyučování se přitom považují i školní výlety či podobné akce. 

V případě nemoci je možné oběd za dotovanou cenu zakoupit pouze první den nemoci, poté již nikoliv; ostatní dny nemoci mohou rodiče zakoupit obědy za plnou, nedotovanou cenu. 

Platím, tak mám právo...

Tato běžně omílaná formulka platí jen ve velmi malém rozsahu. Rodiče náklady na oběd neplatí v plné výši - obědy jsou výrazně dotovány státem, a to až do 60% ceny oběda. Cena oběda či stravenky, kterou platí rodiče, hradí pouze cenu potravin; mzdové a režijní náklady už z nich placeny nejsou. Dětem tedy platí obědy z části rodiče, ale z ještě větší části je platí někdo jiný - a ten si samozřejmě nárokuje právo rozhodovat o tom, jak budou obědy vypadat. 

Moc drahé!

Ceny obědů se mohou i ve srovnatelných jídelnách značně lišit. Důvodem je to, že cena oběda se skládá ze tří částí: cena potravin, mzdy personálu a režie. O cenách potravin i mzdách kuchařek má asi většina rodičů velmi dobrou představu; horší je to s režijními náklady (energie, údržba, stroje, zařízení, vybavení; také např. školení personálu), které velmi závisí na podmínkách konkrétních jídelen. 

Stravování ve školních jídelnách je tedy výsledkem mnoha kompromisů, ve kterých stravovací zařízení jako takové má jen velmi malý prostor ke změnám. Věříme, že shrnutí těchto bodů přinese lepší pochopení situace a větší toleranci ze strany rodičů i našich strávníků. 

(volně převzato z internetu)