Dosavadní průběh zimy byl na příděly sněhu skoupý, a tak jsme s radostí při pohledu z okna přivítali jeho letošní první větší příděl. Ač napadlo jen několik centimetrů, byl to povel k oprášení uskladněných ježdíků a k urychlenému opuštění internátu a k cestě na nejbližší kopec. Protože před námi ještě nikdo nejezdil, vrstva neporušeného sněhu počáteční pokusy spíše brzdila, což přineslo rozpaky. Ty se ale záhy rozplynuly a zavládla soutěživá atmosféra našich jezdců. Jízda střídala jízdu a došlo i na budování trati se skokánky. Část chlapců se rozhodla, že postaví sněhový val, což se s ohledem na jeho sypkost moc nedařilo. Poté, kdy zjistili, že je to marná práce, vrátili se k ostatním a soutěžili ve sjíždění kopce, v rychlosti a délce dojezdu. Mezitím začalo pršet a rozmáčený sníh poměrně rychle pronikal do šatů jezdců. To nás přinutilo místo opustit a před odchodem na večeři se museli všichni kompletně převlékat. Byli jsme rádi, že jsme si mohli alespoň jedno odpoledne užít zimních radovánek, neboť následující deštivo a teplo kouzlo zimy zlikvidovaly.