Od středověku lidé věřili, že existují dny, kdy mají zlé síly větší moc než jindy. Báli se zla zasílaného na zem v podobě čarodějnic. Věřili tomu, že o filipojakubské noci, z 30. dubna na 1. května, čarodějnice létají na košťatech a slétávají se na kopcích, kde vykonávají nečisté praktiky a rituály. Filipojakubská noc je opředena řadou rituálů a symboliky už od pohanských dob, je prý magická. Její kořeny sahají do keltského svátku Beltain, který se slaví mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Keltové tento den zapalovali nový oheň – symbol síly, energie, života a Slunce. Oheň měl také vše ochránit a očistit. V současné době se k ní váže „pálení čarodějnic,“ kdy se večer zapálí oheň, sejde se rodina, přátelé a sousedé, opékají se buřty. Pro nás to znamenalo, že jsme se vypravili do nedalekého lesoparku, kde jsme se kromě hraní sportovních her zabývali sběrem dřeva. Na zahradě internátu jsme odpoledne zapálili táborák a upekli jsme si buřty. Na večerní setmělé obloze nikdo z nás nezahlédl ani jednu čarodějnici, buď již byly všechny upáleny, nebo je to asi opravdu jen pověra, kdo ví???