Děti jsou děti, i když s příchodem puberty se to tak už někdy nezdá. Jak napadne sníh, celá ta dětská duše ožije a každý se chce ve sněhu vyřádit. Koulování, bobování, dělání „andělíčků“, či jen se prostě vyválet v čerstvém prašanu, no to nemá chybu.

Prví lednový víkend po vánočních prázdninách jsme za cíl naší tradiční turistiky zvolili nejvyšší horu v okolí- Děčínský Sněžník. Vzhledem ke své nadmořské výšce sliboval dostatek sněhu i pro případ, že by dole v údolí žádný nebyl. A tato jistota nezklamala, zatímco dole v údolí ležely jen tu a tam kousky mokrého sněhu, nahoře to byla pravá zimní pohádka.

Cesta byla díky sněhu trochu náročnější, ale rozhodně to stálo za to, což si všichni zúčastnění pochvalovali.

Deštivé odpoledne nám znemožnilo plánovanou relaxaci v přírodě, a proto jsme se rozhodli, že z již připravených těst upečeme vánoční cukroví. V dobré náladě, za doprovodu oblíbené hudby jsme vykrajovali různé tvary budoucích dobrot.

Postupně se zaplnilo 6 plechů, které se střídaly v rozehřáté troubě, která vydávala očekávané dobroty. Část výtvorů byla ihned degustována, ale i tak zbyl dostatek materiálu, který budeme následně slepovat a připravovat na slavnostní večeři.

Protože mezi sebou máme chlapce, jehož zálibou je chytání ryb a jeho vyprávění zaujalo ostatní, naplánovali jsme si na páteční odpoledne tuto činnost.Pobytu u vody předcházela pečlivá příprava v podobě kompletace prutů, výroby těsta a vyhledání údajů o revíru, do něhož jsme se chystali.

U ramene zimního přístavu na řece Labe nás přivítal silný vítr a nepříjemné chladno. I tak si každý se zájmem vyzkoušel činnosti, které jsou pro rybáře při chytání ryb běžné. I když se nedostavil žádný záběr, všichni byli spokojeni a vypadá to tak, že tato návštěva u vody nebyla poslední.

Pro získávání orientace v terénu nám krásně poslouží geocaching. Naše procházky nejsou pak jen tak obyčejné, ale mají nádech dobrodružství, což ocení hlavně chlapci.

Děti podle navigace a kompasu hledají skrytá místa. Rozhodně pro některé z dětí je to na pobytu první hledání, a tak ti, kteří zažili své první “keškové“ dobrodružství, žádají pak rodiče, aby mohli pokračovat. A tak se s námi můžete na malou chvíli všichni proměnit v hledače pokladů a znovu tak v sobě objevit dětské nadšení pro hru.

O víkendu jsme se pustili do přípravy a smažení lívanců. Připravili jsme si těsto, které kynulo. Byli jsme všichni natěšení, jak to dopadne. Ve skupině máme šikovné chlapce i šikovná děvčata, takže se nám vše povedlo podle našich představ a žádný z lívanců se nám nepřipálil. Kdo by nemiloval něco sladkého k jídlu, a lívance jsou skvělou alternativou ke známým palačinkám. Společně jsme vyzkoušeli i dochucení - šlehačkou, džemem anebo jen tak se skořicovým cukrem.

V rámci zájmových činností jsme se s chlapci pustili do výroby dekorativních plachetniček. Tato činnost chlapce velmi zaujala a pustili se do ní s velkým elánem. Nejprve jsme si opracovali dřevěný hranol na základní tvar, poté doplnili detaily a plachty, natřeli dle fantazie a výsledek se opravdu chlapcům vydařil. Prokázali zručnost, trpělivost, fantazii a velké zaujetí. Výrobou jsme strávili celkem asi 10 hodin po několik odpolední, zejména při nepříznivém počasí.

Přestože se počasí již horší, nezapomínáme na pohyb na čerstvém vzduchu a provozujeme turistiku. Tentokrát jsme zvolili trasu po levém břehu Labského kaňonu, z Dolního Žlebu přes Maxičky. Nádherná podzimní krajina a docela i teplé počasí z výletu udělaly velmi příjemný zážitek.

Věnujeme se výtvarné činnosti, rozvoji fantazie, a protože příroda kolem nás hýří barvami, zvolili jsme téma „Barvy podzimu“. Kresba stromu s barevnými listy se chlapcům vydařila a s výsledkem byli velmi spokojeni. Zlepšili si trochu techniku a naučili se něco nového. Kresba jim také pomohla uvědomit si, co právě v přírodě probíhá a že každé období v roce má své hezké stránky.

S dětmi rádi tvoříme a pestrost barev k tomu určitě patří. Malování pěnou je zajímavá činnost. Pro děti i jedna z možností, jak je vytvořit výtvarné dílo pomocí pěny a barev. Rozhodli jsme se vytvořit nejen barevné podklady, ale tyto podklady využít pro tvorbu, která je nyní aktuální. A to vystříhat si z našich krásně barevných podkladů listy různých stromů. Podle šablon jsme si jich vystříhaly spoustu a s nimi jsme si dotvořili krásnou atmosféru podzimu. Práci jsme si užili, nejen díky pěně, ale i díky našim překrásným výtvorům.

Hezké počasí babího léta je jako stvořené k návštěvě nějaké turisticky atraktivní destinace. My jsme zvolili proslulou a unikátní Pravčickou bránu v NP České Švýcarsko.

Jako výchozí bod jsme zvolili Mezní Louku, kam jsme se přepravili autobusem. Cesta po červené značce byla sice zpočátku do kopce a po schodech. Ale poté, co jsme vystoupili na úroveň úpatí pískovcových stěn, se již klikatila víceméně po rovině, podél nádherných skalních útvarů. Cesta nabídla nespočet krásných výhledů a sama o sobě byla krásným zážitkem, což ocenili i jinak věčně nespokojení puberťáci.

U vstupu do samotného areálu Pravčické brány jsme museli vystát frontu u pokladny, ale výhledy ze skalní stěny přímo naproti Pravčické bráně byly úchvatné.

Poté, co jsme se náležitě pokochali výhledy a vstřebali jedinečnou atmosféru tohoto unikátního útvaru, jsme se kratší cestou vydali dolů, do Hřenska. Po krátkém čekání na autobus jsme se unavení, ale plni dojmů vrátili do Děčína.

Další známou lokalitou poblíž Děčína je zřícenina mlýna, známého z několika pohádek. Vydali jsme se k němu trochu oklikou. Z Mezní Louky přes Malou Pravčickou bránu a loupežnický hrádek Šaunštejn. Cesta to byla náročná, nejprve strmý výstup a poté stejně strmý sestup do Vysoké Lípy. Odtud pak další strmý sestup do údolí řeky Kamenice.

Zde si chlapci prohlédli a prolezli ruiny mlýna, snědli poslední zásoby z batůžků a poté jsme se přes Kamenickou stráň vydali do Růžové na zastávku autobusu. Odtud jsme se pak znaveni náročným pochodem, vrátili do Děčína.

Pro získávání orientace v terénu nám krásně poslouží geocaching. A tak naše procházky nejsou jen tak obyčejné, ale mají nádech dobrodružství.

Děti podle navigace a kompasu hledají skrytá místa, objevují větší či menší krabičky, a dokonce i malé zkumavky. Rozhodně pro některé z nich je to na pobytu první hledání, a tak zažívají své první “keškové“ dobrodružství. Často pak osloví i své rodiče a požádají je, aby šli s nimi hledat také. A tak se můžeme na malou chvíli všichni proměnit v hledače pokladů a znovu tak v sobě objevit dětské nadšení pro hru.

Ve sváteční nedělní den si s dětmi vždy připravíme něco dobrého. Tentokrát to byla dvoubarevná bábovka. Pečlivě zapíšeme recept, nachystáme ingredience a pak se už můžeme pustit do samotné přípravy. Všichni rádi pomáhají. Napětí nás čeká při pečení v troubě a největší očekávání je při vyklápění celé bábovky, kdy nás pak čeká dobré a sladké překvapení.

Dnes děti vyrobily dárek maminkám k MDŽ. Vybrali jsme srdce z lásky. K jeho vyrobení jsme použili tvrzený polystyren, ze kterého si děti vyřízly předběžný tvar, který rašplí opracovaly a smirkovým papírem vyhladily. Dále celý povrch pokryly malířským tmelem, aby se zdůraznila plastičnost výrobku. Po zaschnutí jsme srdce nabarvili, pověsili na připravenou větvičku a dozdobili přívěsy a stužkami. Práce děti bavila a z hotového výrobku měli všichni radost.

Postavit si skutečného sněhuláka letos asi příroda nedovolí, takže jsme se rozhodli si nějakého namalovat. Volili jsme techniku suchého pastelu na barevný papír a výsledek se docela podařil. Nebo ne? Každopádně sněhuláci malovaní se neroztají … :-)

Zima bez sněhu, teploty nad nulou, tak proč nevyrazit na nějakou túru. Jako cíl jsme si vybrali pohádkový Dolský mlýn, místo, kde bylo v minulosti natočeno několik českých pohádek. Výchozím bodem byla obec Růžová, a tak jsme do itineráře zařadili také rozhlednu Růženka. Cesta vzhůru byla bahnitá, bahno se lepilo na boty a z rozhledny nebylo díky mlhavému počasí mnoho vidět, takže tento bod cesty úplně nesplnil naše očekávání. Vyrazili jsme tedy za svým hlavním cílem. Zřícenina mlýna v malebném údolí sevřeném vysokými skalami nikdy nezklame a i tentokrát všechny okouzlila, zimnímu termínu navzdory. Tak zase někdy příště…

Protože počasí moc nepřálo delšímu pobytu v přírodě, rozhodli jsme se, že odpoledne věnujeme výrobě dinosaurů z lepenkového papíru. Na internetu jsme si prohlédli množství obrázků prehistorických živočichů a všichni si vybrali vzor pro své tvoření. Na kancelářský papír si každý nakreslil šablonu, která byla následně vystřižena a obkreslena na lepenku. Z ní byly vyřezány jednotlivé díly a konečné tvary. Po jejich dokompletování a slepení následovalo vybarvení. Protože práce všechny bavila, domluvili jsme se, že bychom si tvoření z kartonu mohli v budoucnu ještě někdy zopakovat.

Od pátku byla část skupiny na zasloužené dovolence, a tak jsme se v sobotu v oslabeném počtu vypravili poznávat zvířata vystavená v expozici Rajské ostrovy, která je součástí ZOO Děčín a nachází se v Podmoklech. Strávili jsme zde příjemné odpoledne, viděli jsme mimo jiné i akvarijní rybky, hady, leguány a želvy. Po cestě jsme navštívili dětská hřiště a vyzkoušeli jsme na atrakcích svoji obratnost a sílu.

V sobotu 11. 1. 2020 jsme se se skupinou vydali na turistický výlet z Ludvíkovic přes Kvádrberk do Děčína, trasa čítala cca 9 km. Vyjeli jsme autobusem do Ludvíkovic a pod místním obchodem jsme se vydali podél potoka směrem do Děčína. V polovině cesty jsme se ocitli na skalách nad kaňonem Labe odkud je velmi pěkný pohled do údolí. Odtud jsme postupovali pomalu po skalních vyhlídkách směr Děčín. První nově opravenou vyhlídkou je Labská stráž, pak cesta vede po skalnatém hřebeni, kde jsou průhledy na řeku Labe mezi vzrostlými stromy a cestu uzavírá vyhlídka Kvádrberk. Pro celkem pěkné počasí a dobrou náladu všech účastníků se výlet vydařil, všichni byli spokojeni.

Nedělní chladné, ale slunné odpoledne jsme věnovali návštěvě místního útulku pro opuštěná zvířata. Připravili jsme si pamlsky v podobě piškotů a plni očekávání jsme vyrazili na cestu. Nejprve jsme si prohlédli psí obyvatele zařízení a zahltili místní personál spoustou dotazů na téma, jak se zde který pejsek ocitl a jak je možné takovéto zvíře získat do péče. Bohužel nám nebylo umožněno navštívit místní kočky, neboť všechny byly v karanténě. Oproti očekávání, že nám bude k venčení zapůjčen jako vždy nějaký malý pejsek, nám byl přidělen statný ovčák. Na trase po cyklostezce ve směru na Březiny, kolem řeky Ploučnice, dokonale prověřil fyzickou kondici všech. Po celou dobu procházky vytrvale táhl a užíval si možnosti pohybu v přírodě. Někteří psovodi byli nakonec rádi, že jsme ho vrátili, a že si na zpáteční cestě na internát mohli „odpočinout“. Téměř 13 kilometrů dalo všem zabrat. Po splnění povinností a večeři všichni přivítali možnost relaxovat v klidu u filmu. Užili jsme si pěkné odpoledne.

Dnes se děti seznámily s novou výtvarnou technikou, které se správně říká nepravý Patchwork - vzor Artyčoku. Jedná se o zdobení polystyrenové koule nastřihanými proužky stuhy. Takto nastříhanou stuhu si děti skládaly a připichovaly ji podle předkresleného vzoru na polystyrenovou kouli od spodu na vrch. Zde bylo dílo zakončeno mašlí ze stuhy. Práce byla náročná na přesnost a čistotu práce. Tato technika děti bavila a s výsledkem své práce byly spokojeny.

Dnes si děti vyrobily z kusu dřeva a větví vánoční svícen. Jednotlivě na uříznutý kus kmene stromu upevňovaly různé větvičky, drobné přízdoby a ověsky. Nakonec se do předem připraveného otvoru umístila svíčka a svícen byl kompletní. Práce děti celkem bavila a šla jim od ruky, s výsledkem byli všichni spokojeni, ale především šlo o to, aby mohly darovat něco, co vyrobily samy.

Hezká a zábavná činnost - vyprávění a povídání o sobě. To všechno na čtvrtce, kterou si děti vymalují podle své fantazie. Čistě dětské vyprávění, které může sblížit všechny děti ve skupině, dozvíme se tak, co rádi jí, jakou poslouchají hudbu nebo jací jsou čtenáři anebo sportovci. Některé výtvory jsou opravdu krásně barevně laděné, za pozornost ale stojí rozhodně všechny.

Pečení a sladké dobroty - to je často pro děti velmi oblíbené. Takže, když naplánujeme vaření či pečení, děti se nemohou dočkat. Zapojí se všichni, děvčata i chlapci. Pak se také těší, jaké udělají doma překvapení rodičům a sami jim připraví něco dobrého. Při vaření si vyprávíme, co kdo má rád k jídlu anebo co kdo sám už uvařil a umí dobře připravit. No a jak to dopadlo teď? Samozřejmě - jako vždy skvěle.

Po delší době jsme si domluvili návštěvu útulku v Děčíně na Starém městě. Již před odchodem jsme dopředu věděli, že momentálně je stav opuštěných pejsků malý a že nedisponují pejskem vhodným k venčení mimo prostory útulku. Byli jsme tím trochu zklamáni, ale alespoň jsme si prohlédli chovance, kterých bylo skutečně jen pár. Vyslechli jsme si informace o nalezených jedincích, měli jsme možnost podívat se na malá koťata. Na zpáteční cestě jsme si tradičně vyzkoušeli atrakce na hřišti Na Kocandě. Odpoledne rychle uteklo a my jsme si užili příjemné podzimní odpoledne.

Další z víkendů jsme se rozhodli navázat na naše předchozí, víceméně tradiční, výpomoci v místní ZOO. Po delší době nám přálo počasí a téměř jarní slunce vytvořilo krásný den, jako stvořený pro práci na čerstvém vzduchu. Čekala na nás vydatná porce napadaného listí. Občas zazněly poznámky, proč že to vlastně děláme, když nemusíme, ale i tak jsme se úkolu zhostili zodpovědně a odměnou nám byla možnost druhý den navštívit zdarma prostory ZOO a Rajských ostrovů. I v neděli nám počasí vyloženě přálo, a tak jsme si pěkně užili odpoledne na čerstvém vzduchu, mezi zvířaty. Nejvíce pozornosti získali klokani, medvěd a opice. Protože naše výpomoc byla kladně hodnocena, dojde v brzké době k zopakování akce, vždyť listí je na stromech ještě dost.

Krásného počasí přelomu září a října jsme využili k túrám do přírody. Prvním cílem se stal hrad Helfenburk u Úštěku. Po zaparkování poblíž vesnice Skalka jsme se po žluté turistické značce vydali k hradu. Cesta vedla hlubokým údolím obklopeným lesy a skalisky. K hradu pak nás čekalo prudké stoupání, na jehož konci nás čekala malebná, majestátní zřícenina s vysokou věží, hradbami a zbytky dalších staveb. Hrad je volně přístupný a v docela dobrém stavu, navíc na něm neustále probíhají nějaké práce s cílem zachovat tuto památku do budoucna.

Dalším cílem se stal Děčínský Sněžník, stolová hora s krásnou, kamennou rozhlednou. Využili jsme jednu z posledních jízd cyklobusu a od zastávky na rozcestí ke Kristinu Hrádku jsme po zelené turistické značce vystoupali nahoru k rozhledně. Tato trasa vedoucí úzkou pěšinou mezi skalisky a po okraji stolové hory nabízí spoustu krásných vyhlídek a je určitě zajímavější než frekventovanější cesta po asfaltce. Vzhledem k tomu, že krásného počasí využilo, kromě nás i velké množství dalších turistů, vzdali jsme nakonec čekání na výstup na rozhlednu a spokojili se s výhledy z vyhlídky pod ní. Cestu z rozhledny jsme pak absolvovali pěšky, krásnou podzimní krajinou a se snižující se nadmořskou výškou také se skoro letním teplotami.

Krásné počasí, krásné zážitky a spousta dojmů, které v člověku dlouho zůstanou, to byl jednoznačně pozitivní přínos. Brzy určitě zase někam vyrazíme.

V sobotu jsme společně podnikli turistický výlet do Jetřichovic. Zde jsme navštívili pozůstatky Dolského mlýna proslaveného například pohádkou Pyšná princezna nebo Peklo s princeznou. Cesta nás vedla malebnou skalnatou krajinou, protkanou bublajícím potokem.

Počasí nám přálo a cíle výletu jsme bez problémů dosáhli, zde jsme si prohlédli pozůstatky mlýnu a nadýchali se tajemné atmosféry. Výlet se všem líbil, děti byly spokojené a sobotní den si užily.

Tento projekt byl vytvářen dětmi po několik dní. Zpočátku jsme si zvolili dřevěnou desku odpovídající obrazci, který budeme tvořit. Jako obraz si děti vybraly oblíbené postavy ze hry a filmu Angry Birds.

Desky jsme nejdříve natřeli barvou, aby byly celistvé, poté jsme na ně přenesli obraz namalovaný na papíře. Linii obrazu jsme zvýraznili natloukáním hřebíčků v určitém rozestupu. Po natlučení všech hřebíčků začaly děti vyplétat obraz kolem hlaviček hřebíčků zvolenou bavlnku.

Výsledek se dostavil postupně a byl famózní. Všem se tato práce moc líbila.

Nedělní odpoledne, druhý den po náročném výletu na Pravčickou bránu, jsme se trochu odpočinkově vydali na Děčínský zámek, prohlédnout si nádvoří a hlavně nádherné zámecké terasy. Počasí nám přálo a všem se prostředí zámku a jeho okolí moc líbilo. Všichni si přáli, abychom se tam v brzké době vydali ještě jednou. Uvidíme, ale myslím, že až podzim zbarví listí do pestrých barev, bude čas na další návštěvu, neboť i podzim je zde nádherný.

Hezké počasí počátku září jsme využili k návštěvě NP České Švýcarsko. Zvolili jsme poměrně náročnou trasu z Vysoké Lípy.

První zastávkou na trase se stal Loupežnický hrad - Šaunštejn. Výstup po strmých schodech a žebřících byl náročný, pro některé slabší povahy se stal doslova stezkou odvahy. Krásné vyhlídky z vrcholu hradu se však dočkali všichni, a protože jsme zvládli i sestup, mohli jsme pokračovat k Malé Pravčické bráně.

Cesta vedla dále strmě vzhůru a byla další velkou zatěžkávací zkouškou - opět úspěšně překonanou. Z Malé Pravčické brány jsme po červené turistické značce pokračovali směrem na Mezní Louku a odtud dále k samotné Pravčické bráně, nejznámějším útvaru NP. Po krátkém odpočinku jsme dále pokračovali prudkým kopcem dolů, silnicí na Hřensko.

Na autobusovou zastávku jsme unavení dorazili včas, a tak jsme se po příjezdu autobusu mohli pohodlně usadit a cestou do Děčína si trochu odpočinout. Někteří ani nemohli uvěřit, co právě úspěšně zvládli, a věřím, že v každém z nich cesta nádhernou přírodou zanechala hluboký a hlavně pozitivní dojem.

Protože nejsme žádní lenoši a rádi poznáváme okolí a přírodu, tak jsme se i tentokrát vydali užít si krásné zářijové počasí. A opravdu se zadařilo. Na dlouhý pochod, který nás čekal, jsme nemohli mít lepší. Benešovská rokle – 1. ročník - a hned jsme si odvážně vybrali trasu 16 km. Na této trase jsme viděli mnoho krásných výhledů do kraje s rozličnými názvy - Medvědova a Ploučnická vyhlídka nebo zřícenina hradu Ostrý. Unavené a bolavé nožky mladých výletníků, toto vše patřilo k sobotnímu výletu. Jako odměnu děti dostaly nejen zmrzlinu v blízké cukrárně – mimochodem vynikající, ale každý si také odnesl diplom a dřevěnou medaili. Budeme se společně těšit na další ročník.

Začal nám nový školní rok, přivítali jsme nové děti a také jsme si naplánovali spoustu aktivit. Mezi již tradiční patří sladké nedělní odpoledne. Lívance – klasika, která nezklame. Po přípravě těsta a jeho vykynutí, jsme se pustili do smažení. Vše se zdařilo a my jsme si pak lívance vychutnali se sladkým džemem a se šlehačkou. Takže před spaním byla sladká tečka a určitě pak i sladké sny.

V době od 15. 7. do 19. 7. 2019 proběhl 2. běh letního zážitkového pobytu dětí v Liběchově.

Po pondělním odjezdu z Děčína jsme se ubytovali v okálu v prostorách místní DDŠ a odpoledne na nás čekala prohlídka historického centra města Mělník. Navštívili jsme kostel svatého Petra a Pavla, jeho věž a kostnici a viděli jsme soutok řeky Labe s Vltavou. Na zpáteční cestě nás čekal zámek v Liběchově, přesněji jen jeho pěkné exteriéry, neboť od extrémních povodní v roce 2002 je pro veřejnost uzavřen.

V úterý jsme dopoledne odjeli do Prahy na letiště Kbely. Po prohlídce zdejšího muzea letecké techniky jsme přejeli do Lešan, kde je v expozici Vojenského technického muzea více než 700 historických tanků, kanonů, motocyklů, obrněných, nákladních a osobních vojenských vozidel, raketová technika, spojovací a ženijní prostředky a logistický materiál pocházející z období od roku 1890 až do současnosti.

Středeční dopoledne vyplnila exkurze do papíren ve Štětí, které jsou jedním z největších provozů svého druhu v Evropě. Odpoledne nás čekal výšlap do okolí obce Želízy a relaxace na místním koupališti.

Ve čtvrtek jsme dobu do oběda věnovali sportovním činnostem na místním hřišti, kde proběhla malá olympiáda. Všichni se snažili, co jim síly stačily. Po obědě nás čekala Mladá Boleslav, přesněji muzeum vozidel značky Škoda. I děvčata ocenila zdejší exponáty a všichni využili možnosti potrápit své mozkové závity při skládání hlavolamů v části expozice pro děti. Při návratu jsme po dobré zkušenosti navštívili opakovaně koupaliště v Želízech, kde proběhla i závěrečná disciplína naší olympiády, plavání na čas. Namísto klasické večeře nás čekalo posezení u grilu a příjemný večer s vyhlašováním pořadí v jednotlivých disciplínách sportovních soutěží.

Po závěrečném pátečním úklidu celého domku jsme odjeli zpět do Děčína a tím byl celý pobyt u konce. Všichni se po celou dobu pobytu chovali naprosto ukázkově a užívali si pestrého programu, někomu se ani nechtělo odjíždět, pobyt se některým dětem zdál krátký.

Druhý prázdninový týden jsme se skupinou chlapců absolvovali již tradiční letní zážitkový pobyt. Ubytování jsme měli tentokrát zajištěné v DDŠ Liběchov, v samostatném domku v areálu. Prostory byly sice malinko stísněné, ale to vůbec nikomu nevadilo.

První den, po ubytování, jsme se seznámili s okolím Liběchova a navštívili jsme sousední Želízy, kde jsou k vidění ve skalách vytesané Čertovy hlavy. Navštívili jsme také uměle vytesanou jeskyni Klácelka, která je, stejně jako zmíněné Čertovy hlavy, prací sochaře S. Levého.

Na druhý den jsme vyrazili na krásný hrad Kokořín. Prohlídka hradu v malebném okolí plném skalních útvarů byla parádní a všichni jsme si odnesli pěknou vzpomínku. Bohužel počasí nám nepřálo, a tak z koupání, které jsme měli naplánováno po návratu z výletu, nebylo nic. Chlapci však nezaháleli a proháněli se s míčem po hřišti.

Ve středu jsme měli v plánu sportovní soutěže, na které se chlapci moc těšili. Soutěžili v disciplínách - slalomový běh, trojskok z místa, klikování a házení na přesnost. Všichni se snažili předvést co nejlepší výsledky a získat dobré umístění. Po obědě jsme pak vyrazili na malou pěší túru prohlédnout si skalní útvary zvané Pokličky.

Čtvrtek byl v plánu výlet do Mělníku, prohlédnout si soutok Labe s Vltavou a navštívit místní kostnici. Kostnice v chlapcích zanechala velký dojem a bylo vidět, že je přiměla se zamyslet nad životem. Kromě kostnice jsme si nenechali ujít vyhlídku z kostelní věže, což byl docela výkon, protože na ni vedlo 180 schodů. Výhled však za to určitě stál. Večer jsme pak, po dobré večeři na grilu provedli vyhodnocení sportovních soutěží, rozdali diplomy a ceny v podobě pamlsků a drobných dárků. Provedli jsme také zhodnocení pobytu, podiskutovali o zážitcích a ocenili také ty chlapce, kteří za dobu pobytu získali nejlepší hodnocení.

Přestože nám počasí zcela nepřálo a chlapci se občas trochu mezi sebou poškorpili, dá se říci, že pobyt se vydařil a přinesl všem účastníkům spoustu nových zážitků.

1. 7. – 4. 7. 2019 - provoz obou ambulantních oddělení SVP

7,00 – 15,30

8. 7. – 26. 7. 2019 - provoz SVP zajišťuje ambulantní oddělení v Děčíně

otevřeno PO – PÁ 7,00 – 15,30

(ambulantní oddělení SVP UL je zavřené)

v případě potřeby nás v této době kontaktujte na tel. čísle 412 557 170

                                                                                     412 557 173

29. 7. – 16. 8. 2019 - provoz SVP zajišťuje ambulantní oddělení v Ústí nad Labem

otevřeno PO – PÁ 7,00 – 15,30

(ambulantní oddělení SVP DC – zavřené)

v případě potřeby nás v této době kontaktujte na tel. čísle 475 240 010

                                                                                     475 240 016

od 19. 8. 2019

provoz ambulantních oddělení SVP v Ústí nad Labem i v Děčíně

obvyklá pracovní doba  PO – ČT - 9,00 -17,00

                                      PÁ – 8,00 – 16,00

Díky hezkému počasí jsme využili zahradu SVP a s dětmi jsme si vyzkoušeli hru badminton. Pro tuto hru je potřeba trpělivost a nejen to, také výdrž, obratnost a rychlost a ještě zrnko toho podstatného, chuti do hry a tu naštěstí všechny děti mají. A tak se všichni snažili, někteří méně či více úspěšně. Ale nakonec všichni u hry vydrželi. Bylo to fajn odpoledne.

I tentokrát se stalo, že vyšel jeden den na krásné 12 té narozeniny jednoho z chlapců. Všichni jsme si to užili. Děti připravily, jako překvapení, drobná psaná přáníčka plná kytiček, barev a krásných přání pro oslavence. Dort byl krásný, sladký s marcipánovými zvířátky a každý dostal kousek. Povídali jsme si a večer tak strávený byl plný smíchu a zábavy. Oslavenec si to opravdu užil a my s ním.

A je to opět tady, sladké nedělní odpoledne – lívance, klasika, která nezklame. Děvčata zadělala těsto a sledovala, jak kyne kvásek. Těsto se povedlo krásně nadýchané a hlaďoučké. Všichni si vyzkoušeli smažení a rozhodně každý ochutnal. Na ochutnávku byly lívance studené i teplé. Měli jsme skvělý jahodový džem a šlehačku jako sladkou tečku. Stálo to za to a všichni měli plná bříška.

Sobotní pěkné počasí nás vylákalo na Děčínské slavnosti, které se konaly v Křížové ulici, na Smetanově nábřeží a v okolí zámku. Shlédli jsme vystoupení hudebních skupin, na stanovišti airsoftových nadšenců jsme si prohlédli jejich zbraně a vybavení, které používají při provozování svého koníčku. Každý měl možnost si některé z nich při střelbě na terč vyzkoušet. Na dalším zajímavém stánku nás čekala ukázka historických středověkých zbraní a oděvů, které se používaly při bojích. Hasičský záchranný sbor prováděl ukázky své techniky a nejzajímavější atrakcí byla pro nás možnost projet se na Labi v jejich motorovém člunu. Odpoledne rychle uběhlo a shodli jsme se na tom, že jsme ho strávili velice příjemně.

Tuto neděli jsme znovu s dětmi navštívili Děčínskou ZOO, kde jsme opět přiložili ruku k dílu a společnými silami obou skupin jsme uklidili lesopark za dětským hřištěm. Jednalo se o shrabání listí a jeho odvoz na určené místo. Práce to byl kus, ale společnými silami jsme za chvíli neměli co dělat. Práce děti těšila a s výsledkem byli všichni spokojeni, protože jsme pomáhali pro dobrou věc. Za odměnu budeme moci v příštích dnech zdarma navštívit jak ZOO, tak i Rajské ostrovy.

V sobotu 18. 5. 2019 jsme společně podnikli turistický výlet z Ludvíkovic přes Labské vyhlídky do Děčína. Cesta nás vedla lesní stezkou v romantické přírodě, kdy jsme zanedlouho dorazili k první vyhlídce, k Labské stráži, odkud je nádherný výhled na kaňon Labe směrem do Hřenska. Po prohlídce jsme pokračovali směrem na Děčín a došli k vyhlídce, která nese jméno Sněžnická vyhlídka. Zde je krásně vidět na část Děčína - Přípeř a také na stolovou horu Sněžník i s rozhlednou. Zde jsme posvačili a záhy se vydali na poslední vyhlídku Kvádrberg, odkud je opět krásný výhled na celý Děčín. Výlet se všem líbil a přálo nám i krásné počasí.

Děčínské slavnosti patří ke každoročním nejnavštěvovanějším akcím. Vždy se děje něco zajímavého. I děti se dlouho těšily, až na slavnosti půjdeme. Nejvíce je zaujalo vyřezávání ze dřeva, tentokrát bylo na téma děčínské zoo. Byl to úžasný zážitek a výtvory ze dřeva byly opravdu nádherné. Počasí nám přálo, a tak jsme se zastavili na louce pod zámkem po oba dva dny, a tak jsme mohli vidět, jak se dílo pomalu rodí a získává svoji podobu. Ke všemu se všude i linula krásná vůně dřeva. Prostě dokonalý víkend.

Děti chtěly na svátek matek překvapit své maminky drobným dárkem, a tak jsme udělali krásné papírové srdce. Srdíčko bylo z papírových ruliček, které si děti průběžně připravovaly. Někdy to bylo opravdu náročné, ne všem se ruličky dařily, ale nakonec se vše podařilo. Papírové ruličky jsme daly na drátkem vytvarované srdce, které se postupně obmotávalo. Finální práce byla - srdce z papíru nastříkat a nechat uschnout. Dárek byl hotov a překvapení se zdařilo. Podívejte se sami.

V květnu jsme si udělali strom lásky, který zdobí naši chodbu. Strom je pro všechny a každý na něj mohl dát přáníčko pro kohokoli, na koho si vzpomněl a koho má rád. Patří tam nejen maminky, tatínkové, babičky, dědečkové, kamarádi a kamarádky, ale i zvířátka. Prostě je to strom, který nás má těšit a zpříjemňovat atmosféru. Strom jsme si vytvořili a namalovali, práce nás bavila a strom nám bude dělat radost ještě dlouhou dobu.

Dnes jsme s dětmi navštívili Děčínskou ZOO. Po předchozí domluvě jsme nabídli výpomoc drobnými pracemi, které děti zvládnou s následnou prohlídkou umístěných zvířat. Děti se těšily, že můžou společně pomoci a za odměnu si mohou projít celou zoologickou zahradu a podívat se na umístěná zvířátka.

Nejprve jsme společně zametli chodníky a hlavní stezky, což ani tak dlouho netrvalo a následně jsme se mohli zúčastnit komentovaného krmení medvěda, a pak jsme si prošli celou ZOO, prohlídli si zvířata a něco si k nim řekli. Celá akce děti bavila, s výsledky naší práce byli v ZOO spokojeni. byli všichni spokojeni a ke všemu nám přálo slunečné počasí.

Středu, den státního svátku, jsme využili k výpravě na rozhlednu Chlum nad Děčínem. Velký Chlum skýtá nádherné výhledy na České středohoří s Kletečnou a Milešovkou, pohledem na západní straně lze spatřit Krušné hory a Děčínský Sněžník. Namísto předpovědi deštivého počasí nás celým dnem provázelo sluníčko, a tak se nám dobře šlapalo. Cestu po rovině kolem Labe záhy vystřídalo prudké stoupání lesem a prověřilo vytrvalost a fyzickou kondici turistů. Po čím dál tím častějších klasických dotazech, kdy už tam „budem“ a komentářích o tom, že cesta je náročná, jsme se vyšplhali na vrchol. Po cestě jsme nasbírali dřevo a na vrcholu pod věží jsme si rozdělali oheň a opekli buřty. Odměnou nám byl nádherný rozhled. Při návratu jsme se zastavili na Starém Městě na hřišti U Kocánka. V jeho sousedství jsme měli možnost navštívit zrekonstruované lehké opevnění z roku 1938, tzv. ŘOPík, který je vybaven autenticky tak, jak byl v době aktivního používání naší armádou. Zejména chlapci byli z této možnosti doslova u vytržení. Užili jsme si krásný den.

Při poznávání okolí s dětmi vyrážíme na blízké vyhlídky a také na rozhledny. Sokolí vrch leží nad Děčínem a je to moc hezká rozhledna. Počasí nám přálo, a i když bylo chladno, na výlet to bylo ideální. Cesta byla dlouhá, z velké části vedla do kopce a opravdu nám dala zabrat. Měli jsme štěstí, rozhledna byla otevřená a výstup na ni opravdu za to stál. Nahoře nás sice přivítal vítr, ale rozhled do kraje to vše vynahradil. Cestou zpět děti opět nabraly sil a rozhodně to byl zajímavý zážitek.

Sladké pečení o víkendu je již tradicí, atak jsme si s dětmi připravili z kynutého těsta trdelník. Sice jsme ho neměli namotaný jako u stánku, ale každý si svůj kousek, dlouhý rozválený váleček, sám uložil na plech. Vše pak stačilo už jen posypat skořicovým cukrem a čekat na výsledek. Upečeno bylo rychle a výsledek byl opravdu báječný, křehký a nadýchaný.

Často chodíme na různé procházky, abychom poznali okolí, a tak jsme zavítali relaxovat na louku pod zámek. Tentokrát jsme měli opravdu celé odpoledne krásné počasí, i když se v jednu chvíli trochu škaredilo, bylo teplo. S dětmi jsme se pak vydali do zámecké zahrady, kde jsme obdivovali stromy, které jsou v květu, a je zde opravdu mnoho druhů. Viděli jsme také domeček pro čmeláky, hmyzí domek pro jiné druhy a také překrásné pávy. Měli jsme štěstí a mohli jsme si pávy prohlédnout opravdu velmi zblízka, a vidět tak nádherně zbarvená paví pera, chloubu těchto opeřenců. Bylo to opravdu hezky strávené odpoledne.

V obavách jsme očekávali, zda se umoudří přeháňky předcházejících dní a zda bude možné uskutečnit tradiční Filipojakubské pálení čarodějnic. V pondělí jsme během her v lese nasbírali dostatečné množství dřeva. V úterním slunečném odpoledni jsme začali na klubovně vyrábět čarodějnice. Každý zapojil svoji fantazii, práce šla dobře od ruky a brzy bylo na světě pět originálů, čekajících na své upálení. Vybaveni dobrou náladou jsme si na zahradě nejprve zahráli míčové hry a následně byl zapálen oheň. Opekli jsme si buřty a pozorovali, jak výtvory dětí doslova v mžiku zmizely na hranici. Strávili jsme příjemné odpoledne a nikomu se ani nechtělo odcházet na internát.

O Velikonocích by člověk neměl zapomenout také na tradiční jídlo či pečení. K Velikonocům tradičně patří pečení mazanců. Děti se moc těšily, a tak jsme si připravili pečení z kila mouky a toto množství nám vyšlo na to, aby každý měl svůj malý mazanec. Ráno zadělali krásně hladké těsto, přidali jsme do něj rozinky a mandle a samozřejmě jsme na vrch mazance vytvořili tradiční křížek. Vše se nám vydařilo a každý si pochvaloval večerní mlsání. Děti pak mohly posoudit pečený kupovaný mazanec versus náš domácí. Který myslíte, že vyhrál. Ano, chuťové buňky dětí rozhodly – náš byl samozřejmě lepší.

O Velikonocích jsme si vyzkoušeli techniku malování na vajíčka voskem. Nejprve jsme si obarvili vyfouknutá vajíčka ve slupkách z červené cibule. Vajíčka se povedla a hnědě zlatavá barva děti opravdu překvapila. Nevěděly, že obyčejná cibule může takto obarvit vejce. Pak jsme si připravili tužky se špendlíkovými hlavičkami a také nahřátou barvičku z voskovek. Děti malování opravdu chytlo, zpočátku si musely přijít na to, jakou techniku použijí a jak budou pracovat, ale to si někteří rychle osvojili a mohli jsme obdivovat, jaké nápady se tvoří pod rukou malých umělců.

O Velikonocích jsme s dětmi navštívili místní ZOO. Bylo už teplo a děti se těšily na zvířata, především na medvědy. Ty jsme tedy neviděli, ale děti nadchnul hlavně malý bílý klokánek. Měli jsme velké štěstí, že malý klokan opustil bezpečí máminy kapsy a vydal se zkoumat okolní svět a my jsme ho mohli pozorovat. Užili jsme si také pozorování šelem a dravců. Bylo to skvělé odpoledne, ve kterém jsme stihli navštívit i “Rajské ostrovy“, kde jsme se mohli setkat s tropickými rybkami a s různými dalšími zajímavými živočichy.

Téměř letního počasí v neděli jsme využili k výpravě do místního útulku a venčení zapůjčených pejsků. Byla nám přidělena dvě odrostlá, velice aktivní štěňata. Zpočátku, než se procházkou trochu unavila, bylo někdy až komplikované, udržet je a přimět k poslušnosti. Probouzející se jarní přírodou jsme došli podél řeky Ploučnice do Březin. Zde si pejsci dopřáli osvěžující koupel v chladivé vodě. Po jejich vrácení do útulku jsme využili na zpáteční cestě zbývající čas k návštěvě několika dětských hřišť a k prověření obratnosti a fyzické kondice. Ač se to nezdálo, ušli jsme v poklidném tempu skoro 14 kilometrů. Bylo to příjemně strávené odpoledne a shodli jsme se na tom, že by bylo dobré v budoucnu takový výlet zopakovat.

Volný čas děti rády tráví sportovní činností. Je to zábava, vydají spoustu energie a také mezi sebou soutěží, kdo je rychlejší, silnější, či obratnější. Vždy je to zábava a děti si ji dokáží užít. Stejně tak si užíváme hledání „kešek“, a tak naše procházky nejsou jen tak obyčejné, ale mají nádech dobrodružství. Děti podle navigace a kompasu hledají skrytá místa, objevují větší či menší krabičky a dokonce i malé zkumavky. Pro některé z nich je to na pobytu první hledání, a tak zažívají své první “keškové“ dobrodružství. Rozhodně je to prima zábava a objevování.

Malé mlsaly vždy na sto procent nadchne sladké pečení a mezi sladké dobroty patří jistě i palačinky. Na recept se vrhla s nadšením děvčata, pomáhala si a připravila tak podle receptu báječné hladké těsto, které jsme hned začali připravovat. Všichni měli hlad a chuť, a i když někteří tvrdili, že to neumí, nakonec si všichni připravili svoji porci jídla. Udělali jsme si tři varianty palačinek - s oblíbenou nutelou, s jahodovým džemem a se skořicovým cukrem. Všem chutnalo a těší se na další společné sladké pečení. Musíme se jen dohodnout, co to bude.

Už mnohem příznivější počasí o velikonočních prázdninách nám umožnilo užít si naplno výšlap na zříceninu hradu Helfenburk u Úštěku. Hrad leží na ostrohu v hlubokém údolí, cesta však byla příjemná a nepříliš náročná. Zříceninu jsme si prohlédli a prozkoumali její zákoutí a rozhodně to stálo za to. Teplé počasí pak při zpáteční cestě děti zlákalo ke krátkému brouzdání v potoce, což zážitek z výletu jen umocnilo.

I přes poměrně kruté ochlazení počátkem dubna, jsme neseděli doma za kamny, ale vyrazili do okolní přírody na jeden z našich turistických výšlapů. Výchozím bodem byla obec Bynovec, kam jsme se vypravili autobusem. Hlavním cílem naší cesty byl skalní útvar zvaný Slunečná brána. Slunce bohužel nesvítilo, a tak jsme nemohli na vlastní oči vidět jeho paprsky prosvítající skrz bránu. Přesto pobyt v přírodě stál za to a ani poměrně velká zima na tom nemohla nic změnit.

Dalším turistickým cílem byl Dolní Žleb, kam jsme se dopravili vlakem a zpáteční cestu absolvovali nejprve po žluté značce do Čertovy Vody a poté po zelené do Přípeře. Teplé počasí a probouzející se příroda byla příjemnou kulisou a cesta všem rychle ubíhala. Ke konci túry se již ke slovu hlásily bolavé nohy, nicméně každý vydržel a byl jistě na svůj výkon náležitě hrdý.

Chladnější a deštivé dny jsou ideální chvílí na nějaké to tvoření, a tak jsme se na přání dětí jednoho odpoledne dali do malování pastelem. Jako předlohu jsme zvolili jablko a popustili uzdu kreativitě. Děti kreslení moc bavilo a na své výtvory byly patřičně pyšné. Aby také ne :-)

Víceméně relaxační zaměření nedělního odpoledne nás zavedlo na historicky zajímavá místa v Děčíně. Nejdříve vedla naše cesta k tzv. Hladovému kameni, který jsme, s ohledem na vysoký stav vody, neměli možnost spatřit. Dále jsme prošli Křížovou ulicí, Růžovou zahradou, Dlouhou jízdou, nádvořími a zahradami. Na Mariánské louce jsme si ukázali prostor původního osídlení Děčína. Došlo na oblíbené míčové hry a než jsme se rozkoukali, byl čas k návratu na internát.

Jako cíl naší první společné výpravy jsme si stanovili obec Maxičky. Osadu, která se původně jmenovala Maxdorf, založil roku 1671 Maxmilián Thun - Hohenstein a podle něj získala i své jméno. Nachází se nad Děčínem ve směru na Sněžník a všude kolem je nádherná příroda. Pro rozehřátí jsme si nejdříve vyšlápli na Jahnovu vyhlídku, dále na Pastýřskou stěnu a na Červeném vrchu jsme se napojili na žlutou turistickou stezku. Po ní jsme vystoupali kolem Pstružného rybníka k rybníku u bývalého hotelu. Zde nás zaskočil jarní déšť, před nímž se nám podařilo ukrýt. Po dešti jsme měli možnost vidět (pro děti z města) neobvyklý úkaz. K nádrži se ze všech stran doslova valila spousta různých žab mířících za svým jarním rituálem. I když ne moc náročný pochod dlouhý 17 kilometrů dal některým zabrat, shodli jsme se, že jsme si sobotní odpoledne pěkně užili.

Předposlední březnový víkend jsme společně podnikli turistický výlet do Jetřichovic, kde jsme navštívili Dolský mlýn. Cesta nás vedla kamenitou cestou v romantické přírodě. Šlapali jsme podél průzračného potoka klikatícího se podél cesty, ve kterém se ti odvážnější pokusili osvěžit. Přálo nám počasí, byl nádherný, slunný, jarní den. Po krátké procházce lesem jsme dorazili k cíli. Zde si děti prohlédly zbytky slavného filmového mlýnu. Výlet se všem líbil, děti byly spokojené.

Tak i my jsme se těšili společně z jarního počasí a budeme doufat, že už k nám nedorazí žádné chladno a zima. Pustili jsme se do jarní výzdoby a vytvořili si společně veselé jarní květiny z papíru. Venku jsme si také natrhali do vázy zlatý déšť, který nám přinesl jaro na klubovnu, žlutými květy místnost úplně ožila. A dále jsme si vytvořili z polystyrenových koulí a z papírových malých květů, krásné barevné koule, jako dekorace. Zde se mohla projevit zručnost každého a také trpělivost, ale stojí to vždy za tu námahu a pod rukama dětí se vytvářela malá umělecká díla.

Popovický vrch leží velmi blízko, rádi tak chodíme na procházku do tohoto okolí. Je tam nádherný výhled na Děčín. Cestou se nám podařilo ulovit jednu kešku a pod jeho vrchem jsme si také do vázy pro radost natrhali kvetoucí zlatý déšť. Počasí nám přálo a my jsme si užili příjemnou jarní procházku plnou sluníčka a povídání o jaru.

Vždy se těšíme na dlouhé sobotní vycházky, kdy máme možnost při hezkém počasí vyrazit do přírody na celé odpoledne. Mezi oblíbené patří procházka do Ludvíkovic, kde si děti vyhrají chvíli na hřišti a pak se lesem jde až na krásnou vyhlídku. Dnes jsme v lese, za plného denního světla, viděli malého netopýra, který si užíval také sluneční paprsky (alespoň nám to tak připadalo). Proti světlu jsme mohli pozorovat, jak tenká a průsvitná má křídla. A také jsme viděli překrásné žluťásky a boj jednoho právě s oním netopýrem. Protože netopýr byl ještě malý, měl žluťásek tentokrát štěstí a z dvojnásobného útoku vyvázl. Rozhodně jarní probouzení přírody stojí za to.

O víkendech si pravidelně s dětmi děláme sváteční neděli, na kterou si vždy připravíme něco dobrého. Tentokrát to byla dvoubarevná a kokosová bábovka. Všichni přítomní pomáhají, ať jde o psaní receptu, chystání ingrediencí nebo o samotnou přípravu, vážení či pečení. Vždy si ten den pěkně užijeme a všichni se vždy moc těší až si dají tu dobrotu. Sami posuďte naše výtvory – byly výborné.

I nás nadchlo toto hledání podle mobilního telefonu a navigace dle kompasu. Užíváme si, jak se říká, „lovení keš“. Máme společné razítko a chodíme objevovat tento svět. Dokonce se nám podařilo ulovit i jednu z mysterek, kdy jsme museli společně luštit tajenku. Je to naše první mysterka, ale doufáme, že rozlouskneme i ty další. Rozhodně to vždy zpestří společnou vycházku, děti se vždy těší, co najdou za poklad a co vybereme a přeneseme do další keše. A hledat se dá opravdu všude, nejen v lese, ale i ve městě, a tak objevujeme nejen keše, ale i zajímavá místa, stromy, domy i architekturu. Rozhodně hledat nás baví a stojí za to objevovat.

Když jsme s dětmi procházeli nákupní středisko, zaujala nás upoutávka plakátu o tom, že zde probíhá výstava obrazů. Samy děti projevily zájem, jít se na obrazy podívat. Výstava se nám líbila, zjistili jsme, že obrazy jsou na prodej a že je už z nich nějaký prodaný. Na některých obrazech jsme poznali hned, co je zde namalováno a u některých jsme se snažili, podle názvu, či podle toho, co každý viděl, obraz rozpoznat - co autor maloval, kde je co skryto a co kdo vidí. Bylo zajímavé si povídat a sledovat děti jak rozkrývají tajemství, která obrazy ukrývaly.

Na první jarní výlet jsme s dětmi vyrazili na rozhlednu Chlum. Kluci dostali bojový úkol - hledali společně první rozkvetlé stromy a květy a společně jsme je pak pojmenovávali. Divili jsme se pestrosti barev rozkvetlých krokusů, které jsme viděli na zahrádkách. Také jsme zjistili, jak rozpoznat sněženku, prvního posla jara, od krásné bledule. Na Chlumu sice foukal vítr a počasí bylo celkově nevlídné, ale rozhledna se moc líbila. Zpočátku to vypadalo, že se nám nepodaří rozdělat oheň, ale nakonec se našlo několik uschlých malých větviček a oheň vzplanul. To bylo radosti. Ohřáli jsme se a opekli si buřty, a také jsme si odpočinuli před cestou zpět. Na internát jsme dorazili unavení a těšili jsme se na odpočinek.

S dětmi jsme vyzkoušeli novou techniku práci s Keraplastem. Tato hmota je hodně podobná práci s hlínou, i když někteří zjistili, že práce s hlínou je lepší. Zkusili jsme vyrobit mističky, třeba na mýdlo, jako drobný dárek. Vyzkoušeli jsme různá vykrajovátka a také to, jak získat tvar, třeba podle misky. Ty odvážnější zkusili i modelování zvířátek.

Předjarní počasí zatím jen výjimečně přinese teplejší dny, a tak jsme se rádi ohřáli v expozici ZOO Rajské ostrovy a přitom shlédli malou ukázku flóry a fauny tropických ostrovů, celkem 4 patra, z nichž každé je věnováno jinému světu, včetně toho podvodního, s několika krásnými mořskými akvárii. Prohlídka se moc líbila a navnadila nás, abychom se již těšili na chvíli, kdy se příroda zazelená, a přijdou teplejší dny.

Konec zimy se pomalu blíží, ačkoliv jsou dny, kdy se zima ještě pořádně připomene. Přesto se nepovalujeme jen někde v teple a pohodlí, ale často vyrážíme do okolí Děčína do přírody. Navštívili jsme například vyhlídku Růžový hřeben, Vlčí jezero, Maxičky a Čertovu Vodu. Nachodili jsme desítky kilometrů, tu po ledu, tu bahnem, ale vše jsme zvládli a rozhodně nás neubylo. Naopak, obohatili jsme se o nové zážitky a poznání a to je rozhodně něco, co stojí za tu trochu námahy.

Studené počasí končící zimy je ideálním časem pro různá tvoření ve chvíli, kdy není počasí na to, jít ven. Takže tvoříme a tvoříme, každý podle vlastní chuti a nápadů. Někdo maluje kameny, jiný skládá puzzle z 1000 dílků, vyrábí modely, či s ostatními hraje společenské hry. Poznáváme nové věci, inspirujeme se, rozšiřujeme své schopnosti a dovednosti a to je určitě pro každého velkým přínosem.

Dnes jsme si vyrobili papírové srdce k nadcházejícímu svátku Svatého Valentýna. Srdce jsme si vyrobili obkreslením šablony a vystřižením z kartonu. Tento polotovar si děti ozdobily zbylými staršími šablonami z puzzlí, které na povrch srdce přilepily tavnou pistolí. Výsledný výrobek byl nastříkán dekorativním sprejem stříbrné barvy, ještě jsme ho dozdobili velkou červenou mašlí a dekorativními srdíčky. Práce děti bavila a všichni byli spokojeni s výsledným výrobkem.

O víkendu jsme si společně s dětmi vyzkoušeli úplně novou techniku - práci s papírovou hmotou DAS, se kterou jsme si vyrobili domeček. K práci jsme potřebovali jednu prázdnou pet lahev od coly, alobal, kus kartonu, vodu, tavnou pistoli a samozřejmě hmotu DAS. Děti si připravily pet lahev do požadované velikosti, přilepily si ji ke kartonu a následně na ni vrstvily hmotu, kterou pomocí vody uhlazovaly. Téma bylo zajímavé, práce je bavila a s výsledným výrobkem jsme byli všichni spokojeni. Hotový výrobek byl ještě domalován barvami.

V sobotu 26. 1. 2019 jsme se se skupinou vydali na turistický výlet z Ludvíkovic přes Kvádrberk do Děčína, trasa čítala cca 9 km. Vyjeli jsme autobusem do Ludvíkovic a pod místním obchodem jsme se vydali podél potoka směrem do Děčína. V polovině cesty jsme se ocitli na skalách nad kaňonem Labe, odkud byl velmi pěkný pohled do zasněženého údolí. Odtud jsme pak postupovali pomalu po skalních vyhlídkách směrem k Děčínu. První vyhlídkou je Labská stráž, pak cesta vede po skalnatém hřebení, kde jsou průhledy na řeku Labe mezi vzrostlými stromy a cestu uzavírá vyhlídka Kvádrberk. Pro celkem krásné zimní počasí a dobrou náladu všech účastníků se výlet vydařil a všichni byli spokojeni.

Dnes jsme si s dětmi vyzkoušeli vyrobit z plátu keramické hlíny africkou domorodou masku. Jednalo se o jednoduchou masku zdobenou vrstvením plátů keramické hlíny. Hlavní důraz byl kladen na velké oči a pusu, které byly hlavními znaky všech domorodých masek, kdy měly strašit a zahnat nepřítele. Práce děti velmi bavila a šla jim od ruky, procvičily si jemnou motoriku a naučily se trpělivosti, přesnosti a čistotě práce. Výsledek byl velmi pěkný a děti byly ze své práce nadšené.

Mrazivé sobotní dopoledne jsme věnovali pravidelnému generálnímu úklidu v prostorách internátu. Práce šla rychle od ruky zejména i pro to, že odpoledne se měl uskutečnit očekávaný výlet na rozhlednu Chlum. Všichni věděli, do čeho jdou. Čekalo nás asi 16 kilometrů, víceméně příjemné procházky, jen malá část trasy vedla do místy strmého kopce. Poměrně silný noční mráz se postaral o to, že bahnitý terén pod vrcholem kopce zamrzl a nebyl tak pro nás žádnou překážkou. Přímo pod rozhlednou je krásné ohniště, které bylo po předchozích turistech plné žhavého popela, a tak nám nedalo práci oheň oživit a opéct si buřty. Všichni chlapci byli překvapeni, jak vysoko jsme vystoupali a kam až bylo z rozhledny vidět. Zpáteční cesta zčásti proklouzaná po namrzlých lesních cestách byla pro chlapce přímo adrenalinovým zážitkem.

Včerejších 16 kilometrů z cesty na Chlum se v nohách rozleželo a nedělní plánovaná výprava za zvířátky do útulku s následným venčením se zdála být nad síly téměř všech. Poté, když jsme si prohlédli všechny pejsky, nám byl přidělen ten, který nejvíce potřeboval opustit prostor zařízení. Ač byla dopředu domluvena a stanovena pravidla, kdo a kdy bude mít pejska na starost, nastala situace, kdy se všichni domáhali možnosti být tím prvním, který se o pejska postará. Došli jsme po cyklostezce kolem areálu zemědělské školy Libverda s výběhy pro koně až ke splavům na Ploučnici. Po cestě kolem řeky byly velkým lákadlem pro všechny poměrně rozsáhlé zamrzlé kaluže, na nichž probíhaly soutěže v tom, kdo je na ledě nejobratnější. Tento víkend se vydařil a všichni už se těší na další volné dny trávené v zimní přírodě.

Nevlídné odpoledne plné sněhových přeháněk s deštěm jsme využili k návštěvě knihovny. Ukázalo se, že někteří již mají s tímto prostředím zkušenosti, pro jiné to bylo poprvé a právě tito jedinci byli překvapeni, kolik zajímavých knih si mohou prohlédnout a i vypůjčit. Největší zájem byl o příběhy o Harry Poterovi a komiksy. V hromádce vypůjčených knih se ale objevily i ty o elektrotechnice, což není až tak běžná záliba. Vidina večerního čtení podnítila všechny k tomu, aby si co nejrychleji a nejlépe splnili své povinnosti, aby se už mohli věnovat četbě. Postupem času se ukázalo, že vypůjčené rozsáhlé knihy jsou pro některé nad jejich síly. Část dětí však vydržela a četbě se věnuje často. Doufejme, že pro ty, kteří doposud v knihovně nebyli, to bude podnět pro jejich další cesty za knihou. Třeba zjistí, že informace a zábavu nenaleznou jen u počítače, tabletu či mobilu.

Dosavadní průběh zimy byl na příděly sněhu skoupý, a tak jsme s radostí při pohledu z okna přivítali jeho letošní první větší příděl. Ač napadlo jen několik centimetrů, byl to povel k oprášení uskladněných ježdíků a k urychlenému opuštění internátu a k cestě na nejbližší kopec. Protože před námi ještě nikdo nejezdil, vrstva neporušeného sněhu počáteční pokusy spíše brzdila, což přineslo rozpaky. Ty se ale záhy rozplynuly a zavládla soutěživá atmosféra našich jezdců. Jízda střídala jízdu a došlo i na budování trati se skokánky. Část chlapců se rozhodla, že postaví sněhový val, což se s ohledem na jeho sypkost moc nedařilo. Poté, kdy zjistili, že je to marná práce, vrátili se k ostatním a soutěžili ve sjíždění kopce, v rychlosti a délce dojezdu. Mezitím začalo pršet a rozmáčený sníh poměrně rychle pronikal do šatů jezdců. To nás přinutilo místo opustit a před odchodem na večeři se museli všichni kompletně převlékat. Byli jsme rádi, že jsme si mohli alespoň jedno odpoledne užít zimních radovánek, neboť následující deštivo a teplo kouzlo zimy zlikvidovaly.

V neděli odpoledne směřovaly naše kroky do prostoru nad částí Děčína Letná. Původní záměr vystoupat na Popovický vrch nám znemožnila obleva a nedávno probíhající těžba a svoz dřeva, což udělalo z lesních cest neproniknutelnou bažinu. V místech, kde to terén dovolil, jsme v lese vypátrali betonový kryt se střílnou. Nález podnítil fantazii chlapců a jejich historky vztahující se k různým podobným stavbám, které měli v minulosti možnost navštívit nebo vidět, nebraly konce. Každý si mohl z mála napadaného sněhu postavit svého letošního prvního mini sněhuláka a zkusit, jak to klouže. Výsledkem bylo příjemné odpoledne a velká hromada práce pro pračku.

Naše první delší výprava s novou skupinou vedla do prostoru lesoparku na Stoliční hoře, odkud jsme se dostali až k Ludvíkovicím a na vyhlídku Labská stráž. Promočený terén a místy náročné stoupání prověřilo síly a odolnost všech. Často bylo po cestě od stále stejných jedinců slyšet stížnosti na náročnost túry, ale nakonec to zvládli všichni. Odměnou nám byl krásný výhled na Děčín. Mohli jsme se seznámit s tím, co se kde nachází a říci si, kam budou směřovat naše další výpravy.

Během zimních měsíců nemůžeme vždy vyrazit ven, a tak věnujeme čas jiným činnostem. Jednou z oblíbených je výroba nejrůznějších modýlků. Tradiční je výroba lodiček, která začíná opracováním kusu dřevěného hranolu v dílně a následným dokončením a nabarvením na klubovně.

Chlapci, ale také dívky pracují se zaujetím a vždy se dostaví nějaký výsledek, na který mohou být hrdí. Posledním přírůstkem do flotily se staly dvě pirátské galeony a obě rozhodně stojí za podívanou.

Dalším modýlkem se stala papírová stíhačka F-35, která dokonce i docela slušně létá, což radost z výrobku násobí. Již pracujeme na dalších modelech, ale o tom zase příště.

Ani v zimě nezahálíme, a byť s omezením, vyrážíme ven. Pokud to počasí dovolí, dáme si klidně i větší túru. Jako například okruh kolem rozlehlého jezera Milada s pozorováním ptactva a seznámením se s příkladem rekultivace poničené krajiny. Další túra nás přes Dolní Žleb a Maxičky dovedla k mnohem menšímu jezeru Vlčímu, které má zase díky okolním lesům jiné kouzlo. Pohyb na čerstvém vzduchu prospívá tělu i mysli, což znamená, že další túra na sebe nenechá dlouho čekat a opět někam brzy vyrazíme.

Pomalu se nám blíží čas touženého odjezdu domů a také toho, že si zde užijeme poslední sváteční večeři. Všichni se těší domů, na čas s rodinou a s blízkými, a také na čas dárků, klidu a pohody. Když se otočíme zpět, můžeme zavzpomínat, jak jsme s dětmi vyzdobili stěnu na chodbičce a sami si vytvořili vánoční strom. Úžasný vánoční strom si děti také postavily a samy vyzdobily i na klubovně. Nejvíce je bavilo zdobení barevnými kouličkami a také světýlky, která na stromku večer vždy krásně přibližovala atmosféru, která se kvapem blíží. Také jsme navštívili rozsvěcení vánočního stromu na náměstí na první adventní neděli, i přesto, že pršelo, se dětem vše líbilo. Nejvíce asi socha, tentokrát to byl objímající se pár, poselství, které by mělo být aktuální nejen o vánocích. Krásné svátky všem

Pečení k vánočnímu času tradičně patří. My jsme se také pustili do sladkého pečení, tentokrát do výborných perníčků. Zapojili se všichni. Nejdříve jsme si vytvořili těsto, které se muselo den odležet, a pak jsme mohli vykrajovat krásné motivy. Samozřejmě, že nám vánočně vonělo celé patro a každý musel alespoň malinko ochutnat.

Dnes jsme navázali na keramické tvoření, práci s hlínou, kdy si děti postupně vytvořily z plátu keramické hlíny válec, který z jedné strany uzavřely. Stěny takto vytvořeného válce po krátkém zaschnutí prořezaly a vytvořily otvory, kterými bude časem problikávat světlo dovnitř vložené svíčky. Práce byla rozvržená do dvou etap, kdy v první proběhla práce s čistou hlínou a po prvotním vypálení se následně výsledný výrobek glazoval. Dále si děti mohly barevně naglazovat odlitky prasátek, hrníčků a žabek. Práce je bavila, výsledný efekt byl pěkný a děti si odnesly maličkosti jako dárky pro rodiče.

Protože se blíží vánoční svátky, rozhodli jsme se vyrobit tuto klasickou dekoraci. Téměř všem se zamlouvalo, že odpoledne budeme trávit v teple klubovny. Pomůcky pro výrobu šly rychle z ruky do ruky, připraveného materiálu ubývalo a každý se snažil, aby právě jeho svícen byl ten nejlepší. Výsledek předčil některá očekávání a všichni mají připraven drobný dárek pro rodiče.

V sobotu nedošlo na předpověď počasí slibující přeháňky, a tak jsme se s radostí vypravili do Ústí nad Labem, kde je v místě bývalého prostoru pro dobývání uhlí u Chabařovic vybudován relaxační areál s jezerem Milada. Ani poměrně větrné počasí nám nedokázalo pokazit krásné odpoledne zčásti prosvícené sluncem. Na hladině byla spousta vodního ptactva a odvážlivců provozujících vindsurfing. Někteří chlapci měli možnost poprvé vidět v akci potápěče. I když jsme se vrátili pěkně profoukaní podzimním větrem, můžeme konstatovat, že to byl moc pěkný výlet.

Páteční odpoledne jsme využili k návštěvě muzea. Jako tradičně měla velký ohlas expozice věnovaná historii plavby na řece Labe a vývoji lodní dopravy. Bez ohlasu nezůstala část věnovaná ptactvu žijícímu v oblasti Děčína. Jako nejzajímavější exponát si většina vybrala kosterní ostatky muže a ženy nalezené v místě prvního osídlení Děčína na Mariánské louce, pocházející ze 13. století. Nenáročný odpočinkový program všichni přivítali a byli rádi, že nemuseli „zbytečně“ v sychravém počasí chodit venku.

I přes chladnější listopadové počasí jsme opět vyrazili na túru do přírody. Naším hlavním cílem byla Růžovská vyhlídka, odkud je nádherný výhled na kaňon řeky Labe. Viditelnost byla dobrá, i přes podzimní opar a rozhodně to stálo za tu trochu námahy.

V chladných dnech pokročilého podzimu máme více času věnovat se výtvarným činnostem, a tak zkoušíme, co dovedeme a zvládneme. Inspirací nám jsou motivy z pobytu venku, jako například podzimní les, či naposledy večerně osvětlené OC Pivovar, které vídáme denně cestou na večeři. I přes počáteční nedůvěru ve své schopnosti se děti pustily s chutí do díla a výsledky rozhodně stály za to. Vyzkoušely si kombinaci různých technik a rozhodně obohatily svou škálu dovedností.